„Hodně jsem toho Spenserovi a Mattovi nakecala,“ směje se Aabria Iyengar, když se posledního Game Mastera hry Candela Obscura od Critical Role ptám, jestli mezi jejím Kruhem přílivu a kostí a předchozími kruhy, které GMovali Matthew Mercer a Spenser Starke, probíhala nějaká přátelská soutěž. „Já jsem jen takový malý troll se svými přáteli.“
Při rozhovoru s Aabrií je těžké se také nenadchnout. Její nadšení je nakažlivé a její vhled do toho, co se po ní žádá při oživování třetího dílu Candela Obscura – který využívá originální herní systém, jenž je nyní na pultech vedle nejlepších stolních RPG -, je nadšený.
„[Matt] byl perfektní člověk, který to měl odstartovat,“ pokračuje, „a Spenser, jako součást síly, která celý tenhle systém vytvořila, má samozřejmě tu velmi zábavnou výhodu, že se v něm cítí pohodlně a flexibilně, protože přesně ví, jak by hra měla působit. […] Pravidlo tří v komedii říká, že něco založíte a pak si s tím začnete pohrávat na okrajích, takže je velmi příjemné přijít jako třetí a říct: „Vy jste vytvořili velmi silný precedens a mým úkolem je přijít sem a otřást každým pilířem, který jste založili.““
Opona mezi komedií a hororem je opravdu tenká
Aabria Iyengar
Stejnou otázku, týkající se mezikruhové konkurence, jsem položil Liamovi O’Brienovi, jednomu z hráčů Aabrie ve filmu Tide and Bone.
„Možná, že když se dostanu na tuhle židli, pokusím se přetrumfnout své přátele,“ říká a připojuje se k hovoru z místa GM u slavného stolu Critical Role. „Zatím se prostě rád dostávám do nové skupiny lidí a samozřejmě mi na tom hluboce záleží a mám rád a jsem hrdý na všechno, co jsem udělal v našem hlavním pořadu na kanálu, ale mám rád nové skupiny a mám rád nové světy a tohle byla prostě skvělá příležitost hrát s lidmi, se kterými jsem hrál už dřív, novým způsobem, jako je Aabria a Sam, a hrát s přáteli, se kterými jsem takhle ještě nikdy nehrál.“
Ptám se ho, jestli by tedy nechtěl dělat GM pro Candela Obscura. „Rád bych,“ říká. „Miluju horory, miluju lámání srdcí, takže nakonec ano.“
Vzrušení z horské dráhy
(Obrázek: Critical Role)
Z obou je cítit vzrušení, zejména ze strašidelnějších věcí, které Candela Obscura nabízí. Je však také jasné, že chtěli tento žánr rolových her pojmout jedinečně, o čemž svědčí inspirace, kterou při přípravě Tide and Bone čerpali z obou stran obrazovky: Noční cirkus, Penny Dreadfuls a průzkum přelomu století pro Aabrii. A pro Liama: „Když se zamyslím nad tím, co jsem si koupil, abych si s tím pohrál, tak to má asi nejvíc společného s knihou Cesta od Cormaca McCarthyho.“
The Road je postapokalyptický příběh, korupční, a Aabria si k těmto tématům našel i některé paralely, ale i jiné, nečekanější.
„V tomto světě [Candela Obscura Fairelands],“ říká, „je cítit hrůza, která se kumuluje, hromadí, jako jed v systému. Lidé, kteří přicházejí do Candely, kteří se stávají vyšetřovateli a strážci světla, mají na sobě trochu víc, jakoby smradu. Takže si myslím, že když jsme se tak nějak snažili přijít na to, jak chrastit napětím ve světě optikou toho, jak tito počítače vypadají a čeho jsou schopni a co všechno dokážou, začíná se to trochu blížit superhrdinským filmům, než si myslím, že většina lidí očekává.“
Všichni se chceme jen bavit, cítit se bezpečně a nechat se zničit.
Liam O’Brien
Horor jako žánr má mnoho společných kořenů s komedií, čehož se Aabria dotkla svou snahou vyvrátit její pravidlo tří. Toto vědomí bylo pro Tide and Bone přínosem.
„Závoj mezi komedií a hororem je opravdu tenký a malý,“ vysvětluje, „protože se snažíte o velkou emocionální odměnu, a ať už je to velký smích, nebo velký křik, je to totéž. Nastavujete očekávání a podvracíte je buď časem, nebo intenzitou. Hrajete si se stejnými pákami, jen se snažíte o trochu jiné výsledky.“
Ale i přes možnost využít ve hře určité rámce může být horor obtížným žánrem, který se vám podaří úspěšně přivést na stůl, což platí dvojnásob pro hororové mysteriózní příběhy. Candela Obscura rozhodně není první hrou, která tento prostor obsadila, ale i zavedenější systémy mohou bez vhodného nastavení očekávání mezi GM a hráči upadnout. Aabria i Liam přičítají hodně z toho, co se jim osvědčilo, nulovému sezení.
„Nulté sezení bylo úžasné,“ říká Liam. „Opravdu na ten den vzpomínám, a byl to den, velmi rád, jak jsme tak nějak seděli u stolu a vytahovali své smutné nebo, nebo fascinující příběhy a sledovali, jak se propojují, a pak je měnili na základě toho, co jsme slyšeli kolem stolu. […] Určitě jsou tam aspekty mého vlastního života a věci, které chci, které se zrcadlí, funhouse zrcadlí, prostřednictvím mé postavy. Je také trochu starší a soucítím s tím, jak je unavený.“
(Obrázek: Darrington Press)
„Součástí důležité věci, jak se ochránit před tím, abyste si při řešení vlastních pocitů a obav přivodili krvácení, je hra na abstrakci,“ prohlašuje Aabria moudře, zvláště s ohledem na to, jak slabomyslní GM v čele hororových her mohou chtít využít strachu hráčů proti nim, a ne proti postavám. „Existují způsoby, jak na tyhle strachy nasednout, trefit se do vibrací a připoutat se, myslím, že jde jen o to přijít na to, jak se v tom vyznat, a zjistit, proč se bojíte věcí, kterých se bojíte. Tím se z toho stane zábavný způsob hraní, aniž byste si, víte, způsobili trauma.“
„Když mluvíme o bezpečnostních nástrojích, jsou to všechno způsoby, jak mechanizovat otevřenou komunikaci,“ pokračuje. „Myslím, že je to jen spousta rozhovorů na téma: „Čeho se chceš bát a čemu se chceš vyhnout?“ Není žádná radost z toho, že lidi u stolu skutečně traumatizujeme.“
„Je to horor,“ souhlasí Liam, „a každý, kdo tam je, se upíše vzrušení z horské dráhy, ale naštěstí se díky skvělým nultým sezením, která děláme, ujišťuje předem: tak vy se chcete bát, vy chcete být vzrušení, ale k jakým věcem se nechcete přiblížit? Všichni prostě chceme, aby se všichni navzájem bavili, cítili se bezpečně a zničili se.“
„Co když…?
(Obrázek: Critical Role)
Vedle bezpečnosti hráčů a GM je dalším aspektem hororového hraní, který může být pro skupiny těžké udržet, právě ona hororová atmosféra. Critical Role mají k dispozici pohlcující kulisy a propracované kostýmy, které mnozí z nás u kuchyňských stolů prostě nemají, ale Liam i Aabria měli skvělé rady, jak nastolit a zachovat tón hry bez všech těch doplňků.
„Pokud budou mít všichni stejnou míru účasti,“ nabízí Liam, „[tón] se prosadí. U každého herního stolu by měl být smích a vtipy, protože co bychom dělali, kdybychom se nebavili, ale pokud se snažíte o horor, o tu napjatou atmosféru, humor se dostaví. Smích a komedie jsou v hororu výborným tlakovým ventilem, protože […] pokud můžete budovat, budovat, budovat, pak se tomu na chvíli zasmát a pak pokračovat, můžete se vyšplhat výš.“
„Pokud je váš příběh temný a izolovaný, žijte v tom,“ dodává Aabria, „ale nechte hráče přirozeně reagovat prostřednictvím celého spektra lidských emocí a myslím, že se vám podaří zůstat na místě.“
Horor, když je dobře udělaný, je neuvěřitelně osobní
Aabria Iyengar
„Můj malý cheat spočívá v tom, že požádám hráče, aby přispěli během fáze ustavujícího záběru,“ navrhuje. „Zeptejte se jich, jak to cítí, protože pokud se mi podaří, aby to [oni] cítili, všechno ostatní se srovná. Můžu vám tisíckrát vysvětlovat tvar a výzdobu téhle místnosti, to mě nezajímá: pokud jste do toho emocionálně zažraní, všechna ostatní práce je lehčí a snazší a bez námahy.“
Z Liamova pohledu soubor pravidel Candela Obscura usnadnil narativní vtažení a jako příklady umožňující tvůrčí volby při vyjadřování osobní zátěže postavy způsobené hororem vyzdvihl Marky a Jizvy. „Je to prostě dospělejší verze ‚nedotýkej se horké lávy‘,“ říká. „Jsme dospělí lidé u stolu, a protože máme puštěné kamery, snažíme se udržovat tempo, ale pokud hrajete doma, není problém na chvíli zpomalit a přemýšlet: „Co by to se mnou udělalo a jak bych na to reagoval?“ Je to jen „Co kdyby?“.“
(Obrázek: Darrington Press)
„Horor, když je dobře udělaný, je neuvěřitelně osobní,“ souhlasí Aabria. „Jde o to, vzít ty tiché okamžiky a udělat je osobními. […] Je to hra na ‚Co kdyby?‘ oběma směry a vy mně i zbytku stolu řeknete, jak se cítíte, jak to vypadá, jak tím vším vaše postava prochází, a my budeme cítit tu hrůzu optikou bělma vašich očí, jak se vyrovnáváte s tou děsivou věcí, která se děje. Myslím, že tomu musíte věnovat čas a strávit ty údery a nechat to být osobní, ojedinělé, tiché a izolované. Myslím, že právě odtud pochází dobrý horor.“
Více informací od posádky CR najdete v našem rozhovoru s Critical Role o rozbití jejich světa pro umění.