Režisérka Kitty Greenová po úspěchu svého celovečerního debutu The Assistant, nezávislého dramatu #MeToo, který získal mezinárodní uznání, pocítila volání po návratu domů. Australská filmařka si od ukončení filmové školy vždy přála natočit film ve své rodné zemi, ale příležitost vrátit se tam dole pod mořem se nikdy nenaskytla… až do teď. Greenová se tam však nechystala sama – spolu s ní jela i herečka Julia Garnerová.
Nejspíš mě sem přilákalo téma, protože jsem si myslel, že by Julia mohla být jeho součástí.
Oceňovaná hvězda seriálu Ozark si s Greenovou vytvořila hluboké pouto během práce na filmu Asistentka, v němž Garnerová ztvárnila mladou ženu pracující ve filmové produkční společnosti, která si stále více uvědomuje zákeřné zneužívání, jež ji obklopuje. Greenová věděla, že cokoli dalšího udělá, musí být ve spolupráci s herečkou, jak vysvětlila pro GamesRadar+: „Pracuje se nám spolu velmi dobře. Něco jí předložím, zeptám se jí, jestli se do toho chce se mnou ponořit, a ona je vždycky pro. Je schopná udělat cokoli, protože je tak schopná. Nikdy se nemusím bát, protože to vždycky zvládne. Myslím, že mě tady ten námět asi přitahoval, protože jsem si myslela, že Julia by mohla být jeho součástí.“
Oním tématem, na které Green odkazuje, je příběh jejího nejnovějšího filmu The Royal Hotel, který sleduje dva mladé americké batůžkáře, kteří přijmou práci v odlehlé australské hospodě, aby si přivydělali nějaké peníze. Jakmile se tam však Hanna (Garner) a Liv (Jessica Henwick) ocitnou, jsou konfrontovány se situací, která se díky místním neukázněným mužům rychle vymyká kontrole.
Zaujmout postoj
(Obrázek: Universal Pictures)
Greenová, která vychází z dokumentárního filmu Hotel Coolgardie režiséra Peta Gleesona, o tomto projektu přemýšlela od chvíle, kdy tento film poprvé viděla, když v roce 2017 působila jako členka poroty na australském filmovém festivalu. Jak nám řekla, tento dokument ji zaujal ze dvou klíčových důvodů: „Nikdy předtím jsem neviděla Outback zobrazený tímto způsobem, ženskou optikou a cizinkami, které se snaží přijít na kloub kultuře. Také ve filmech často umírají ženy baťůžkářky, je to hororová filmová tropa. Chtěla jsem natočit něco, co by to zpochybnilo a místo toho se podívalo na přátelství, sílu a identitu.“
V rámci Greenova záměru porušit pravidla a rozvrátit stereotypy končí její film poněkud jinak než dokument a rozhodně není tím, co diváci budou očekávat. Jak Greenová poznamenává, závěr ve skutečnosti vzbudil určitou odezvu, zejména ze strany mužských diváků, ale ona si za svým rozhodnutím stále stojí: „Dokument má velmi pochmurný konec a já jsem chtěla udělat naši vlastní verzi. Pro mě bylo důležité, že dívky zvítězily nebo se alespoň postavily na odpor. Vím, že je to trochu drzé a lidi to naštve, třeba na Letterboxd jsme měli několik mužských recenzentů, kteří říkali, že holky zacházejí příliš daleko. Nicméně celý film je o tom, že tohle chování nikdy nepřekročí tuto hranici, a protože ji nepřekročí, lidé si myslí, že by dívky na konci neměly zaujmout tento postoj. Ale my jsme na to hrdí, protože to říká, že bychom nic z toho neměli tolerovat.“
Jsme na to hrdé, protože to říká, že bychom nic z toho neměly tolerovat.
Místo toho, aby se zaměřil na to, zda dívky tyto události přežijí, což je pro horor typické, Hotel Royal si místo toho klade otázku, zda by tím vůbec měly projít. Otázka nezní, zda se z toho dostanou, ale zda by měly. Tančí na ostří nože napětí, často nám není jasné, zda jsou komentáře místních mužů vtipem nebo výhrůžkou, zkoumají mužskou agresi. A naše dvě hlavní hrdinky reagují velmi odlišně, což pro Greenovou představuje realitu těchto situací pro ženy: „Obě se snaží zjistit, zda jsou v bezpečí, nebo ne. Liv je pohodlnější a přijímá rozvrácené stavy těchto lidí, zatímco Hanna je opatrnější. Je to boj, který jako ženy v těchto prostorech svádíme, když se snažíme na všechno přijít. Chtěly jsme také zajistit, aby tito muži nebyli dvojrozměrní padouši – museli být skuteční a autentičtí. Všichni mají své slabosti, což znamená, že když se snaží navázat s těmito dívkami kontakt, tak se jim to nedaří. Všichni hledají spojení.“
Ztraceno v překladu
(Obrázek: Universal Pictures)
Aby pomohl oživit mužské postavy, spolupracoval Green na scénáři s mužským spoluscenáristou Oscarem Reddingem. Jeho přínos popisuje jako zásadní: „Jazyk byl opravdu důležitý, a tak jsem spolupracovala s Oscarem, který pochází z regionální Austrálie a stále tam žije. Společně jsme to vyřešili tak, že jsme do toho vnesli věci, které jsme slyšeli ve vlastním životě – vznikla příjemná rovnováha, která působila reálně, ale ne přehnaně spisovně. To jsem tak trochu potřebovala, když jsem se k tomu upsala, protože jsem už nějakou dobu netrávila moc času v takových hospodách, takže jsem potřebovala někoho, kdo by mi propůjčil ten hlas. O scénář jsme svedli bitvu, což nám pomohlo, protože ta bitva je i v samotném scénáři – mezi dívkami a městem.“
Je to bitva, která poskytuje mnoho podnětů k přemýšlení a je výzvou pro diváky, stejně jako to udělal Asistent. Greenová si není jistá, co bude dělat dál, i když některé nápady bublají, ale dvě věci jsou jisté – chce znovu pracovat s Garnerovou (jak jinak) a jako vždy bude provokovat diváky. Už teď se nemůžeme dočkat.
Hotel Royal vstoupí do britských kin 3. listopadu.
Další nadcházející filmy, na které byste si měli dát pozor, najdete v našich doporučeních.