V některých ohledech jde Arknights: Endfield pozoruhodně těsně ve stopách Genshin Impact. V obou hrách se zavedený vývojář gacha přeorientoval na mnohem ambicióznější RPG s otevřeným světem, které má větší šanci přilákat hardcore hráče, kteří nejsou mobilním hrám tak úplně nakloněni. Tím ale hlavní podobnosti končí. Jak jsem se dozvěděl při nedávném technickém testu Endfieldu, jeho svět a souboje se od Genshinu značně liší, a co je důležitější, v rukávu má celou druhou hru – nečekaně hlubokou budovatelskou základnu ve stylu Factoria.
Endfield se od Genshinu liší natolik, že má možná zatím největší šanci mu smysluplně konkurovat tím, že si najde početné publikum mimo sféru Arknights, nesmírně populární tower defense gacha hry vývojářů. Na základě mého testovacího času je možné, že budu patřit mezi toto publikum, protože se mi tato hra líbí mnohem víc, než jsem si myslel, že se mi bude líbit.
Je to gacha hra, to je pravda.
(Obrázek: Hypergryph)
Nesmírně závidím lidem, kteří se ocitnou přesně uprostřed herního Vennova diagramu, který zde vytvořil vývojář Gryphline. Některé hry jsou pro vás prostě jako stvořené a fanouškům arkád, her s otevřeným světem, RPG, gacha mechanik a také stavitelů základen bude Endfield sedět jako oblek šitý na míru. Jako člověk, který má rád RPG, má rád hry s otevřeným světem, dokáže si užít budování základen, toleruje mechaniku gacha a Arknights zná jen z doslechu, jsem do něj vstupoval s vlažnějšími očekáváními.
Příběh Endfieldu tato očekávání dokonale naplňuje, když začíná amnézií nesmyslů, na které si těžko vzpomenu už po týdnu. Hrajete za Endministrátora – pořád si nejsem jistý, jestli to jméno miluju, nebo nenávidím – čerstvě a narychlo probuzeného takovým způsobem, že jste většinu svých vzpomínek nechali ve své malé kryospánkové komůrce. Jste v podstatě kouzelná opravářka (nebo muž, podle toho, jakého hrdinu si vyberete) společnosti Endfield Industries, proslulá svou mystickou schopností okamžitě stavět a opravovat věci, což se mi vlastně docela líbí jako hloupý, ale zábavný způsob, jak kanonizovat mechaniku stavění základen. Ale zatím, možná proto, že nemám s Arknighty žádné zkušenosti, se necítím do obsazení ani do světa nijak zvlášť investován. Na druhou stranu mám tendenci přilnout k postavám, které jsou silné a zábavné, takže bych si své oblíbence nejspíš stejně našel mezi herní sestavou SSR-rarit.
(Obrázek: Hypergryph)
Maso technického testu mě pohltilo mnohem víc než svět, a to do té míry, že mě stále tak trochu mrzí, že už je konec a nemůžu hrát dál. Příběh zatím tvrdošíjně ignoruju a Endfield bych rozdělil na tři hlavní herní složky: gacha grind, boj a budování základny.
V omezeném testu jsem si bohužel nemohl udělat dobrý obrázek o ekonomice hry – tedy o tom, jak snadné či zdlouhavé je tahat nové postavy a vylepšovat ty, které máte – takže to prozatím zůstane s otazníkem. Ale upřímně řečeno, tento kousek se pravděpodobně s největší pravděpodobností změní v období před vydáním, takže to není velké překvapení. Když použiji jako referenci obyčejné-ol‘ Arknights, budu předpokládat, že gacha bit je v pořádku. Vypadá to jako obvyklé věci: vylepšete si zbraň, zvyšte úroveň schopností a připlácněte si nějaké vybavení (některé z nich lze spíše vyrobit než farmit pomocí RNG, což je osvěžující po letech, kdy jste se spálili s artefakty Genshin). Z ostatních prvků jsem ale neskonale nadšený, protože mechanika gacha bude vždy přinejlepším neškodná.
„Strategické prvky“ jsou málo.
(Obrázek: Hypergryph)
K mému potěšení působí souboje v Endfieldu jako něco mezi Xenoblade Chronicles 1 a 2 – zatím ne tak dynamické jako v druhém díle, ale děje se v nich mnohem víc než v prvním. Je to 3D RPG v reálném čase, které se přiklání spíše ke strategii než k akci. Neprovádíte komba jako v hrách typu Final Fantasy 16 nebo Tales of Arise; základní útoky používáte tak, že podržíte tlačítko útoku a automaticky zasáhnete nejbližšího nepřítele standardním máchnutím zbraně. Pokud to zní nudně, je to proto, že to tak je. Proto je místo toho hloubka hry navrstvena prostřednictvím systému party, který funguje zatraceně dobře.
Každý ze čtyř členů vašeho týmu v podstatě funguje jako schopnost na vašem hotbaru. Když například klepnu na klávesu Endministrátorky, čas se zastaví a vytáhne se lineární značka AoE pro její výchozí schopnost. Zamířím ji tak, aby zasáhla co nejvíce nepřátel, a pak ji spustím, čímž odštípnu měřiče staggeru všech, které zasáhnu, a připravím si další základní útok, který způsobí spoustu poškození navíc. Odtud mohu navázat schopností jiného člena party, jako je například horní úder drakonického humanoida Chen Qianyu – mimochodem, téměř všichni v této hře mají zvířecí rysy, jako jsou rohy, huňaté uši nebo šupinaté ocasy – který vystřeluje nepřátele do vzduchu, aby narušil příchozí útoky.
Některé postavy (možná všechny, ale to zatím nevím jistě) mají alternativní schopnosti, které lze vyměnit. Lineární dovednost Endministrátora lze nahradit výpadem, který je zakončen malým kuželem AoE, a můžete ho použít k udělení poškození a zároveň ke změně polohy, abyste se vyhnuli nepřátelským AoE značkovačům. Stejně tak ultimátku nabijete tím, že dovednost použijete určitý početkrát, něco jako proxy cooldown, zatímco dovednosti mají tradiční cooldowny na sekundy. Endministratorova ultimátka je obrovský půlkruhový AoE, který způsobuje dodatečné omráčení a poškození, takže je užitečný pro ovládání skupin.
Boj se rychle stává kombinací kontroly davu, vyrovnávání a vyhýbání se AoE značkám a co nejefektivnějšího řetězení dovedností. Kombinace určitých debuffů vám umožní způsobit větší poškození nebo spawnovat energetické koule, které můžete odpálit pro těžké zásahy, a to je mnohem efektivnější způsob boje než pouhé spamování jakýchkoli dovedností, které máte off-cooldown. Některé dovednosti si také schovejte, abyste mohli přerušit speciální útoky s červeným kruhem, které provádějí bossové. V Endfieldu je určitá míra sekvence, která oživuje boje, a já se těším na teoretické vytváření stran s více jednotkami, které mám k dispozici.
Vložení průmyslu do Endfield Industries
(Obrázek: Hypergryph)
Abych byl upřímný, nevím, proč jsem tolik času strávil bušením do RPG části tohoto otevřeného světa, když je to všechno jen kouřová clona pro ten skutečný průser: budování základny. Jinak se to říct nedá, Endfield se prostě po určitém okamžiku rovnou změní ve Factorio a mě to úplně zaskočilo. Těžíte suroviny ze vzdálených těžebních uzlů propojených vlastními ziplinami (báječný doplněk pro hru s otevřeným světem), zušlechťujete a zpracováváte věci na konkrétních strojích a pak je posíláte po dopravníkových pásech, aby se z nich vyrobily nové komponenty, z nichž se stanou další stroje zpracovávající další suroviny. Rozpočítáváte a směrujete elektřinu, přiřazujete vstupy a výstupy a hromadíte nejrůznější rudy. Škála vašeho inženýrství stoupá nahoru a nahoru a nahoru, je to perpetuum mobile poháněné neochvějným instinktem sbírat a zdokonalovat.
Zpočátku jsem si myslel, že to bude jen roztomilá minihra, možná způsob, jak automaticky farmařit některé materiály, které budete potřebovat pro vylepšování postav. Ale pak jsem viděl, jak se přede mnou rozprostírá technologický strom jako propast, která zírá zpět, a uvědomil jsem si, že Endfield si na nic nehraje. Předtím jsem myslel vážně, že uvnitř této hry je celá jiná hra. Strávil jsem pěkných pár hodin pipláním své první základny, importováním rud a optimalizací pásových montážních linek, a v technologickém vývoji Endfieldu jsem neudělal ani díru. Nemyslím si, že by se plně vyrovnala prémiovým stavitelům základen a továrním simulátorům, jako je Factorio, ale jako doplňkový režim ve svobodném RPG – sakra, testovací verze svobodného RPG – se zdá být neuvěřitelně dobrá.
(Obrázek: Hypergryph)
Nevím, jak moc se vlastně kříží fanoušci her s otevřeným světem, RPG, arkád, budovatelů základen a gacha her, ale obě hlavní herní smyčky Endfieldu se zdají být dostatečně solidní na to, aby udržely na háku obrovské množství hráčů. Ani já nejsem největší stavitel základen, ale i tato stránka hry mě vtáhla. Myšlenka hrát Diet Factorio s cílem zefektivnit grind gacha zdrojů – a užít si tak mnohem více zábavy – je něco, co jsem nikdy netušil, že potřebuji. Endfield je eklektickou směsicí nápadů, kterou potřebuji vidět více, takže budu velmi pozorně sledovat, jak se blíží její uvedení na PS5, PC a mobilní zařízení.