„Bůůůůůůůůůů,“ křičíme s dcerou unisono, kdykoli se na obrazovce přepínače objeví ten zákeřný, problémový mýval. Později se dozvíme cennou lekci o tom, že mýval Rocky je vlastně hodný chlapík, který je jen nepochopený a snaží se najít svou cestu ve světě a pochopit smysl toho všeho. Ale tady a teď nám kazí zábavu tím, že se chová jako zlomyslný hajzlík, přemisťuje klíčové předměty z dosahu a vytahuje mosty, aby nám zatarasil cestu.
S dcerou hrajeme A Tiny Sticker Tale, odlehčený počin, který nezávislý vývojář Ogre Pixel označuje jako „útulné dobrodružství o změně světa pomocí samolepek!“. V praxi to vypadá tak, že se vžijete do maličkých bot oslíka Flynna, prozkoumáte mapu plnou přátelských antropomorfních měšťanů a plníte řadu úkolů a laskavostí, plníte hádanky a splňujete specifická kritéria, abyste se posunuli dál v lehkém příběhu.
Přiznávám, že podobných her nehraji mnoho, ale je v nich cítit příchuť Animal Crossing: New Horizons a Zelda: Link’s Awakening (bez soubojů) s pořádnou dávkou mechanik adventur, které jsou zde zarámovány Flynnovou nadpřirozenou schopností měnit okolní neživé předměty v samolepky, které lze přenášet mezi jeho samolepkovou knížkou a skutečným světem.
Vypadá to krásně, je to snadno pochopitelné a je to plné voleb a základních hádanek, které vás občas nechají poškrábat se na hlavě, ale nikdy ne na příliš dlouho. Ale víc než cokoli z toho, především a pro mě nejdůležitěji, Drobná samolepková pohádka moji dceru rozesměje.
Stick ‚em up
(Obrázek: Ogre Pixel)Hvězda výstavy
(Obrázek: Armor Game Studios)
Toto dobrodružství s časovou smyčkou a atmosférou Undertale je jedním z nejlepších RPG, které jsem letos hrál.
To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem si A Tiny Sticker Tale chtěl zahrát. Na začátku 90. let jsem si vylámal zuby na Atari ST a Lemmings od DMA Design považuji za první videohru, kterou jsem kdy hrál, když jsem seděl vedle svého otce a vzrušeně křičel na náš monitor se zadní projekcí, zatímco jsme náhodně zachraňovali životy titulních modrookých a zelenovlasých postaviček na obrazovce. Moje dcera je nyní ve věku, kdy projevuje zájem o hry – letos jsme získali platinovou trofej ve hře My Little Pony: Adventures in Maritime Bay – a já bych ji rád podpořil v prvních krocích v tomto koníčku. Ve skutečném životě miluje samolepky, a tak ji velmi baví sledovat, jak jí přes rameno pouštím hru A Tiny Sticker Tale, a pak se ujímá některých jejích méně složitých dílů.
Například na začátku příběhu hry je jednomu přátelskému zvířátku příliš horko na letním slunci. Dá vám klíčový předmět pro jiného vesničana, pokud mu pomůžete, a tak je třeba se vrátit na jinou obrazovku mapy, vytrhnout několik stinných stromů, vložit je do knihy nálepek a pak je znovu zasadit kolem chlapíka, který se peče v horku. Poděkuje, předá vám klíčový předmět a vy se vydáte na cestu k další hádance.
Odtud se Drobný příběh se samolepkami drží tohoto předepsaného vzorce docela důsledně, protože odhalujete příběhové vignety a dozvídáte se více o širším světě a zvláštnostech lidí, kteří ho nazývají domovem, jak jdete. Nebudu spoilerovat, ale část Flynnova příběhu se týká jeho vztahu s otcem – a přestože je důležitost rodiny a přátelství stálým tématem celého Drobného příběhu s nálepkami, tato konkrétní dějová nit mě zaskočila. Je procítěná, dojemná a skutečně dojemná, téměř v rozporu se zbytkem rozmarného zarámování hry a zároveň tak dokonale zapadající. Je to emocemi nabitý řetězec rozhovorů, které jsou tak nečekaně silné, že mě málem dohnaly k slzám.
(Obrázek: Ogre Pixel)
„Předstíral jsem, že se na každém kroku nedojímám, a moje dcera, budiž jí země lehká, se většinu našeho společného času ptala, jestli jsem v pořádku.“
Loňskému roku tak dominovaly rozmáchlé, blockbusterové hry, které kradly čas – The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom, Baldur’s Gate 3, Starfield a Marvel’s Spider-Man 2, abych jmenoval alespoň některé – a tak pro mě A Tiny Sticker Tale vyčnívá jako krátký, ale úžasný zážitek, který je nyní v mých vlastních úvahách na konci roku stejně důležitý jako kterýkoli z největších hitů roku 2023. Celou zhruba tříhodinovou herní dobu jsme s dcerou strávily bučením na mývala Rockyho, chichotáním se nad hloupými kombinacemi samolepek, které jsme při řešení hádanek záměrně pletly, a vrkáním nad roztomilostí oslíka Flynna. Na každém kroku jsem předstírala, že nejsem dojatá, a moje dcera se mě po většinu našeho společného času ptala, jestli jsem v pořádku.
Byl jsem v pořádku, a tím lépe, že jsem hrál A Tiny Sticker Tale – nechtěnou pantomimu, sbližující zážitek, emocionální horskou dráhu, zatraceně dobrou útulnou adventuru a nečekaně pozdní zápis do mého osobního seznamu her roku za loňský rok.
Další zajímavé indie hry najdete v našem přehledu chystaných indie her nebo se podívejte, co dalšího nás baví v našem seriálu Indie Spotlight.