Kina po celém světě tento víkend pocítila kenergii, když fenomén Barbenheimer zaplavil multiplexy. Barbie nás rozesmál, rozplakal, rozzuřil proti patriarchátu… a také nás přiměl svorně zvolat: „Spravedlnost pro Kena!“. Ryan Gosling si za svůj skvělý výkon v roli experta na odbarvování zaslouží všechna ocenění – a já ho podpořím v nominaci na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.
Aby bylo jasno, Barbie je plná ohromujících výkonů hvězdného obsazení: nenechte si mýlit můj kentovský entuziasmus tím, že byste přehlédli dechberoucí výkon Margot Robbie v roli hlavní panenky, který byl zábavný a srdcervoucí (ta jediná slza na autobusové zastávce? Obávám se, že se z ní nikdy nevzpamatuju) – nebo úderný monolog Ameriky Ferrery o paradoxních požadavcích kladených na ženy v patriarchátu.
Nelze však popřít, že Gosling si krade každou scénu, ve které se objeví, ať už jde o odvážné vběhnutí do plastové vlny, dovádění na Barbieho obřím foukacím večírku (s písničkou na míru a všemi barbínami) nebo oblékání směšného (falešného) norkového kožichu a promenádování se po jeho domě Mojo Dojo Casa House. Jeho pomalé zjišťování, že muži vládnou skutečnému světu – kdy se Ken s očima dokořán poprvé setkává s Pomádou a Sylvesterem Stallonem – představuje komediální zlom, kdy Ken přenese své nově nabyté znalosti zpět do země Barbie a promění pastelově růžový ráj v koňskou verzi patriarchátu.
Gosling také přednese ne jednu, ale hned dvě silné písně, což znamená, že pokud je na světě nějaká spravedlnost, bude domů odcházet s trofejemi za nejlepší vedlejší roli a nejlepší původní píseň. „I’m Just Ken“ je jistě písní léta, doplněnou o sondážní filozofické otázky typu „nejsem sexy, když jsem ve svých pocitech?“ a „je mým osudem žít a zemřít životem blonďaté křehkosti?“. Všichni si klademe stejné otázky, Kene.
(Obrázek: Warner Bros.)
Pak je tu Goslingův inspirativní cover písně „Push“, který by ho měl dostat přes nominační čáru už jen kvůli tomu, jak zpívá slovo „granted“ (vážně, jen si to poslechněte a řekněte mi, že jste nekřičeli).
Ken navíc ve filmu projde docela zajímavou emocionální cestou, kdy dojde k rozkošnému poznání, že je (K)dost takový, jaký je, a nepotřebuje předvádět tuto pobuřující verzi mužnosti, aby si získal uznání svých kolegů Kenů a Barbie. Jeho oblouk krásně propojuje feministické poselství filmu o genderových rolích a Goslingova uslzená otázka: „Já jsem… Ken?“ je jako stvořená pro oscarový kotouč.
Už také víme, že Goslingova oscarová kampaň by byla jednou z nejlepších, pokud se dá říct, že Barbie je fantastická marketingová jízda. Gosling pravidelně přicházel s perlami typu: „Nic víc v tom nehledej, jsi Kenough,“ a chvílemi se zdálo, že si ho Ken vlastně zcela podmanil. „Tu píseň zpíval Ken,“ řekl deníku Los Angeles Times o písni „I’m Just Ken.“ „Nikdy v životě jsem takhle nezpíval. Nevím, proč nebo jak se to stalo.“ Připravit nás o celou oscarovou sezónu o další podobné kenismy by bylo upřímně řečeno trestuhodné (samozřejmě s výjimkou stávky SAG-AFTRA).
Je také nejvyšší čas, aby Akademie brala komediální výkony vážněji (jakkoli si tato věta protiřečí) – kdysi dávno měly Oscary dokonce samostatné kategorie pro režiséry komedií a krátkometrážních filmů, ale ty se ztratily pod nánosem času. Nyní je tento žánr na Oscarech zastoupen ve všech kategoriích velmi slabě; Jim Carrey za Truman Show, Ralph Fiennes za Grandhotel Budapešť a Meg Ryanová za Když Harry potkal Sally jsou tři pozoruhodní herci. Je načase, aby to kenská revoluce změnila.
Tak pojď, dej tu mužnou ruku do mé a opakuj po mně: ty jsi Ken, ty jsi Kenough a Ryan Gosling si toho Oscara zaslouží.
Ještě více informací o Barbie najdete v našich článcích o:
- Všechny Barbie velikonoční vajíčka
- Greta Gerwigová o svých filmech o Narnii
- Greta Gerwigová o potenciálním pokračování Barbie
- Kompletní historie filmů o Barbie, které mohly být
- Proč jsou Barbie a Oppenheimer perfektní dvojka