Proč Tom Cruise volně leze po skalní stěně v tílku a brýlích? Stejně jako mnoho dalších věcí v Mission: Impossible 2, i úvodní část upřednostňuje cool vzhled před praktičností. Určitě se dá argumentovat – a to není nic špatného -, že jde o film, který funguje jen a pouze na vibracích.
Stejně tak se dá argumentovat, že pokračování z roku 2000 je nejpodceňovanější misí z celé skupiny. Ten zde ale nenajdete. Zaslouženě se nachází na konci většiny žebříčků M:I. Je to podivná kuriozita, kterou režíroval John Woo a která se neshoduje s Cruisovými přednostmi, má dvojrozměrného záporáka, zadrhávající se děj a zdaleka nejméně zapamatovatelné akční scény z celé série.
Tak proč se mi to tak líbí? Jak nemilovat film, který začíná tím, že Ethanu Huntovi doručí tajnou zprávu pomocí raketových slunečních brýlí, a končí tím, že se dva alfasamci prohánějí na motorkách a kopou do sebe na pláži? Kdybych nemusel naplnit počet slov, nechal bych to tak. Ale důvodů, proč Mission: Impossible 2 zbožňovat, je mnoho.
Už samotná premisa je geniálně střídmá ve srovnání s tím, co přijde potom: Ethan Hunt má za úkol vypátrat zběhlého agenta IMF Seana Ambrose (Dougray Scott, který se polovinu filmu mračí ve svém ostrovním sídle) a smrtící virus Chimera, a tak požádá o pomoc Ambroseovu bývalou plamennou přítelkyni Nyah (Thandiwe Newton), aby ho zlikvidovala. Žádný Huntův majstrštyk, jen medová past. Celé to působí jako Mission: Doable, volný útěk vložený mezi půl tuctu akčních eposů.
Popravdě řečeno, Newtonova lahodná hra na kočku a myš film zcela táhne. Šeptejte, ale s Cruisem má větší chemii než kterákoli z jeho hereckých kolegyň předtím i potom (Newtonová zase v rozhovoru pro Vulture v roce 2020 popsala natáčení jako „noční můru“). Je elektrizující sledovat, jak se ti dva od sebe odrážejí, a je to na hony vzdálené Cruisovým docela bezpečným, cudným výkonům posledních 20 let.
Jejich automobilová honička v sevillských kopcích – jistě největší případ „proč ne, máme rozpočet na utrácení“ v dějinách akčních filmů, doplněný zpomalenými zatáčkami – nám také dává jiskřivou ochutnávku toho, jak Hunt co nejlépe napodobuje Bonda. Pro sérii, která se v posledních letech vyhýbá srovnávání s agentem 007, je to hloupější a hloupější bratříček honičky s DB5 ve Zlatém oku – není to tedy špatná společnost.
Tempomat
(Obrázek: Paramount)
Největší síla Mission: Impossible 2 však spočívá v tom, jak moc se vyžívá v kampani z roku 2000, a to s přídavkem sýra. Zpomalovačky, stmívání, rybí oko, černobílé záběry, zoomy a bizarní přechody s flamencovou tanečnicí, to všechno je Wooova parketa. Už se nedělají jako dřív, to je jisté.
Výběr záběrů možná někomu zamotá obočí, ale Wooovi pomáhá, že tu všichni vypadají jako hvězdy; vše, co dělají, působí uvolněným, svůdným dojmem reklamy na lehce sexy parfém. Oči se třpytí, rty se špulí a napětí je na hranici únosnosti. Poprvé – a naposledy – je Mission: Impossible tak trochu nemravná a vyžívá se v tom.
Uvolněný přístup (Woo, jak známo, během natáčení neuměl anglicky) nám také dává vzácné hlášky typu chef kiss, které Cruise vyloženě žere. „Právě jsme srolovali sněhovou kouli a hodili ji do pekla. Teď uvidíme, jakou má šanci,“ zamumlá v jednom okamžiku. Ani on mu to, co říká, nežere – a je to famózní.
Snadno také zapomenete, že ve filmu jsou bizarní vedlejší role pro Brendana Gleesona a Anthonyho Hopkinse. Přesně takovým filmem Mission: Impossible 2 je: filmem, kde dva z největších talentů své generace nastupují a vystupují jako nevýrazné poznámky pod čarou. Šli, aby Phillip Seymour Hoffman mohl běžet.
V roce 2023 je to časová kapsle jiného druhu – zajímavý pohled na Cruise předtím, než si plně vypěstoval postavu akčního hrdiny. Cruisovi kupodivu nevadí, že není středem pozornosti – i když film kvůli tomu místy trpí. Pokud se rádi díváte na muže, který považuje podvádění smrti za svůj koníček na částečný úvazek, jak polovinu stopáže používá dalekohled a kouká do obrazovky počítače, máte štěstí.
Známka souhlasu
(Obrázek: Paramount)
Místo toho se nám dostane obřího co by kdyby: Ambrose Dougraye Scotta – anti-Ethana Hunta, pro všechny případy – se celý film jenom leskne a lomcuje sebou. Mohl být další velkou hollywoodskou hvězdou, ale pravděpodobně zde dosáhl svého stropu. Nehoda nebo kolize v rozvrhu – záleží na tom, komu věříte – při natáčení Mission: Impossible 2 ho totiž stála roli Wolverina v X-Menech. Je to také zajímavý pohled stranou na to, kam se mohl ubírat směr série, než jí J. J. Abrams a Brad Bird obrousili hrubé hrany, než ji dopracoval Christopher McQuarrie.
A pak je tu její absurdní vrchol: scéna falešné smrti. V dnešní ekonomice memů působí jako šitá na míru tomu, aby ji doprovázely obrázky Martina Scorseseho, který prohlašuje: „Tohle je kinematografie“. Huntovi se podaří vytáhnout rychlý trik, když pomocí návnady v podobě masky obelstí Ambrose a zabije jeho nohsleda Hugha Stampa. Vše pak završuje Cruise (v roli Stampa) sprintující pryč, obklopen Wooovým trademarkem bílých holubic, zatímco operní hudba scény přechází do motivu Mission: Impossible.
McQuarrie a Cruise jsou hollywoodskou jízdenkou snů, ale i oni by se jen těžko vyrovnali Wooovské dokonalosti, vynikající směsi melodramatu a chaosu, která působí jako horečnatý sen. Pokud mi nevěříte, podívejte se na to sami.
Je něco z toho dobré? Těžko říct – ale rozhodně je to zábavné. Na pozdější Mission: Impossibles je něco vědeckého a vypočítavého. Není to sice úplně algoritmická filmařina, ale Cruise a jeho tvůrčí tým rozhodně rozlouskli kód v době, kdy se objevil Národ grázlů. Polovina zábavy spočívá v tom, že sledujeme, jak si série hledá své místo ve filmové krajině, která bude brzy plná Bournů, Bondů a akčních napodobenin. Celkově je na Cruisovi, který hraje v něčem trochu chaotickém a nedokonalém, něco neodmyslitelně koukatelného.
Ano, série bude mít ještě větší a nemožnější Mise. Ale je něco, co se dá říct – pokud se rozhodnete to přijmout – o přijetí tohoto fascinujícího a nedokonalého jediného pokračování svého druhu.
Nejste si jisti, co sledovat dál? Zde jsou nejlepší akční filmy na Netflixu. Pokud máte stále náladu na Mission: Impossible, přečtěte si náš rozhovor s režisérem filmu Mrtvé zúčtování Chrisem McQuarriem.