Ve hře Alan Wake 2 světlo mé baterky prořízne tmu a osvětlí usměvavou tvář velké sochy s konvicí kávy. Doslova kofeinová postava má na sobě nadměrného motýlka a sedí na římse, rámované stromy, které zastírají šedou oblohu nad ní. Scénu zdobí hrstka barevných balónků a jeden z nich je ozdoben hrubě nakresleným obličejem, který se shoduje s přehnaným úsměvem konvice na kávu. Šaškovství kávovníku mi už samo o sobě stačí k tomu, aby mi v ústech zanechalo nepříjemnou pachuť, ale způsob, jakým se nade mnou tyčí, jen umocňuje můj stále rostoucí pocit strachu. Zatím na mě nic nezaútočilo, ale znepokojení, které cítím, je hmatatelné. Nemůžu tomu uvěřit. Konečně jsem se dostal do Světa kávy, do místa, kam jsem se díky několika dobře umístěným upoutávkám na začátku hry vlastně těšil. Ale teď, když jsem tady, chci jen odejít.
Možná je to zábavní park, ale mě to zdaleka nebaví. Ve skutečnosti jsem vyloženě vyděšená. Opuštěné atrakce, znepokojivé, žoviální postavy a černočerná tma noci vytvářejí dokonalou směs hrůzy. Po několika okamžicích průzkumu areálu jsem se více než nasytil, ale musím se vydat k atrakci Percolator a hledat šroubovák. Přistihuji se, že kdybych nebyl tak nucený zjistit, jak se příběh návratu Alana Wakea a cesty Sagy vyvrbí, dávno bych se na to vykašlal. Ale i když nadskakuji při sebemenším zvuku a neustále se cítím na hraně, dosažení tohoto strašidelného parku mě jen těší, že jsem se navzdory sobě zachoval.
Můj šálek hrůzy
(Obrázek: Remedy)
Jako survival horor mě Alan Wake 2 absolutně vyvádí z mé komfortní zóny. Koneckonců jsem přiznaný strašpytel a v rámci žánru nemám tendenci riskovat tak často. Navzdory své averzi ke všemu strašidelnému jsem prvního Alana Wakea vždy považoval za jednu z mála výjimek v mé herní historii. Ačkoli se jednalo spíše o akční thriller s nadpřirozeným nádechem, stále v něm byly děsivé vibrace, před kterými jsem se já osobně musel po celou dobu houževnatě bránit. Když jsem se poprvé dozvěděl, že se pokračování přikloní k hororu, přirozeně mě naplnil pocit strachu. Opravdu bych to zvládl? Bude se mi to líbit? Po letech čekání má zvědavost daleko převážila nad obavami. Musela jsem prostě zjistit, co se stalo se spisovatelkou detektivek, se kterou jsem se před více než deseti lety odvážně vydala do Bright Falls. Navíc jsem jako velký fanoušek Quantum Break a Control věděl, že budu ochotný vyzkoušet vodu a zažít něco nového od Remedy.
Alan Wake 2 recenze
(Obrázek: Remedy)
Recenze hry Alan Wake 2: „Nápadité a skutečně ambiciózní pokračování“
Připadá mi to děsivé? Ano. Baví mě to i přesto? Ale ano. Nikoho to nepřekvapí víc než mě. Od chvíle, kdy jsem poprvé vstoupil do hry jako nahý chlapík v temném lese, jsem měl neustále pocit, že se připravuji na další leknutí. Myslím, že takhle napjatě jsem se při hraní hry necítil od doby, kdy jsem se pokusil spustit Resident Evil 4 na Wii (což byla chyba, které dodnes lituji). Jsem si jistý, že to není nic pro veterány žánru, ale tohle je tak blízko hororu, jak se ještě nikdy nechci dostat. Kdykoli se v roli Sagy nebo Alana vydám pryč z bezpečí světla, mám pocit, že musím překonat vlastní strach a postavit se stínům.
Od chvíle, kdy jsem vyzkoušel první hru, mi nepřátelé z Taken vždycky připadali neuvěřitelně znepokojiví a v Alanu Wakeovi 2 jsou na stupnici děsivosti mnohem výš. Stínové postavy většinou uslyšíte dřív, než je spatříte, a když se nacházíte v zalesněné oblasti, která je neustále zahalená do tmy, často to ve mně vyvolává pocit paniky, který se vznáší v hrudi. Zoufale se je snažím najít dřív, než mě donutí vyskočit z kůže, ale někdy prostě nejsem dost rychlý. Vzhledem k tomu, že se jedná o svět, který je domovem takových hrůz, možná si říkáte, proč jsem se vůbec těšila na to, že půjdu do Světa kávy. Koneckonců, soudě podle mých dosavadních zkušeností, rozhodně by nebyl imunní vůči přítomnosti Takenových hrůz, které mě pronásledují na každém kroku. To však vypovídá o tom, co se mi na Alanu Wakeovi 2 líbí nejvíce.
Dobrá zábava v Javě
(Obrázek: Remedy)
Pro mě je radost v detailech. Survival horor od Remedy je plný věcí k nalezení, od skrytých vzkazů přes sběratelské předměty až po velikonoční vajíčka. Je toho tolik, co se dá vyčíst a přežvýkat, přičemž velké tajemství vás neustále žene kupředu. Pokud jste ochotni hledat, je toho tolik k vidění a pro mě jako fanouška původní hry bylo něco, co lze nejlépe popsat jako nečekané potěšení se do tohoto podivného světa vracet – i když ne vždy je to dobré pro mé srdce. Poprvé po letech jsem se v Bright Falls cítil důvěrně známý a zároveň nový, jako když se vracíte na místo, kde jste už byli, ale čas vám zkreslil vzpomínky na něj.
Neustále bojuji s nepřekonatelnou touhou dostat se z jakéhokoli místa pryč ze strachu, ale zároveň chci prozkoumat každý centimetr, aby mi nic neuniklo. Navzdory festivalu strachu, o kterém jsem si byla jistá, že mě čeká, jsem chtěla jít do Světa kávy díky několika dobře umístěným upoutávkám na zábavní park, než jsem se tam dostala. Jako první mě například ve městě upoutal pohled na dva lidi v termooblecích Oh Deer Diner, kteří stáli před stolem se zrnkovou kávou. Na okraji stolu visela cedule s nápisem „Přijďte do Světa kávy, kde se perlí zábava“.
(Obrázek: Remedy)
Nedlouho před mým výletem do samotného parku jsem také narazil na televizi s komickou reklamou bratrů Koskelových Illmo a Jaakko. Jako další forma sběratelství ve světě stojí za to najít tyto otřepané reklamy už jen pro jejich zábavnou hodnotu. Tentokrát se reklamní invektiva týkala Světa kávy a upřímně řečeno, nic mi ji nemohlo prodat lépe. „Zvolen nejlepším zábavním parkem s kávovou tématikou ve Washingtonu,“ prohlašuje Ilmo. To mě zaujalo. Proč bych nechtěl jít do místa, kde je obchod se suvenýry plný piva, los jménem Mocha a tematické atrakce jako ruské kolo Slow Roaster a Espresso Express? Jistě, možná tam byla i strašidelná studna, ale už jen to, že jsem slyšela o atrakcích, mi stačilo k tomu, abych doufala, že se tam dostanu.
A hle, toto přání se mi splnilo. Jen kdyby k němu nemusela přibýt strana Takenů, kteří na mě útočili z atrakcí, nebo mluvící nápis, kvůli kterému mi během průzkumu vyskočilo srdce z hrudi. Ale zase, i když jsem se po celou dobu pobytu v parku bála, chtěla jsem vidět všechno, co nabízí. Od prohlížení všech drobností v obchodě se suvenýry až po cestu do Fair Trade zóny jsem si musela prohlédnout všechny dekorace, detaily a oblasti. Být ve Světě kávy je ten nejlepší a nejhorší zážitek zároveň. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych na nějakém místě chtěla být a zároveň ho zoufale chtěla opustit. A abych byl upřímný, myslím, že to dokonale vystihuje můj dosavadní čas strávený s Alanem Wake 2.
Dokážu se přenést přes faktor děsivosti, protože mě příběh a prostředí Alana Wakea 2 zaujaly stejně jako v první hře, ne-li více. Jsem si jistý, že na denním světle, bez Taken, je Coffee World kofeinovým světem plným požitků. Ale tak, jak je, je to jeden z nejznepokojivějších zábavních parků, v jakém jsem kdy byl. Dá se říct, že mě to vzalo na pořádnou jízdu, a ne nepodobně pocitu, který mám, když skutečně piju kávu v reálném životě, jsem byl na konci toho všeho nervózní. I když mě usměvavá tvář té kávové konvice bude pravděpodobně ještě nějakou dobu strašit ve snech, jsem na sebe pyšná, že jsem vydržela zažít všechny památky, zvuky a strašidelné zážitky v parku.
Vstoupíte do survival hororu od Remedy i vy? Buďte co nejlépe připraveni díky našim tipům pro hru Alan Wake 2.