„Pojď, je čas dodržet schůzku s Proutěným mužem,“ říká lord Summerisle Christophera Leeho v nechvalně proslulé předposlední scéně těsně předtím, než detektiva potká jeho horoucí osud. V tomto okamžiku filmu je snadné vnímat obyvatele Summerisle jako padouchy tohoto příběhu, kteří zajali nevinného člověka a obětovali ho pro dobro své úrody a svého celkového přežití. Ale s časem přichází změna, a protože od uvedení filmu Robina Hardyho The Wicker Man uplynulo celých 50 let, můžeme se na tento film dívat jako na příklad toho, jak může mít neznalost jiných kultur než té vlastní strašlivé následky. Kdo za to vlastně může?
Těžké následky
(Obrázek: Studio Canal)
Víme, jak absurdně to zní, že by si člověk zavražděný za pouhou existenci v místě, které je mu cizí, mohl takovou odplatu v jakékoliv podobě zasloužit. A než někdo zalarmuje úřady, ne, neschvalujeme vraždu, ale nemůžeme si pomoct a fandíme místním. To je trend, který se opakovaně objevuje v průběhu uplynulých pěti dekád, a to jak v subžánru lidového hororu, tak i mimo něj.
V mistrovském díle Ariho Astera Midsommar z roku 2019 jsme svědky toho, jak skupina amerických studentů vstoupí do svérázné švédské komuny, aby v rámci diplomové práce prozkoumala tamní svérázný způsob života. V průběhu filmu Američané přistupují k HÅrze jako k něčemu, co je třeba studovat a posuzovat, přičemž jeden se hrabe v posvátných dokumentech a jiný doufá, že svede mladou dívku. Když se každému z členů dostane odplaty, pocítíme téměř úlevu a spravedlnost.
Extrémnějším příkladem je horor, který otřásl počátkem 80. let, Cannibal Holocaust Ruggera Deodata, v němž skupina lidí ze Západu vtrhne do izolované komunity v Amazonii, natáčí a vysmívá se osadníkům, a dokonce jednoho z nich napadne.
The Wicker Man není tak černobílý ve své morálce. Sargent Howie v podání Edwarda Woodwarda vlastně nikdy neudělá nic špatného, zákonného, o to víc je jeho skon šokující. Musíme však podotknout, že je místními obyvateli několikrát varován. Jak Willow, dcera pana domácího, tak učitel ze školy mu radí, aby odešel ještě před oslavou. May Morrisonová, která vede poštu, ho upozorní na jeho kulturní neznalost a prohlásí: „Přestaňte se plést do věcí, do kterých vám nic není.“ Všichni se na něj podívají a řeknou mu: „Tohle je pro tebe jako pro mě.“
Musíme si uvědomit, že podobně jako ve filmu Kanibalský holocaust má detektiv co do činění se skupinou izolovanou od zbytku světa, a to včetně toho, co považujeme za „normální“ z hlediska hodnot, morálky a etiky. Pokud jste celý život žili v komunitě s přísnými tradicemi, je pravděpodobné, že v nich budete pokračovat, i kdyby to znamenalo jít proti normám nebo zákonu.
Komunita versus zákon
(Obrázek: Studio Canal)
Tím se dostáváme k odvěkým otázkám přirozenosti vs. výchovy a komunity vs. zákona. Jak můžeme vědět, že to, co děláme, je špatné, když nás učili, že je to správné? Komunita, do které se narodíme, a vzdělání, kterého se nám dostane, formují naše etické hodnoty a morální kompas.
Toto téma bylo dále rozpracováno v žánru. Například ve filmu Eliho Rotha Zelené peklo vidíme, jak skupina aktivistů přistane hluboko v Amazonii, kde brzy zjistí, že je loví kanibalistický kmen, který je zcela odříznutý od okolního světa. Jakkoli to zní hrozně a brutálně, kmen nezná jiný způsob života, aktivisty nevnímá jako lidi, ale jako vnější cizí sílu, což činí barbarství o něco pochopitelnějším.
V této debatě je však zřejmá i druhá strana, kterou jsme se dosud nezabývali. Smrt policisty byla nevyhnutelná a sekta celou dobu plánovala vraždu nic netušícího policisty, což odhalila na konci. Místní ho sem sice vylákali s úmyslem Howieho zabít, ale dělají to ze zoufalství. V předchozím roce se jim nedařilo s úrodou a ze strachu z hladu potřebují oběť, aby usmířili své bohy. Je to samozřejmě zlý čin, ale provedený ze strachu a z toho, co považují za nutnost.
Strach z neznámého
(Obrázek: Studio Canal)
Od samého začátku filmu jsme téměř nuceni vnímat obyvatele Summerisle jako ty druhé. Ocitáme se v kůži konzervativního křesťanského seržanta Howieho, který přijíždí na malý skotský ostrov Summerisle, aby vyšetřil hlášení o pohřešovaném dítěti. Jeho spíše tradičníma, západníma očima vidíme sexuální projevy obyvatel Summerisle a podivné pohanské rituály. Musíme si však připomenout, že policistovi (a některým z nás) to připadá divné jen proto, že je to tak vzdálené tomu, jak žije on.
„Ty prostě nikdy nepochopíš pravou podstatu oběti,“ říká May Morrisonová a připomíná Howiemu, že je outsider a pohanskému způsobu života prostě nerozumí. Toto nepochopení způsobuje, že se Howie bojí místních obyvatel a toho, co nezná.
Strach z neznámého se objevuje v nesčetných hororech a gotické literatuře, vycházející z románů, jako je Dracula Brama Stokera, kde se zrůdnost a chaos vyskytují v cizích zemích a u neznámých lidí. Tento způsob myšlení je přizpůsoben našemu bytí, což svým způsobem ospravedlňuje Howieho i obyvatele Summerisle, alespoň v jejich myslích. Z tohoto způsobu uvažování můžeme vyvodit závěr, že Proutěný muž není jen příběhem dobra a zla nebo křesťanů a pohanů, ale spíše lekcí, jak si uvědomit kulturní rozdíly a vlastní předsudky – a připomínkou, abychom nestrkali nos tam, kam nechceme.
The Wicker Man 1973 je k dispozici ke zhlédnutí na BBC iPlayer ve Velké Británii a k zapůjčení na Prime Video v USA. Když se přesuneme zpět do 21. století, podívejte se na náš výběr nejlepších hororů všech dob a na všechny chystané horory.