Sedím na ztrouchnivělé větvi stromu nad úzkou dopravní tepnou ve hře Sekiro: Shadows Die Twice. Mohl bych předstírat, že si prohlížím terén pod sebou, že pečlivě plánuji svůj další smrtící tah a nepozorovaně se vrhám na své nepřátele přívalem šurikenových hvězdic a obratným šermem. Ale tak to není. Spíš odpočívám, nabírám dech a neúspěšně se snažím přečkat půl tuctu krvelačných bastardů, kteří na mě štěkají jako pes Tyke z Toma a Jerryho.
Už jsem tu byl. Už jsem tu umřel, znovu a znovu a znovu. A když jsem se vrátil do Sekira poprvé od chvíle, kdy jsem věnoval stovky hodin nejnovějšímu dobrodružnému trháku od FromSoftware, Elden Ring, cítím, jak se znovu zamilovávám. Sekiro je zcela jasně hrou od FromSoftware, a přesto si jedním dechem nezadá se svými stájovými kolegy ze studia.
Kromě jednoho bezplatného updatu, který byl vypuštěn 18 měsíců po uvedení na trh, Sekiro nikdy nedostalo zásadní DLC. Mnozí tvrdili, že je nikdy nepotřebovala. Ale já s tím nesouhlasím.
Návrat ke světlu
(Obrázek: Activision)ZPĚT NA VRCHOL
(Obrázek: Activision)
Sekiro 2 na The Game Awards je jistě nesmysl – ale samurajské DLC Elden Ring by bylo eso
Stejně jako širší série Soulsborne, která nyní zahrnuje i Elden Ring, je i Sekiro bastardsky těžké. Jeho vlny nepřátel jsou mocné a neúprosné a souboje jsou často krkolomné a zběsilé. Ale tam, kde se hry jako Dark Souls nebo Bloodborne výrazně zaměřují na RPG prvky žánru, se Sekiro výrazně opírá o akční mechanismy. V této fiktivní interpretaci japonského období Sengoku můžete běhat, skákat a slaňovat v bitvě i mimo ni, sledovat nepřátele ve stealth režimu a řídit se pokyny, které vás informují, kdy je nejlepší zaútočit nebo se bránit; udeřit nebo se odkutálet před nebezpečím. Herní svět je stísněný, klikatý a často klaustrofobický, což slouží k doplnění všech výše uvedených činností a zároveň udržuje neustálý, jedinečně rozporuplný pocit intrik a strachu.
Ten je ovšem pravým opakem Elden Ring. První pokus společnosti FromSoftware o plně realizovaný otevřený svět není ničím jiným než neuvěřitelným, ale tento přechod od vertikálních krajin k horizontálním rozlohám zpochybnil logistiku her od FromSoftu, jak je jinak známe. Elden Ring vám umožní z drtivé většiny bitev utéct, pokud budete chtít, a nabídne vám více prostor, kam se můžete schovat a utéct, pokud je budete potřebovat. Poté, co jsem si na tuto míru volnosti zvykl, nebyl návrat do Sekira snadný, a to i přesto, že jsem nyní obeznámen s rozmístěním nepřátel a jejich movesety. Zjistil jsem, že hra je mnohem náročnější, než si pamatuji – ale způsobem typu „ještě jeden pokus“, díky čemuž se úspěch cítí odměněnější než kdy předtím a neúspěch ještě více jako součást procesu.
(Obrázek: Activision)
„Nebo si možná přeji něco špatného. Možná místo toho potřebujeme pokračování.“ „Šeptej. Sekiro 2: Stíny umírají třikrát.“
Díky mnohem promyšlenějšímu zaměření na vyprávění v porovnání s širší sérií Soulsborne jsem se i tentokrát do příběhu Sekira více vžil, četl a znovu četl popisy předmětů a pročesával každou obsaženou otevřenou zónu, abych odposlechl všechny skupiny nepřátel, které jsem mohl. Ve světle hraní her jako Sifu, kde je třeba každý úder, kop a blok dokonale načasovat, jsem se nyní přistihl, že si mapuji každou jednotlivou bojovou situaci, promýšlím všechny eventuality a zvažuji potenciální únikové cesty, kdyby se situace zvrtla. Tam, kde mi kdysi mohly prvky hry Sekiro připadat dusivé, se nyní vyžívám v jejich kompaktnosti, kdy mě na cestě k cíli méně rozptyluje.
Nakonec chci říct asi toto: návrat do Sekira se mi líbí, a proto chci víc. Nesouhlasím s hráči, kteří naznačili, že základní hra Sekiro byla dostatečně obsažná, aby nevyžadovala rozšiřující obsah DLC, ale také počítám s tím, že to lze říci o jakékoli jiné hře od FromSoftware a obecně o drtivé většině videoher. Vezměte si například Dark Souls 3. Příběhové prvky představené v jeho prvním DLC, Ashes of Ariandel, byly tak velmi lehké na dotek, že nepočítám s tím, že by ve velkém panteonu komplikovaného lore této hry něco přidaly. Její druhý kousek DLC, The Ringed City, naproti tomu navázal tam, kde základní hra skončila, a nabídl vhodné, i když ponuré zakončení výpravy za Ashen One.
Tolik z toho, co je hnacím motorem hry Sekiro, spočívá v učení se vzorců nepřátelských útoků, ve vědění, kdy je třeba parírovat, kdy se bránit a kdy udeřit, a tolik z toho se po prvním dohrání ztratí. Společnost FromSoftware je na prahu uvedení Armored Core 6 a pravděpodobně není daleko od toho, aby do světa vypustila první porci DLC Elden Ring, Shadow of the Erdtree. Nebylo by ale po tom všem skvělé vrátit se k pseudopříběhu vývojářů z období Sengoku? Vím, že by se mi to líbilo, a pokud se nakonec k Sekiru po Elden Ringu vrátíte jako já, jsem si jistý, že budete mít stejný pocit.
Nebo si možná přeji něco špatného. Možná místo toho potřebujeme pokračování. Zašeptejte to. Sekiro 2: Shadows Die Thrice. Na názvu by se možná muselo zapracovat, ale to by byl můj rok.
Tady je 10 her jako Elden Ring, které si zahrajete, až dobudete Země mezi nimi.