Je tu Barbenheimerovo léto, alias nejžhavější dvojfilm v kinech. Skládá se z Oppenheimera, životopisného filmu Christophera Nolana o otci atomové bomby, a Barbie, odvážného, růžově laděného blockbusteru Grety Gerwigové, které uvidíte zády k sobě. Mnozí tvrdí, že tato dvojice tvoří nepravděpodobnou, ale vhodnou dvojici; polární protiklady s překvapivými společnými tématy.
Ale je tu ještě jeden film, který přišel do kin letos v létě a který tvoří s Barbie ještě lepší dvojici: Asteroid City Wese Andersona. Začněme povrchně – oba filmy mají výrazný vizuální styl s jasnými barvami a zářivými, složitými výtvarnými návrhy, které jsou použity k označení osad, jež jsou izolovány od okolního světa.
V Andersonově filmu je to Asteroid City, odlehlé pouštní městečko s 87 obyvateli, zaplavené skupinou „mladších hvězdářů a vesmírných kadetů“ na astronomický sjezd. Ve filmu Barbie je to Země Barbie, utopický shluk domů snů, kde každá Barbie prožívá nejlepší den v životě. Tedy až do chvíle, kdy Stereotypní Barbie (Margot Robbie) začne mít neodolatelné myšlenky na smrt.
Ani jedno z těchto míst nepůsobí reálně a jak Asteroid City, tak Barbie počítají se svou vlastní umělostí. Ve filmu Asteroid City je to díky jeho vypravěčskému zarámování – příběh Augieho, Woodrowa a spol., který sledujeme, je ve skutečnosti divadelní hra, kterou napsal Conrad Earp (Edward Norton), a „skutečný svět“ je černobílý, v kontrastu s technicolorovou pouští. „Asteroid City neexistuje,“ říká na začátku filmu televizní moderátor Bryana Cranstona, čímž se hned od začátku stanoví neostrá hranice mezi fikcí a realitou. Ve filmu Barbie existuje předěl mezi zemí Barbie a skutečným světem, který se doslova stává prostřednictvím Barbie (a Kena) cestujících mezi oběma světy – autem, lodí, letadlem, tandemovým kolem, obytným vozem, sněžným skútrem a kolečkovými bruslemi.
Zatímco Barbie má myšlenky na smrt, v centru Asteroid City je smutek. Když do města přijede jeden z mladších hvězdářů, Woodrow Steenbeck alias Brainiac (Jake Ryan), se svými třemi mladšími sestrami a jejich otcem Augiem (Jason Schwartzman), rychle zjistíme, že čerstvě ovdovělý válečný fotograf svým dětem ještě tři týdny po události neřekl, že jejich matka zemřela.
(Obrázek: Warner Bros.)
Také Barbie počítá s vlastní smrtelností. Ke konci filmu zpochybňuje svou budoucnost panenky, vyjadřuje touhu být něčím víc než jen „nápadem“ a přemýšlí o možnostech lidského života. „Lidé mají jen jeden konec,“ varuje ji vynálezkyně Barbie Ruth Handlerová (Rhea Perlmanová). Ona svůj osud přijímá bez ohledu na to.
Pomyslná budoucnost visí i nad městem Asteroid City. Ke konci filmu herec, který ve hře hraje Augieho, odejde uprostřed představení z jeviště a vyčítá režisérovi hry, že jí „nerozumí“. Když si jde ven zakouřit, potká herce, který hraje ve vedlejším divadle a který si jde také zapálit – shodou okolností ho hraje Robbie. Robbieho postava měla ve hře ztvárnit Augieho zesnulou manželku, ale role byla vystřižena, a dvojice si v odzbrojujícím něžném okamžiku odříká repliky ze společné scény.
V obou filmech je v srdci jejich hrdinů smutek. „Všechno je propojené, ale nic nefunguje,“ říká vědkyně Tilda Swintonová ve filmu Město asteroidů, když mluví o svém vybavení, ale tato nevinná věta dialogu shrnuje oba filmy. Umělost je formou popírání a způsobem vyrovnávání se se smutkem, který obě postavy musí opustit, aby se mohly posunout dál, ať už jde o Barbie, která začíná nový život v reálném světě, nebo Augieho, který odjíždí z Asteroid City.
Jsou to však jejich vazby s ostatními, které je drží pohromadě – Barbie s lidskou Glorií (America Ferrera) a její dcerou v pubertě Sashou (Ariana Greenblatt) a Augie s rezervovaným áčkovým hercem a kolegou, rodičem mladšího hvězdáře Midge (Scarlett Johansson). Zatímco vztah Barbie a Glorie film přežije, vztah Augieho a Midge ne – ona opustí Asteroid City bez rozloučení a zanechá mu údaje o poštovní schránce jako jedinou adresu pro přeposílání.
Augiemu tedy nakonec zůstane jen jeho syn Woodrow. Podobně jako u Glorie a Saši se napjatý vztah rodičů a dětí pomalu a opatrně léčí prostřednictvím abnormálního společného zážitku: obnovení pořádku ve společnosti živých panenek, respektive blízkého setkání třetího druhu. I když tyto dva filmy nemají na první pohled mnoho společného, poodhrňte oponu a v obou se objeví melancholická něha, která je jejich nedílnou součástí. A překvapivě chytlavé hudební číslo.
Barbie je nyní v kinech. Další informace o filmu najdete ve zbytku našeho zpravodajství:
- Všechny velikonoční vajíčka Barbie, které jste možná přehlédli
- Greta Gerwigová o svých filmech o Narnii
- Greta Gerwig o potenciálním pokračování Barbie
- Proč jsou Barbie a Oppenheimer dokonalým dvojfilmem?
- Barbenheimer: den, kdy se kino zastavilo
- Kompletní historie filmů o Barbie, které mohly být