Na hře Hellblade: Senua’s Sacrifice je něco, co způsobuje, že si ji podivně užívám. Není to ten typ feel-good odpolední krmě, kterou si zahrajete pro odreagování během líného víkendu, ani vám neumožní prožít dynamickou mocenskou fantazii jako v mnoha nejlepších akčních hrách. Dokonce to ani není něco, co bych po většinu času nazval zábavnou hrou; ve skutečnosti je to pravý opak.
Hra je vystřízlivěním, které hráče provede jednotlivými fázemi smutku, v nichž je bolest nejostřejší. Při prvním hraní Hellblade jsem proto spíš ze zvědavosti než z potěšení frustrovaně mlátil hlavou do environmentálních hádanek a rohatých příšer a s vyprahlými rty lačně přijímal kapající příběh o spáleném světě a zničené psychice Senuy, zatímco mé srdce pukalo spolu s jejím. Ale protože Senua’s Saga: Hellblade 2 vychází už za týden, možná je konec, který mi kdysi připadal spíš krutý než katarzní, jen začátek?
Temnota před úsvitem
Velká ukázka: Hellblade 2
(Obrázek: Ninja Theory)
Šest let po akvizici je společnost Ninja Theory připravena nastavit nový standard pro exkluzivní hry pro Xbox Series X, a to hrou Senua’s Saga: Hellblade 2.
Neříkám, že Hellblade je veselá hříčka, ale už to není zkouška psychického mučení, jak jsem si kdysi myslel. Poprvé jsem se pocitu strachu na celém těle těžko vyhýbal, ale při opětovném hraní v roce 2024, kdy je pokračování za rohem, jsem odhodlán být svědkem původní Senuovy cesty s pocitem předvídavosti. Za tímto účelem nyní Senua’s Sacrifice působí jako předehra ságy, která teprve přijde – a díky tomu je to její tragické pozadí.
Procházím doutnajícími troskami piktské vesnice a usilovně se snažím pozorně naslouchat každému z flashbacků, které odemykám. Slyšet příběh Senuina lidu a bolesti, kterou trpěli, je jedinečně nepříjemné, ale o to důležitější je, pokud chci získat úplný obraz o Senuině hamartie; její osudové chybě, která upevňuje její roli tragického hrdiny v tomto karnevalu temných fantasy hrůz. Už teď vím, že v Hellblade 2 se Senua vyšvihne na jiný druh hororové hrdinky, která najde sebepřijetí a využije svou domnělou slabost jako velkou sílu. Hellblade je však o něčem víc než o boji s monstry.
Na hře Hellblade: Senua’s Sacrifice je něco, co způsobuje, že si ji podivně užívám. Není to ten typ feel-good odpolední krmě, kterou si zahrajete pro odreagování během líného víkendu, ani vám neumožní prožít dynamickou mocenskou fantazii jako v mnoha nejlepších akčních hrách. Dokonce to ani není něco, co bych po většinu času nazval zábavnou hrou; ve skutečnosti je to pravý opak.
Hra je vystřízlivěním, které hráče provede jednotlivými fázemi smutku, v nichž je bolest nejostřejší. Při prvním hraní Hellblade jsem proto spíš ze zvědavosti než z potěšení frustrovaně mlátil hlavou do environmentálních hádanek a rohatých příšer a s vyprahlými rty lačně přijímal kapající příběh o spáleném světě a zničené psychice Senuy, zatímco mé srdce pukalo spolu s jejím. Ale protože Senua’s Saga: Hellblade 2 vychází už za týden, možná je konec, který mi kdysi připadal spíš krutý než katarzní, jen začátek?
Temnota před úsvitem
Velká ukázka: Hellblade 2
(Obrázek: Ninja Theory)
Šest let po akvizici je společnost Ninja Theory připravena nastavit nový standard pro exkluzivní hry pro Xbox Series X, a to hrou Senua’s Saga: Hellblade 2.
Neříkám, že Hellblade je veselá hříčka, ale už to není zkouška psychického mučení, jak jsem si kdysi myslel. Poprvé jsem se pocitu strachu na celém těle těžko vyhýbal, ale při opětovném hraní v roce 2024, kdy je pokračování za rohem, jsem odhodlán být svědkem původní Senuovy cesty s pocitem předvídavosti. Za tímto účelem nyní Senua’s Sacrifice působí jako předehra ságy, která teprve přijde – a díky tomu je to její tragické pozadí.
Procházím doutnajícími troskami piktské vesnice a usilovně se snažím pozorně naslouchat každému z flashbacků, které odemykám. Slyšet příběh Senuina lidu a bolesti, kterou trpěli, je jedinečně nepříjemné, ale o to důležitější je, pokud chci získat úplný obraz o Senuině hamartie; její osudové chybě, která upevňuje její roli tragického hrdiny v tomto karnevalu temných fantasy hrůz. Už teď vím, že v Hellblade 2 se Senua vyšvihne na jiný druh hororové hrdinky, která najde sebepřijetí a využije svou domnělou slabost jako velkou sílu. Hellblade je však o něčem víc než o boji s monstry.
První hra je dlouhým a bolestivým vykopáváním duševní nemoci, smutku a viny přeživšího, ale také ukazuje to nejlepší a nejhorší ze Senuiny psychiky: je tvrdohlavá a cílevědomá, ale také ji přemáhá vztek, smutek a bolestná touha po pomstě. Tato žízeň bude Senuu provázet i v Hellblade 2, ale v Hellblade 1 je zkalena jejími zdrcujícími pocity sebenenávisti a studu. Poslechněte si, jak k ní v Hellblade 1 promlouvají hlasy v její hlavě – Fúrie se jim říká jako z řecké mytologie – a je jasné, že se jich Senua bojí stejně jako ony jí. Odmítá je, protože ji to tak naučili, ale jen s jejich pomocí je schopna dokončit svou cestu do Helheimu.
(Obrázek: Ninja Theory)