Gareth Edwards si na cestách rád hraje. Vizionářský režisér, který stojí za Godzillou a prequelem Star Wars Rogue One, se rád rozhlíží po nových místech a představuje si je sci-fi optikou.
Řekněme, že tam, kde byste mohli vidět obyčejného člověka, který jde kolem, si ho může představovat jako robota. Když se s tímto nenápadným režisérem setká server GamesRadar+, nesměle prozradí, že právě tato „hloupá hra“ mu pomohla vymyslet premisu jeho nového sci-fi eposu The Creator.
„Tehdy jsem opravdu chtěl natočit film o robotech,“ vzpomíná na návštěvu Vietnamu před několika lety, „a tak jsem si v hlavě dělal takovou hloupou hru, že jsem si prostě představoval lidi jako roboty a sledoval, co se stane. Viděl jsem buddhistického mnicha, jak prochází chrámem, a představoval jsem si ho jako robota [a říkal jsem si]: „Panebože, to je opravdu zajímavé: proč by robot měl být mnichem?““.
Edwards dodává a dává tak nahlédnout do svého tvůrčího procesu, že tato zkušenost ho opravdu nadchla pro kombinaci „duchovna s tímto vědeckofantastickým robotem, který je [na něj] položen“. To mu spolu s jeho láskou k filmům o vietnamské válce, jako je Apocalypse Now, vnuklo počátek nápadu.
„Představíte si válečnou situaci a roboty a já si prostě pomyslel: ‚Tohle jsem ještě ve sci-fi filmu neviděl,'“ pokračuje. „Viděl jsem vzít vietnamskou válku a zasadit ji do vesmíru u Vetřelců a Avatara. Ale nápad vzít sci-fi a zasadit ji na rýžová pole Vietnamu? Člověk vždycky hledá mezeru na poličce Blu-ray, kam by mohl vklínit nový film. Ve sci-fi je tak málo mezer, protože všichni už udělali skoro všechno, takže mě to opravdu nadchlo a říkal jsem si: ‚Panebože, tohle by mohlo být něco.'“
Morální otázky
(Obrázek: 20th Century Studios)
Z tohoto jádra nápadu se vyvinul Stvořitel, epický příběh o tom, co znamená být člověkem uprostřed růstu umělé inteligence. Film si představuje alternativní realitu, v níž lidé před desítkami let přijali umělou inteligenci do svých životů, aby pak sledovali, jak roste v něco mnohem sofistikovanějšího, dokud nedojde k nemyslitelnému a nespadne na ně jaderná bomba.
V důsledku toho se lidstvo ocitá ve válce s umělou inteligencí – neboli „simulanty“ -, kteří se většinou přestěhovali do Asie, kde ještě nebyli postaveni mimo zákon a jejich tajemný tvůrce se skrývá.
Edwards si je dobře vědom toho, že zkoumání umělé inteligence ve filmu je dobře vyšlapaná cesta, kterou už prošlapaly i chladné žánrové klasiky jako Terminátor nebo Blade Runner. Jeho přístup tedy spočívá v tom, že se k tématu postavil trochu jinak.
„Myslím, že pokud jsme dělali něco jiného, tak jsme se je snažili polidštit,“ vysvětluje. „Myslím, že ve spoustě podobných filmů je robot nebo umělá inteligence trochu chladná, ne úplně jako my. A mně se opravdu líbila myšlenka, že umělá inteligence nebo dilema tohoto filmu spočívá v tom, že se stoprocentně cítí být člověkem.“
Tato morální šedá zóna je zkoumána prostřednictvím bývalého vojáka speciálních jednotek Joshuy (hraje ho John David Washington z Tenetu), který má za úkol najít architekta UI a zničit novou superzbraň, kterou vytvořil. Věci se však velmi zkomplikují, když zjistí, že zbraň na sebe vzala podobu dítěte jménem Alphie (hraje ji nováček Madeleine Yuna Voyles).
To, co se rozhodne udělat dál, podněcuje dilema, které je jádrem tohoto filmu. „Joshua může ukončit válku, může vyhladit umělou inteligenci a jediné, co musí udělat, je zabít to dítě. A tak se vydávají na odyseu futuristickou válečnou zónou, kde ví, že konec vyústí v popravu toho dítěte. Jak jdou, začíná o všem pochybovat a cítí: „Je to skutečné? Je to správné? Můžeme tyhle věci vypnout? A je to vražda – nebo je to jen jako zavřít laptop?“.
Buzz word
(Obrázek: 20th Century Studios)
Když Edwards před několika lety začal na projektu pracovat, nemohl tušit, jak aktuální se stane, až se v roce 2023 dostane do kin. Umělá inteligence se dnes stala součástí našich každodenních konverzací, a to nejen v diskusích o růstu ChatGPT, ale také se o ní neustále diskutuje v rámci stávek WGA a SAG-AFTRA, které zasáhly Hollywood.
Propagační cesta k filmu mu však otevřela oči, včetně jednoho „surrealistického“ okamžiku, kdy s ním rozhovor vedl robot. Je to zážitek, který mu potvrdil, jak zanedlouho budou humanoidní verze umělé inteligence zdokonaleny. „Ve filmu [The Creator] jsou všechna ta dilemata, o kterých jsem čekal, že se k nim za našeho života nikdy nedostaneme, ale tak nějak se k nám díky věcem jako ChatGPT připlížily.“
Snímek The Creator se dostal do čela některých nepřátelských reakcí rostoucích také proti umělé inteligenci poté, co marketing filmu viděl život napodobující umění. Na nedávném zápase amerického fotbalu byli fanoušci překvapeni, když mezi nimi v davu seděli simulanti. Reakce se pohybovaly od humoru až po naprosté zděšení a Edwards přiznává, že byl reakcí trochu překvapen.
„Byla to velmi agresivní reakce,“ směje se, když na to narážíme. „Někdo mi poslal malý komentář o NFL a byl opravdu agresivní. Přimělo mě to přemýšlet: „Panebože, tohle se stane, až budeme mít umělou inteligenci v lidské podobě?“ Reagujeme na věci, které vypadají jako lidé, budeme dělat umělou inteligenci v lidské podobě. Je to nevyhnutelné. Jakmile to pak uděláte, někteří lidé je budou odmítat a někteří s nimi budou zacházet jako s hovnem.“
Peníze mluví
(Obrázek: 20th Century Studios)
Stejně důležité jako otevření diskuse o umělé inteligenci však bylo pro film Stvořitel i nové pojetí filmového trháku. I když je režisér možná známý díky franšízám, s nimiž je spojován, jako je Rogue One a Godzilla, ve skutečnosti to byl jeho první film Příšerky, který měl na Stvořitele největší vliv.
Jeho debut z roku 2010, natočený s minimálním rozpočtem a jen s několika herci a členy štábu, je mistrovskou třídou sci-fi filmařiny. A i když má Stvořitel s rozpočtem 80 milionů dolarů k tomuto mikropříběhu daleko, je v přeplněném poli blockbusterů, které často překračují stomilionovou hranici, také anomální. Edwards se sice zdráhá říct, že se snaží tímto přístupem „otřást“, ale s nadšením tento status quo zpochybňuje.
„Když jsme připravovali film, měli jsme prohlídku studia virtuální reality, kdyby se to pro film hodilo,“ vysvětluje. „Podíval jsem se na zeď a tam byl plakát a byl tam v podstatě proces natáčení filmu rozdělený do takového schématu, jaká je práce každého z nich, co dělají, scénář a celý proces natáčení filmu.
„Podíval jsem se na to a říkám si: „To je divný, že mají tenhle plakát, protože to zná každý, kdo je v branži.“ A ten chlápek, co to tam vlastní, na to: „Aha, vidím, že se díváte na plakát.“ A já na to: „Jo,“ a on: „To je přes sto let starý.“ A já si najednou uvědomil: „Copak jsme tenhle proces za těch sto let nezměnili?“ Jako že se všemi těmi průlomy v kamerové technice a digitálních počítačích a střihu děláme pořád úplně to samé, co na přelomu století.““
Pro Edwardse je to docela jednoduché: „Myslím, že by mohly existovat lepší způsoby.“ The Creator je v tomto směru experimentem. Film se natáčel v maximální možné míře na místě napříč místy, jako je Japonsko, Thajsko, Indonésie a Kambodža, což umožnilo menší natáčení a svobodnější filmařský proces. Když pak bylo vše hotovo, začaly práce na VFX, kdy na natočeném materiálu stavěla společnost Industrial Light & Magic (ILM).
Jde o neotřelý přístup, který se podle Edwardse nemusí nutně stát vzorem pro to, jak by mělo natáčení probíhat. Místo toho říká, že tento postup měl pouze naznačit, že existuje více způsobů, jak takové filmy natáčet, včetně, což je zajímavé, využití umělé inteligence ve filmové tvorbě. Ale pravděpodobně docela příznačně pro člověka, který stojí za emotivním a dojemným filmem o umělé inteligenci, se na to nedívá s obavami, ale naopak s optimismem.
„Z budoucnosti jsem nadšený,“ usmívá se. „V takových věcech vidím příležitosti. Natočení filmu by nemělo stát stovky milionů, protože to je pak nespravedlivé, nikdo takové věci opravdu nemůže dělat. Mám pocit, že nejlepší scénář [a] moje tajná naděje je, že tyto nové digitální nástroje umožní dětem v jejich ložnici nebo v garáži jít natáčet filmy, které mají cokoli v hlavě, a bude to stát velmi málo. Mohla by nastat obrovská exploze jako úžasné kino, protože lidé mohou hodně riskovat, protože nikdo nepřijde o spoustu peněz.“ Vzhledem k tomu, že budoucnost filmové tvorby čelí tolika neznámým, je Edwardsova vize jasná. Teď je jen na čase, aby ho studia vyslyšela.
Stvořitel je nyní v kinech. Další informace o sci-fi eposu najdete v našem rozhovoru s Edwardsem o používání guerillových filmařských technik a o tom, proč si po Rogue One dal od režie pauzu.