Na začátku hry Baldur’s Gate 3 se v táboře goblinů odehrála bitva, která mi stále leží v hlavě. Díky svému stříbrnému jazyku se mi podařilo přesvědčit tři velké trolly, aby mi přišli na pomoc, když jsem se ocitl v obklíčení nepřátel. O několik hodin dříve jsem také narazil na soví mládě s matkou, které se pak přidalo do boje proti skřetům. Tragicky však netrvalo dlouho, když jeden z mých trollích pomocníků rozkošné stvoření srovnal se zemí.
cTo mě přimělo přemýšlet: Co jsem mohl udělat, abych tento výsledek změnil? To je jediná otázka, díky níž je Baldur’s Gate 3 tak pohlcující. V závislosti na vašich rozhodnutích se může stát tolik věcí a existuje mnoho cest, které jsem ještě neprošel a které už teď toužím zažít. Vlastně jsem měl za sebou jen hrstku hodin, když jsem si začal představovat, kým bych chtěl být nebo co bych mohl při dalších průchodech hrou udělat jinak. Jestli tohle nesvědčí o tom, kolik možností a volby dobrodružství od Larianu nabízí už v prvních hodinách, tak už nevím, co ano.
Teď, když mám za sebou více než 90 hodin prvního hraní, o něm přemýšlím víc než kdy jindy, když postupuju třetím aktem. Určitě k tomu přispívají i chyby, kterých jsem se cestou dopustil a z nichž se doufám poučím a příště je napravím. Jako příklad mohu uvést, že jsem se stále nevyrovnal s tím, že jsem si zamkl možnost mít Karlacha jako společníka, ale to je jen špička ledovce. Díky různým románkům, které můžete prozkoumat, různým stavbám postav, které si můžete vyzkoušet, a nepřebernému množství rozhodnutí je na Baldur’s Gate 3 nejtěžší rozhodnout se, co udělat dřív. Ale je to také to nejlepší, co na ní je. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy cítil zároveň smutek z toho, že se blíží konec mého dobrodružství, a zároveň nadšení, že ho dokončím, jen abych mohl začít znovu.
Volby jsou bohaté
(Obrázek: Larian Studios)
Když jsem poprvé dostal Baldur’s Gate 3 do rukou, musel jsem strávit nejméně dvě hodiny vytvářením své postavy. S omezenými zkušenostmi se světem D&D jsem si dal na čas a prohlédl si všechny různé třídy, rasy, podrasy a možnosti, abych přivedl svou první postavu k životu. Hrát za barda mi přišlo jako přirozená volba, protože jsem člověk, který se vždycky snaží z konfliktů vykecat, pokud to jde. Navíc představa, že bych mohl kdykoli hrát na nějaký nástroj, měla své kouzlo. Jakmile jsem se do hry ponořil, rychle jsem zjistil, jak moje třída masivně ovlivňuje způsob, jakým hraji a přistupuji ke scénářům, což mě jen těší, až uvidím, co dalšího mě čeká při tvorbě dalších postav. Už teď si chci vyzkoušet být druidem, abych využil schopnosti měnit tvar, nebo zjistit, jaké to je prožívat příběh optikou paladina.
A to ani nepočítáme všechny různé původy, které si můžete vyzkoušet, včetně zlověstného Dark Urge. Poté, co jsem strávil tolik času se společníky v táboře, musím přemýšlet, jaké by to bylo hrát dobrodružství za kteréhokoli z nich. Už jen v samotné tvorbě postavy je tolik možností k prozkoumání, že i po 50 hodinách hraní mám pocit, že jsem sotva poškrábal povrch všeho, co Baldur’s Gate 3 nabízí. Její rozsah je upřímně řečeno ohromující.
(Obrázek: Larian Studios)Odpovědnost
(Obrázek: Bethesda)
Hypotéka a rodiče ve Starfieldu ze mě udělali žoldáka lačnícího po kreditech.
Kromě postav, které si můžete vytvořit a za které můžete hrát, je tu tolik rozhodnutí, která určují průběh vaší cesty. Mnoho nezapomenutelných rozhovorů a klíčových momentů si žádá odlehčení, abyste zjistili, jaké další výsledky by mohly nastat, což vypovídá o tom, jak jsou volby působivé. Jedna akce, hod kostkou nebo možnost dialogu může zpečetit váš osud nebo vás postrčit jiným směrem a nikdy nevíte, jak se věci mohou dále vyvinout. Když hraji za jiné postavy, mohu si vybrat spoustu momentů, které bych chtěl udělat jinak. Možná budu nevýrazný dračí rodák nebo budu hrát za Tieflinga, který dělá nejméně morální rozhodnutí, jen abych viděl, jak se příběh změní.
Nemluvě o tom, že svět je domovem hojného počtu NPC, které můžete stejně snadno přehlédnout jako najít. Určitě se najde někdo, koho jsem po cestě nepotkal a kdo mi může vyprávět příběh nebo pro mě má úkol, který bych měl splnit. Z rozhovorů s kolegy, kteří Baldur’s Gate 3 hrají, vím jistě, že existují i případy, na které můžete narazit a na které jiní nemusí vůbec narazit. Ať se snažím sebevíc, pravděpodobně mi unikly některé zajímavosti nebo pozoruhodné události, což jen podněcuje mou touhu zjistit, co dalšího mohu při novém hraní odhalit. Ale není to právě krása takových her? V bohatě zaplněných světech s takovým důrazem na detail se vždy najde něco nového k objevení bez ohledu na to, kolikrát hru hrajete.
Baldur’s Gate 3 je naprosto přesně ten typ hry, která je určena k opakovanému hraní, a já se už nemohu dočkat, až zjistím, co dalšího mě čeká, až se vžiji do role někoho jiného. Je tolik hraní, které chci absolvovat, a tolik možností, které chci prozkoumat. Teď už na to potřebuji jen čas. Už dlouho jsem necítil takový zápal pro RPG, takže si budu užívat každé proběhnutí jeho světem plným možností volby. A hele, doufám, že se mi příště podaří udržet sovího medvěda v bezpečí.
Hraju Baldur’s Gate 3 a Starfield zároveň a už nevím, kdo jsem, ale líbí se mi to.