The Last of Us 2 Remastered není tradiční remaster. Dokonce i jeho roguelike režim se vymyká tomuto trendu. Podle mého názoru je tento žánr definován křivkou „od střílečky po silovou fantasy“ – v ideálním případě se vám od těžkého začátku nashromážděné nástroje a vylepšení v průběhu běhu spojí a umožní vám smést všechny vyzyvatele. The Last of Us Part 2 však není power fantasy a jeho roguelike režim není výjimkou. Zda to stačí k ospravedlnění existence tohoto remasteru, se však teprve uvidí.
Právě roguelike režim No Return je zdaleka hlavním tahákem této nové nabídky. Vyzdvihuje váš výběr postav z velké části ústředního osazenstva hry a umisťuje je do řady bojových arén. Každá postava má trochu jiný herní styl – Abby má po každém zabití zblízka k dispozici dávku léčení, ale Lev je lučištník založený na stealthu. Tommy si hlasitě vystačí na velkou vzdálenost se svou charakteristickou puškou, zatímco takoví Ellie a Manny mají na začátku hry k dispozici méně nástrojů. Jak budete postupovat jednotlivými střetnutími – řídnout řady nakažených, vojáků WLF nebo Serafitů, kteří po vás jdou – budete získávat zdroje, které můžete utratit za nové zbraně, recepty a vylepšení, jak se budete blížit k závěrečnému bossovi.
Režisér hry Matthew Gallant popisuje hru No Return jako něco jako „arkádový režim“ pro The Last of Us Part 2 Remastered. Zdaleka však nejde o popis tónu – No Return zůstává stejně uzemněný jako původní hra – to je poznámka o tom, jak je No Return „vědomě oddělen“ od příběhového kánonu Naughty Dog. „V původní hře jsme strávili spoustu času opravdu těsným propojením toho, co se dělo mechanicky, a toho, co se dělo v boji, takže jste byli neseni na této cestě a cítili jste to, co ta postava cítila. Věděli jsme, že v tomto režimu nemůžeme předat stejné příběhové spojení.“
Zázemí
Ono vyprávění se samozřejmě nachází v hlavním příběhu hry The Last of Us 2 Remastered, který byl vizuálně přepracován. I když v No Return možná chybí, intenzita soubojů z druhého dílu The Last of Us zůstává stále přítomná. Jeden z vývojářů už hráče varoval, že roguelike „nedoporučujeme slabým srdcím“ kvůli tomu, jak „stresující“ je toto permadeathové kolečko.
Tento stres je zcela záměrný. Gallant poukazuje na to, že hra No Return je zčásti navržena s ohledem na znalce soubojů v The Last of Us a nutí je přehodnotit aspekty hry, o kterých si možná myslí, že je znají nazpaměť. „Pokud jste někdo, kdo opravdu miluje boj,“ říká, zatímco vysvětluje inspiraci designu tohoto režimu, „jste dost omezeni v tom, co můžete dělat, jakmile hru dokončíte. Můžete se vrátit a hrát střety znovu, ale v určitém okamžiku budete hrát tyto střety všemi možnými způsoby a budete mít optimalizované své strategie kolem nich.“ S hrou Bez návratu chce Naughty Dog těmito hráči otřást,“ šokovat je, donutit je přemýšlet na vlastní pěst, volit strategie nebo předměty či zbraně, které možná při hraní příběhu tolik nepoužívali.“
Podívejte se na světlo
Tato hra však není jen její roguelike režim – je to;reedice příběhu, který ještě není čtyři roky starý, a objevily se otázky, nakolik je remaster nutný. V reakci na to Gallant naznačuje, že samotný objem obsahu, který je v této vylepšené verzi k dispozici, přiláká všechny druhy hráčů: „Myslím, že se najde spousta hráčů, které zajímá vylepšení technologií nové generace,“ říká. „Pro hráče, pro které to není lákadlo, máme takový švédský stůl dalších funkcí, které podle mě budou lákat různé lidi.“
Mezi ně patří i Lost Levels – tři mise vystřižené z původní hry, ale nyní hratelné ve stavu před vydáním. Obsahuje komentář vývojářů připojený jak k tomuto vystřiženému obsahu, tak k hlavní hře „Dokonce i pro milovníky hudby máme režim volného hraní na kytaru,“ dodává. „Takže celkově je tu spousta různých věcí, které si podle mě najdou různé publikum, a doufám, že si každý najde něco, co se mu bude líbit.“
A samotný příběh zůstává svým „neuvěřitelným“ tahákem. Ať už se k němu hráči vracejí poprvé po letech, nebo ke hře přicházejí poprvé, Gallant říká: „Myslím, že zjistí, že je to bohatý příběh se spoustou detailů, který stojí za to si zopakovat.“
Bez ohledu na to, kolik dodatečného obsahu hostí, by však časová osa pravděpodobně znamenala, že The Last of Us 2 Remastered by zůstal ošemetným prodejem, nebýt velmi rozumné cesty k upgradu za 10 dolarů. Zdá se, že už jen samotný Návrat za tuto cenu vstupného stojí, a díky Lost Levels, Guitar Free Play a komentáři vývojářů navrch k vizuálnímu přepracování si navrátivší se fanoušci všeho druhu pravděpodobně najdou něco, co je opravňuje alespoň k jednomu opakovanému hraní. Pro mě, člověka, který viděl zásluhy v tom, co Naughty Dog vytvořil, ale nedokázal najít příliš radosti v jeho příběhu, se remaster zdá být cestou zpět do tohoto světa – hluboce efektivní realizací toho, jak si hráči mohou nechat rozšířit dojem ze hry o nový pohled.