Před několika dny jsem ležel v posteli, když mě to napadlo. Zcela nečekaně se mi v mysli objevila slova Sword of Vermillion jako reklamní plakát na vánoční pantomimu s nepravděpodobným obsazením dávno zapomenutých televizních osobností. Meč z Vermillionu, panebože, už je to nějaký čas. Poprvé jsem hrál tuto RPG od Segy Mega Drive (Genesis, pokud čtete tento článek ve Státech) koncem roku 1992 a i když mi bylo pouhých šest a kousek, byl jsem ohromen tím, jak propracovaná hra to byla. V porovnání s hrami jako Sonic the Hedgehog, ToeJam &; Earl, Golden Axe a dalšími 16bitovými side-scrollovacími hrami té doby jsem měl pocit, že v tomto světě je toho tolik k vidění a dělání.
Společnost Sega si to ve své době rozhodně myslela – ambiciózně propagovala své vlastní RPG jako 300hodinový zážitek. Dokonce i reklama na zadní straně obalu hry slibovala „stovky hodin dobrodružné hry!“. A i když netuším, kolik hodin jsem do hry před téměř třemi desetiletími osobně vrazil, vím, že musela stát tátu malé jmění na půjčovném, když jsem si ji každý týden na dva dny půjčoval v místním Blockbuster Video po dobu delší než jeden rok.
Od té doby jsem strávil hodiny svého života roztržitým hledáním na Googlu, starých fórech a sociálních sítích v zoufalé snaze vzpomenout si na jméno své dávno ztracené konzolové lásky z doby před lety, ale vždy jsem narazil na nedostatek informací. Nedokážu vysvětlit, jak funguje mysl, ani proč se můj mozek rozhodl mi to tuhle bez varování připomenout, ale stalo se. A teď si Sword of Vermillion znovu pouštím na PC přes Steam a je to, jako bych si udělal díru do časoprostorového kontinua.
Sám ve tmě
(Obrázek: Sega)LEGACY SAVE
(Obrázek: Konami)
Můj šestiletý boj o vlastnictví oblíbeného JRPG zahrnoval bujarý večírek, celonoční noc na Manhattanu a regionálně zablokovanou PS2.
„Tvůj otec je v hrobě,“ říká komorná, která před chvílí předsedala smrtelné posteli mého otce. Jen jsem si odskočil do obchodu pro nějaké zelené bylinky, a najednou nejenže můj otec opustil tuto smrtelnou schránku, ale byl odvezen na hřbitov a zasazen šest stop pod zem bez jediného rozloučení. Co to kurva je, říkám si, když studuji tu ohavnou nabídku osmi možností, která se objevuje před každou interakcí, a celou dobu přemýšlím, jestli volba Mluvit, Kouzlit, Vybavit nebo Vzít bude mít smysl.
Málokdy to má smysl. A jelikož se jedná o jedno z prvních RPG, které se objevilo na konzoli Mega Drive/Genesis od společnosti Sega, je mi známo, že jisté kruhy oldschoolové RPG scény se domnívají, že Sword of Vermillion už dávno překonává svou váhu. Sword of Vermillion, který byl poprvé uveden na japonský trh v roce 1989, v následujícím roce v Severní Americe a o rok později opět v Evropě, vyvinula Sega AM2 – tým vedený Yu Suzukim, který byl společně zodpovědný za hry Out Run, Hang-On a v pozdějších letech Virtua Fighter, Virtua Racer a Shenmue.
Aby bylo jasno: tvrzení o 300 hodinách je nepochybně nesmysl (pravděpodobně je to blíže ke dvaceti); ale nešikovné designové volby hry rozhodně rozšiřují prostor pro zabloudění, a proto nechtěně navyšují čas navíc. Nejsem tu od toho, abych kálel na RPG, které je dost staré na to, aby se dalo řídit dvakrát, ale řeknu, že je snazší si všimnout jeho chyb, když ho hrajete jako dospělý, který se pak vyřádil na Suikodenu, Alundře a Chrono Triggeru – posledně jmenovaný byl samozřejmě poháněn hardwarem podobného ražení.
Města a vesnice v Sword of Vermillion jsou potěšením, abychom byli spravedliví, poseté žánrově typickými lokacemi v podobě hostinců, obchodů s předměty a obchodů se zbraněmi a zbrojí. Rozmarné NPC zaplňují dopravní tepny, z nichž mnohé se mohou pochlubit dynamickými, reaktivními dialogy, které se vážou k jakékoliv významné události, jež se nedávno odehrála. Když však překročíte hranice městeček a čtvrtí, začnou se dít věci. Uživatelské rozhraní hry v otevřeném světě vypadá například takto:
(Obrázek: Sega)
Vlevo je obrazovka z pohledu první osoby podobná Doomu, na které se pohybujete směrem k cílům, které jsou mimo dosah a které je jen zřídkakdy snadné najít. Vpravo, no, vlastně ani nevím, co se tam děje. Mělo by to být jakési členění vaší polohy a směru v daném okamžiku (myslím), ale je to mnohem více matoucí než užitečné. Zvlášť když se potácíte v dungeonech bez pochodně a čeká vás tohle:
(Obrázek: Sega)
Při tápání ve tmě v těchto případech se ve hře nevyhnutelně spustí náhodné souboje, které vás přenesou do arén ve stylu beat ‚em up, kde je nejrychlejší cestou k úspěchu útok kladivem a sekání všeho, co se odváží narušit váš osobní prostor. Často jsou to nepřátelské a nerozeznatelné kapky, které se vrhají na Dragon Quest.
Navzdory tomu všemu mi to bylo šest a půl roku starému klukovi jedno. Každou minutu jsem si zatraceně užíval. V roce 1992 byly mé zkušenosti s rozsáhlými RPG hrami zjevně omezené, ale byl jsem tak zaujatý povídáním si s každým jednotlivým nečinným civilistou, který chodil po stejných čtyřech čtvercích dopředu a čtyřech čtvercích dozadu; byl jsem posedlý snahou něco najít v nepřehledném otevřeném světě; a miloval jsem mlácení A, B a/nebo C, zatímco jsem sekal desítky bezejmenných padouchů.
(Obrázek: Sega)
Není tedy divu, že se žánr RPG rychle stal mým nejoblíbenějším žánrem v době mého dospívání. Sword of Vermillion byl mou první ochutnávkou, která vydláždila cestu výše zmíněným hrám Suikoden, Alundra a Chrono Trigger; stejně jako Suikoden 2, Final Fantasy 7, Final Fantasy 8, Final Fantasy 9, Final Fantasy 10, Xenogears, Legend of Dragoon a Breath of Fire 3, to vše v rozmezí následujících deseti let. Možná bych tyto hry časem stejně objevil, ale moje náklonnost k RPG začala s Mečem z Vermillionu, a za to jsem vděčný.
Když jsem si Sword of Vermillion v roce 2023 za necelý dolar (0,79 GBP / 0,99 centů) vyzkoušel, mohl jsem si ho prožít znovu, se všemi bradavicemi, za mnohem méně peněz, než mě (mého otce) stál poprvé. Blockbuster Video už mezi námi není, navzdory mým snahám na začátku 90. let, ale jsem rád, že se mohu znovu setkat s dávno ztraceným oblíbeným filmem, který pro mě všechno začal. První řez je nejhlubší, tak zpívá Cat Stevens, a díky svému nejnovějšímu objevu jsem rád, že se ta rána konečně zahojila.
Prožijte své nejdivočejší středověké/steampunkové/kyberpunkové/vložte oblíbený subžánr mocenských fantazií s nejlepšími RPG hrami