Na hraní videohry z roku 2023, která tak věrně evokuje minulou éru, je něco zvláštně hypnotického. O retro návraty jsme v posledních zhruba deseti letech neměli nouzi, zejména v oblasti nezávislých her, ale Cavern of Dreams je tak pečlivá ve své úctě k Spyro the Dragon a Banjo-Kazooie, že se hraje jako remaster, nikoli jako duchovní nástupce, jak bylo zamýšleno. Textury se občas rozmazávají, při přitlačení na její hranice může dojít k pop-in a její zvukové efekty jsou často kostrbaté. To vše je mimochodem záměrné. A je to zatraceně působivé.
Pro sólového vývojáře Tylera McMastera bylo rozhodnutí přiklonit se ke generaci, které je dnes už 30 let, snadné – vedla ho nostalgie i pragmatismus. „To je to, čeho si na starších hrách cením: jednodušší prostředky, jednodušší grafika, hry vytvořené malými a zapálenými týmy,“ říká McMaster. „V moderních 3D hrách, pokud máte realistickou grafiku, bude jakákoli interakce mezi dvěma postavami, která působí vachrlatě, působit desetkrát vachrlatěji se dvěma realistickými humanoidními postavami oproti malému kreslenému dráčkovi.“
„Nevšimnete si, že se malý kreslený dráček trochu zařízne do zdi nebo že interaguje trochu podivným způsobem. Jsme ale tak pevně zakořeněni v tom, abychom rozpoznali drobné podivnosti v realitě, že hry, které se snaží být realistické, musí vynaložit mnohem více práce jen proto, aby dosáhly stejného výsledku. S tímto vědomím jsem mohl vytvořit Cavern of Dreams, přičemž jsem si všechny assety vytvořil sám. A samozřejmě jsem se inspiroval svými formativními léty.“
Běž a skákej
(Obrázek: Super Rare Games)Throwback
(Obrázek: Activision )
V době, kdy Spyro the Dragon slaví 25 let, si připomínáme, co z této fialové plošinovky udělalo takovou divokou rozbušku.
Inspirace, kterou McMaster zmiňuje, vychází přímo z vlajkových konzolových plošinovek z poloviny až konce 90. let. Jeho nejranější vzpomínky na videohry totiž zahrnují sledování jeho otce a starší sestry, jak hrají Banjo-Kazooie na N64, a byl ohromen tím, jak pohlcující tyto 32bitové podniky tehdy působily. McMaster byl těmito virtuálními prostory okouzlen – od strohých interpretací kapajících mokrých jeskyní až po mlhavé bílé propasti – a nakonec si s přibývajícím věkem plnil sešity vlastnoručně vyrobenými náčrty a nápady.
McMaster se zdráhal proměnit své primitivní návrhy v živé a pohyblivé hry, a tak se nechal vést svým otcem, softwarovým inženýrem, než si sám vyzkoušel programování a zamiloval se do tohoto procesu. „Dal jsem na tátovy rady a zamiloval jsem si to,“ říká. „A to byl poslední krok, který jsem potřeboval. Od té chvíle jsem začal hrát jako blázen.“
V roce 2017 vyšla A Night Alone, McMasterův první pořádný sólový počin, hororová plošinovka ve stylu Gameboy Color, a v následujícím roce se objevila útulná adventura Forest’s Secret. V roce 2020 McMaster vytvořil Pocketman Third D, surrealistickou 3D hru na krocení příšerek, která stála jako parodie na nesčetné napodobeniny Pokémonů z konce 90. let; než 19. října 2023 vyšla na Steamu Cavern of Dreams. McMaster přiznává, že celá jeho rodina ho v jeho práci velmi podporovala – v neposlední řadě jeho starší sestra, která mu po celou dobu nabízela nepřetržitý proud užitečné zpětné vazby.
„Moje starší sestra, stejná osoba, se kterou jsem před lety hrál na banjo, mi při vývoji Cavern of Dreams hodně pomohla,“ říká McMaster. „Navrhovala nápady na nejrůznější věci, máme spolu dobrý vztah a já mám velké štěstí, že mi mohla pomoci. Nakonec moje rada zní: pokud jste v pozici, kdy máte někoho, koho můžete oslovit, jen aby si zahrál to, co děláte, pak je sólový vývoj mnohem snazší.“
Po celou dobu
(Obrázek: Super Rare Originals)
„Od těchto her nás dělí 25 let. A hádejte co, pokud jste byli malé dítě, když jste je hráli poprvé, jste teď o 25 let starší.“
Když budu mluvit velmi osobně, jedna věc se mi na Cavern of Dreams – a vlastně i na širším portfoliu McMasterovy práce – líbí, a to je to, co dělá pro zachování videoher. Vzhledem k tomu, že přístup ke hrám starým sotva čtvrt století je stále obtížnější, slouží hry jako tato k zachování nálady a atmosféry dávno zapomenuté éry, a to se všemi bradavicemi, což mě jako 37letého hráče oslovuje. Banjo-Kazooie i Spyro the Dragon jsou (tak nějak) 25 let staré, a přesto je hraní Cavern of Dreams dnes jako návrat v čase.
Pro McMastera je využití této přitažlivosti zarámováno samotným časem. „Takže od těchto her nás dělí 25 let. A hádejte co, pokud jste byli malé dítě, když jste je hráli poprvé, jste teď o 25 let starší,“ říká. „Před deseti lety jsme tu měli hry jako Shovel Knight, které byly silně inspirovány érou NES. Lidé, kteří v době těchto her vyrůstali, na ně jako dospělí často s láskou vzpomínají.“
„Pokud jste herní vývojář, jste už ve věku, kdy je můžete dělat. A pokud nejste herní vývojář, ale přesto na tyto hry s láskou vzpomínáte, jste ve věku, kdy máte vlastní kapitál, peníze na utrácení, vlastní přání a potřeby. Nemám rád všechno, co se týká starších her, ale mám rád vášnivé lidi, kteří dělají věci, pro které mají vášeň. Některé z nejslavnějších her těchto období dělal jeden až deset lidí… a i když jsem chtěl, aby Cavern of Dreams oslovila hráče [hledající] nostalgii, zároveň jsem se snažil, aby hra byla stále přístupná i pro lidi, kteří nikdy předtím plošinovku nehráli.“
Ať už jste tedy nostalgik hledající 3D plošinovku ze staré školy, nebo někdo, kdo se chce podívat, o čem byl kdysi dávno takový povyk, myslím, že Cavern of Dreams stojí za to si na Steamu projít (a proskočit).
Potřebujete další výbuchy z minulosti? Podívejte se na náš seznam nejlepších her pro PS1 všech dob.