„Vlastně jsme měli spoustu literárních odkazů; spoustu pohádek – víte, tihle rodiče… nejsou to normální rodiče,“ dráždí režisér Samuel Bodin postavy Lizzy Caplanové a Antonyho Starra ve svém celovečerním debutu Cobweb. To si můžete zopakovat.
Nový horor, v němž si zahráli také Cleopatra Colemanová a Woody Norman, kudrnatý sympaťák, který hrál synovce Joaquina Phoenixe ve filmu C’mon C’mon, sleduje osmiletého Petera, kterému se začne děsivě hroutit svět poté, co začne každou noc slyšet klepání ze zdi svého pokoje. Jeho máma a táta – první z nich, panovačný a robotický, zatímco druhý, chladný a agresivní – se ho ze všech sil snaží přesvědčit, že je to jen důsledek jejich starého domu, ale jejich odmítavý postoj vede Petera k dalšímu pátrání, což ho přiměje odhalit několik děsivých rodinných tajemství… počínaje lebkou zakopanou hluboko v dýňovém záhonu za domem.
„Je tak těžké narazit na scénáře, jako je tento; byl jednoduchý. Víte, jednoduchý příběh se píše velmi těžko. Když jsem si ho přečetl, říkal jsem si: ‚Panebože, je to super, je to zvrácené, je to jednoduché, ale s takovou krásnou naivitou‘ a rozhodně jsem měl pocit, že mám do příběhu co přinést,“ vysvětluje Bodin pro GamesRadar+. „Už to mělo ten mýtický nádech, ale opravdu jsem ho chtěl pojmout a umocnit. Rád pracuji s příběhy, které mají tak trochu charakter sněhové koule. Mám rád, když můžete prezentovat tón, který není založen na realitě, není uzemněný – téměř existuje ve své vlastní malé bublině a vy si vytváříte svůj vlastní malý vesmír.
„Někdy to ale může být problém. Někdy kolegové říkají: „Same, to není uvěřitelné.“ Takže na sebe musím být přísný. Ale je to jako Simpsonovi a jejich městečko, ne?“ směje se. „Jste v jejich realitě po určitou dobu a pak bum, skončí to a vaše realita se vrátí.“ Takové příběhy miluju.“
(Obrázek: Lionsgate UK)
Ačkoli Bodinovi rozhodně není horor cizí, protože spolu s Cobwebem vytvořil uznávaný seriál Marianne z produkce Netflixu, poznamenává, jak zásadní pro něj bylo, aby si jeho příběh oblíbil hned od začátku, vzhledem k tomu, že jde o jeho první film a první projekt, který režíroval, aniž by ho napsal. Tentokrát scénář napsal Chris Thomas Devlin – ačkoli Bodinovi se podařilo do filmu vtěsnat vlastní originální sekvenci nočních můr, v níž si Peter představuje své rodiče jako obludné bytosti s dlouhými prsty a ďábelskými úšklebky a která je pravděpodobně jednou z nejmrazivějších scén snímku.
„Bylo to pro mě hodně poprvé, protože ano, je to můj první celovečerní film, ale byla to také moje první práce v angličtině. Jak víte, natáčení filmů je z 90 % komunikace, takže to bylo cvičení,“ vzpomíná. „Ale opravdu jsem chtěl spolupracovat s USA, pracovat se studiem a mít tu zkušenost, takže jsem si řekl: ‚Dobře, musím přijmout příběh někoho jiného, abych to mohl udělat‘.
„Předem jsem se bál, ale bylo to opravdu kreativní a vždycky se diskutovalo se vším všudy. Volby se vždycky dělaly ve spolupráci,“ pokračuje Bodin. „Nebylo to snadné, protože miluju psaní. Cítím se legitimněji, když je to můj příběh, víte? Píšete dva roky a pak, když přijdete na plac, řeknete si: ‚Dobře, já vím, proč tam jdu…‘ Když to není váš příběh, máte tendenci trochu víc hádat a ptát se, jestli jsou věci, které děláte, v pořádku. Naučila jsem se spoustu věcí; pořád se mám co učit, ale ano, naučila jsem se spoustu věcí.“
Bodin našel pro Pavučinu inspiraci na různých místech, včetně titulů Tima Burtona a pohádek bratří Grimmů. Kdo zná tvorbu Neila Gaimana a Henryho Selicka z filmu The Nightmare Before Christmas, toho nepřekvapí, že se hodně ohlížel i po Koralíně, která se soustředí na zvídavou mladou dívku, jež narazí na portál do podivné, idealizované verze své rodiny a domova – i když věci nejsou tak dokonalé, jak se zdají.
„Hodně jsem o té animaci přemýšlel, když jsme na něčem dělali, a o tom, jak zkresluje realitu,“ vzpomíná. „I z estetického hlediska je to taková ta plochá věc, ne? Je to jako loutkové divadlo. Všechno je trochu rozhozené a nikdo se nechová přesně tak, jak by měl.“ Mezi další vlivy patřil Halloween Johna Carpentera, pokud jde o napětí a podzimní prostředí, a „hypnotické“ Osvícení Stanleyho Kubricka.
„Jsem Francouz, takže k Halloweenu nemám takový vztah jako Američané. Pro mě je to fantazie. Do toho všeho jsem skočil,“ přiznává Bodin. „Dalším filmem, který jsem měl stále na mysli, byla Noc lovce, protože opravdu funguje z úrovně dětských očí. Používaly se tam kulisy, které byly trochu moc malé; příliš malé pro kameru. Snažili jsme se reprodukovat takový ten pocit, pocit, když jste dítě a všechno vám připadá trochu moc velké.“
(Obrázek: Lionsgate UK)
Vyznat se v tak jedinečné vizi má své úskalí, ale pro Bodina se někdy ukázalo, že nejtěžší je už jen to, aby své nápady sdělil všem na place. Říká, že se během natáčení opíral o Normana, kterému bylo v době natáčení teprve devět let, a dělal mu „překladatele“. „Zaslouží si metál za to, že mi hned na začátku důvěřoval, protože to byla moje první práce v angličtině – i když mi rozuměl lépe než celý štáb. Úžasné na něm je, že je tak v přítomnosti a vždycky tak uvědomělý. Neexistuje žádná bariéra, v každé scéně byl vždycky tak otevřený.
„Je velmi vyzrálý, a když je scéna hotová, tak je hotová. To je vše. Je to velmi jednoduchý přístup k herectví. Moje kamera je k němu připoutaná po celou dobu filmu, takže jsem měl velké štěstí, že jsem našel někoho, jako je Woody. Ani proces castingu nebyl jednoduchý, protože to bylo v době pandemie, takže jsme vše dělali na Zoomu; poprvé jsme se všichni sešli až na place – no, týden předtím jsme měli týden zkoušek – takže to bylo docela dobrodružství.“
Po většinu své napjaté 88minutové stopáže je Pavučina cvičením v pomalém napětí a strachu, kdy se Peter postupně dozvídá více o tom, co – nebo kdo – stojí za záhadným klepáním a proč jeho rodiče tak trvají na tom, že je to všechno v jeho hlavě. Co je však na filmu tak uspokojivé, je to, že před závěrečným aktem se situace náhle změní a přechází do šílenějšího, překvapivě krvavého chaosu, když se odhalí ošklivé pravdy – a šokující vedlejší antagonista. Krvavá jatka nemusíte nutně vidět, ale jsou divácky zábavná. Osvěžující i vzhledem k tomu, jak často horory ke svému konci vyšumí do ztracena. Je to výplata, která však funguje tak dobře jen díky základům položeným jedinečnými, zlověstnými výkony Caplana a výrazné postavy The Boys Starra.
„Chris do scénáře vložil spoustu vodítek. Například otec a matka nemají žádná jména. To vám okamžitě řekne: ‚Dobře, tohle není realistické‘ a dodá to všemu nadpozemský ráz,“ vysvětluje Bodin. „Postava Antonia se pohybuje přirozeněji, ale Lizzyina role je složitější, protože se hodně střídá. Mám velké štěstí, že mám možnost s ní pracovat.
„Je to skvělá herečka a je to svým způsobem válečná mašina a chirurg, víte? Má tolik síly a je tak precizní. Před natáčením jsme si všechno tak nějak zmapovali, kdy to bylo: ‚Dobře, v téhle scéně musím udělat tohle divně, a v téhle scéně musím hrát normálně,'“ směje se. „Bylo to jako na závodní dráze. Někdy jsme se v té podivnosti trochu ztráceli a byli jsme pobízeni k návratu, ale byla to skvělá zábava.“ Těžko se divit, že se občas nechali unést; přece jen to opravdu nejsou normální rodiče.
Film Pavučina vstupuje do britských kin v pátek 1. září. Další informace najdete v našem seznamu nejzajímavějších chystaných hororů, které k nám zamíří po zbytek roku 2023 a dále.