„Co je lepší než ďábel, kterého neznáš? Ďábel, kterého znáš.“ Nezapomenutelná hláška ze hry Baldur’s Gate 3, jednoduchá, ale účinná při vytváření nejúchvatnějšího padoucha hry. Herec Andrew Wincott mi přes Zoom předvede ne jednu, ale dvě repliky této grandiózní řeči a s lehkým úsměvem vklouzne do role Rafaela. Jeho slovům samozřejmě odpovídám úsměvem, který mi rozšklebí tvář.
Sedáme si, abychom rozebrali jeho výkon oceněný cenou BAFTA a prozkoumali, co dělá ďáblovu značku uhlazené zloby tak velmi okouzlující. Kde jinde začít než u scénáře, který vystihuje samotnou podstatu této postavy? „Samozřejmě, že to všechno je součástí jeho hravosti, jeho smyslu pro ironii, to vše je spojeno s tímto šarmem,“ usmívá se Wincott. „Ale on není nic jiného než divadelník.“
Vytváření cambionu
(Obrázek: Larian)Zadržte potlesk
(Obrázek: Larian Studios)
Nejlepší souboj s bossem ve hře Baldur’s Gate 3 je mistrovskou třídou napětí, strachu a hrůzy – a já ho málem propásl
Vzhledem k Wincottovu vlastnímu klasickému divadelnímu vzdělání dává smysl, že všechno od Rafaelova hlasu až po pohyby má kořeny v dramatické tradici. „Rozhlas je skutečně fyzické médium,“ vysvětluje Wincott potřebu herecké fyzičnosti i v zákulisí rozhlasových her a audioknih, dvou médií, s nimiž má Wincott bohaté profesionální zkušenosti. „Když se vrátím k Baldur’s Gate 3, bylo to také velmi divadelní kvůli jeho povaze – kvůli povaze Rafaela. Stále hraje především hlasem, ale také gesty. Každá replika má jakýsi fyzický důsledek,“ říká a mává rukama, aby to demonstroval. „Myslím, že je v něm určitý druh elegance, který jako by mu vyhovoval – zvláštní, jakýsi nenucený půvab ďábla. Takže v tom jsem cítil, že se to překrývá s divadlem.“
Ačkoli Wincott hrál ve „stovkách“ videoher, přiznává, že „nic“ se nepřiblížilo účinkování ve hře Baldur’s Gate 3. Nejenže namluvil Rafaela, ale také byl poprvé v životě navlečen do nepohodlného obleku na suchý zip, aby si vyzkoušel snímání pohybu celého těla. „Když jsem přišel do studia, víte, v obleku s mo čepicí, řekli mi: ‚Jen to trochu natočte,‘ protože jste obklopeni kamerami. Najednou jsem měl pocit, že obývám trojrozměrný prostor, a připadalo mi to jako návrat na jeviště, kde se odehrávala spousta mých raných zkušeností.“
„Co je lepší než ďábel, kterého neznáš? Ďábel, kterého znáš.“ Nezapomenutelná hláška ze hry Baldur’s Gate 3, jednoduchá, ale účinná při vytváření nejúchvatnějšího padoucha hry. Herec Andrew Wincott mi přes Zoom předvede ne jednu, ale dvě repliky této grandiózní řeči a s lehkým úsměvem vklouzne do role Rafaela. Jeho slovům samozřejmě odpovídám úsměvem, který mi rozšklebí tvář.
Sedáme si, abychom rozebrali jeho výkon oceněný cenou BAFTA a prozkoumali, co dělá ďáblovu značku uhlazené zloby tak velmi okouzlující. Kde jinde začít než u scénáře, který vystihuje samotnou podstatu této postavy? „Samozřejmě, že to všechno je součástí jeho hravosti, jeho smyslu pro ironii, to vše je spojeno s tímto šarmem,“ usmívá se Wincott. „Ale on není nic jiného než divadelník.“
Vytváření cambionu
(Obrázek: Larian)Zadržte potlesk
(Obrázek: Larian Studios)
Nejlepší souboj s bossem ve hře Baldur’s Gate 3 je mistrovskou třídou napětí, strachu a hrůzy – a já ho málem propásl
Vzhledem k Wincottovu vlastnímu klasickému divadelnímu vzdělání dává smysl, že všechno od Rafaelova hlasu až po pohyby má kořeny v dramatické tradici. „Rozhlas je skutečně fyzické médium,“ vysvětluje Wincott potřebu herecké fyzičnosti i v zákulisí rozhlasových her a audioknih, dvou médií, s nimiž má Wincott bohaté profesionální zkušenosti. „Když se vrátím k Baldur’s Gate 3, bylo to také velmi divadelní kvůli jeho povaze – kvůli povaze Rafaela. Stále hraje především hlasem, ale také gesty. Každá replika má jakýsi fyzický důsledek,“ říká a mává rukama, aby to demonstroval. „Myslím, že je v něm určitý druh elegance, který jako by mu vyhovoval – zvláštní, jakýsi nenucený půvab ďábla. Takže v tom jsem cítil, že se to překrývá s divadlem.“
Ačkoli Wincott hrál ve „stovkách“ videoher, přiznává, že „nic“ se nepřiblížilo účinkování ve hře Baldur’s Gate 3. Nejenže namluvil Rafaela, ale také byl poprvé v životě navlečen do nepohodlného obleku na suchý zip, aby si vyzkoušel snímání pohybu celého těla. „Když jsem přišel do studia, víte, v obleku s mo čepicí, řekli mi: ‚Jen to trochu natočte,‘ protože jste obklopeni kamerami. Najednou jsem měl pocit, že obývám trojrozměrný prostor, a připadalo mi to jako návrat na jeviště, kde se odehrávala spousta mých raných zkušeností.“
Tato divadelní esence se později promítla do Rafaelovy bytosti. Zahrát zlou postavu sympatickým způsobem je součástí výzvy a zábavy této role, ale jak naznačuje Wincott, je mnohem víc než být magnetickým záporákem. „Padouši, to jsou vždycky ty nejlepší role,“ říká s náznakem úsměvu na rtech. „Vlastně nejen proto, že jsou zlí – protože v nich obvykle bývá nějaká nejednoznačnost,“ vysvětluje Wincott svou praktickou cestu za Rafaelovými metodami, motivacemi a charakterizací. „Nejsou to jenom jedny věci. Jsou směsicí často protichůdných věcí. Takže moje cesta k Rafaelovi spočívala v tom, že jsem jako ďábel našel jeho kouzlo.
„Nehraju žádného hřmotného padoucha plného zloby, víte?“ směje se. „Vidíte záblesky oceli, síly. Ale v podstatě je okouzlující, vtipný a městský – a tím je pro mě zajímavý.“ Když Larian pokračoval v psaní scénáře a využíval Wincottovy vlastní herecké přednosti, aby je využil v jakémsi „sdíleném procesu“ tvorby, Wincott dopadl přesně na míru: „Nehrajete něco, co je zlé, ale něco, co je okouzlující. Myslím, že je to [věta] z Hamleta: ‚ďábel má moc vzít na sebe příjemnou podobu‘.“
Láska je ďábel
(Obrázek: Larian Studios)
Tento epilog skutečně naznačuje, že byste mohli mít DLC. Otevírá dveře k další cestě – Avernus Avenue.
Andrew Wincott
Tento „příjemný tvar“ je posílen Rafaelovým největším nástrojem: jeho hlasem. Nejen ten, ale i dikce a pentametr toho, jak vlastně mluví. „Jeho způsob vyjadřování, jazyk, který používá, je lehce barokní,“ říká Wincott s odkazem na Raphaelův jasný, sebejistý, a přesto výrazně staromódní způsob řeči. „A způsob, jakým jsem přednášel repliky, mi napsali spíš podle stejného vzoru. Což bylo úžasné. Měl jsem úžasné proslovy a byla radost je hrát.“
Přihlaste se k odběru newsletteru GamesRadar+
Týdenní přehledy, příběhy z komunit, které máte rádi, a další informace
Kontaktujte mě s novinkami a nabídkami od dalších značek FuturePřijímejte od nás e-maily jménem našich důvěryhodných partnerů nebo sponzorůZasláním svých údajů souhlasíte se smluvními podmínkami a zásadami ochrany osobních údajů a jste starší 16 let.
Když mu nabídnu, že jeho výkon má pocitově nejblíže k Jagovi, lstivému a zároveň charismatickému padouchovi ze Shakespearova Othella, Wincottovi se rozzáří oči.
„Co je lepší než ďábel, kterého neznáš? Ďábel, kterého znáš.“ Nezapomenutelná hláška ze hry Baldur’s Gate 3, jednoduchá, ale účinná při vytváření nejúchvatnějšího padoucha hry. Herec Andrew Wincott mi přes Zoom předvede ne jednu, ale dvě repliky této grandiózní řeči a s lehkým úsměvem vklouzne do role Rafaela. Jeho slovům samozřejmě odpovídám úsměvem, který mi rozšklebí tvář.
Sedáme si, abychom rozebrali jeho výkon oceněný cenou BAFTA a prozkoumali, co dělá ďáblovu značku uhlazené zloby tak velmi okouzlující. Kde jinde začít než u scénáře, který vystihuje samotnou podstatu této postavy? „Samozřejmě, že to všechno je součástí jeho hravosti, jeho smyslu pro ironii, to vše je spojeno s tímto šarmem,“ usmívá se Wincott. „Ale on není nic jiného než divadelník.“
Vytváření cambionu
(Obrázek: Larian)Zadržte potlesk
(Obrázek: Larian Studios)
Nejlepší souboj s bossem ve hře Baldur’s Gate 3 je mistrovskou třídou napětí, strachu a hrůzy – a já ho málem propásl
Vzhledem k Wincottovu vlastnímu klasickému divadelnímu vzdělání dává smysl, že všechno od Rafaelova hlasu až po pohyby má kořeny v dramatické tradici. „Rozhlas je skutečně fyzické médium,“ vysvětluje Wincott potřebu herecké fyzičnosti i v zákulisí rozhlasových her a audioknih, dvou médií, s nimiž má Wincott bohaté profesionální zkušenosti. „Když se vrátím k Baldur’s Gate 3, bylo to také velmi divadelní kvůli jeho povaze – kvůli povaze Rafaela. Stále hraje především hlasem, ale také gesty. Každá replika má jakýsi fyzický důsledek,“ říká a mává rukama, aby to demonstroval. „Myslím, že je v něm určitý druh elegance, který jako by mu vyhovoval – zvláštní, jakýsi nenucený půvab ďábla. Takže v tom jsem cítil, že se to překrývá s divadlem.“
Ačkoli Wincott hrál ve „stovkách“ videoher, přiznává, že „nic“ se nepřiblížilo účinkování ve hře Baldur’s Gate 3. Nejenže namluvil Rafaela, ale také byl poprvé v životě navlečen do nepohodlného obleku na suchý zip, aby si vyzkoušel snímání pohybu celého těla. „Když jsem přišel do studia, víte, v obleku s mo čepicí, řekli mi: ‚Jen to trochu natočte,‘ protože jste obklopeni kamerami. Najednou jsem měl pocit, že obývám trojrozměrný prostor, a připadalo mi to jako návrat na jeviště, kde se odehrávala spousta mých raných zkušeností.“
Tato divadelní esence se později promítla do Rafaelovy bytosti. Zahrát zlou postavu sympatickým způsobem je součástí výzvy a zábavy této role, ale jak naznačuje Wincott, je mnohem víc než být magnetickým záporákem. „Padouši, to jsou vždycky ty nejlepší role,“ říká s náznakem úsměvu na rtech. „Vlastně nejen proto, že jsou zlí – protože v nich obvykle bývá nějaká nejednoznačnost,“ vysvětluje Wincott svou praktickou cestu za Rafaelovými metodami, motivacemi a charakterizací. „Nejsou to jenom jedny věci. Jsou směsicí často protichůdných věcí. Takže moje cesta k Rafaelovi spočívala v tom, že jsem jako ďábel našel jeho kouzlo.