Miluju vytváření postav ve hrách. Nedokážu ani spočítat, kolik hodin jsem za ta léta strávil probíráním se možnostmi v sadách pro tvorbu postavy, což je částečně důvod, proč je vyhlídka na ponoření se do Baldur’s Gate 3 tak vzrušující. Podle toho, co jsem zatím viděl, vypadá nástroj pro tvorbu postavy od Larianu působivě rozmanitě a rozsáhle, s možnostmi přizpůsobení téměř každého aspektu vašeho hrdiny – od jeho vzhledu až po minulost, třídu a dovednosti. Udělám se však v novém dobrodružství Baldur’s Gate? To je velká otázka. Odpověď na ni je v mém případě téměř vždy záporná.
Vzhledem k tomu, že jak Starfield, tak Baldur’s Gate 3 nám umožní vytvořit a upravit si vlastní postavu, přimělo mě to zamyslet se nad svou historií s RPG, pokud jde o oživení hratelného hrdiny. Až na pár výjimek – jako jsou Pokémoni, Animal Crossing a Story of Seasons – jsem se ve hrách, které hraji, nikdy nepředělával. Pevně věřím, že je nesmírně důležité, abychom si mohli vytvořit postavu podobnou sobě samým, pokud chceme, a vždy budu podporovat větší rozmanitost, aby každý mohl vidět svůj odraz v médiích, která konzumuje. Častěji se však chci ztratit ve fantazii hraní rolí jako někdo, kdo je mnohem víc cool a zajímavější než já.
Vytváření fantazie
(Obrázek: Bethesda)Stříbrný jazyk
(Obrázek: Larian Studios)
Proč by tvým prvním hraním Baldur’s Gate 3 měl být bard, nejhorší třída D&D.
Možná to vypovídá něco o názoru, který mám sám o sobě, víc než cokoli jiného. Ale po rozhovorech s přáteli v reálném životě a po přečtení diskuzí na toto téma na Redditu vidím, že je to přitažlivé pro obě strany rovnice. Zatímco někteří jako já se chtějí ztratit ve fantazii hraní rolí a na chvíli se odpoutat sami od sebe, jiní považují za více pohlcující být ve hře skutečně sami sebou. A ten druhý přístup v určitých ohledech naprosto chápu.
Právě z tohoto důvodu jsem si v Animal Crossing vždycky vytvořil malou verzi sebe sama. Vždyť kdo by se nechtěl ocitnout v pohodlném světě AC a spřátelit se s roztomilými sousedy, kteří vás vždy rádi uvidí? Hra Animal Crossing: New Horizons mi pomohla překonat pandemii, stejně jako mnoha dalším. Mohla jsem být sama sebou na místě, kde jsem se cítila bezpečně, a najít trochu společnosti a útěchy, když jsem to jinak v realitě nedokázala.
Nedávný remake hry Story of Seasons mi také splnil dětské přání, abych na farmě, kde jsem strávil tolik času, mohl být skutečně sám sebou – na rozdíl od výchozí mužské postavy v originále. A ve hře Pokémon jsem si vždy pojmenoval svého trenéra podle sebe a snažil se jeho vzhled modelovat podle sebe. Jako dítě si pamatuji, že jsem si každým kouskem své bytosti přál, aby Pokémoni byli skuteční, takže dává smysl, že jsem se chtěl pokusit být sám sebou v prostředí, ve kterém jsem tak zoufale toužil skutečně existovat.
(Obrázek: Nintendo)
„Ať už se rozhodnu pro cokoli, důležité je mít možnost volby, když už je vše řečeno a uděláno, ne?“
Jako člověk, který se vždycky zajímal o vesmír, chápu, že i ve hře, jako je Starfield, je lákavé chtít být sám sebou. Buďme realističtí, astronautem ve skutečnosti nikdy nebudu, takže když se do Starfieldu vložím, mohu alespoň předstírat, že pilotuju vlastní vesmírnou loď – s bonusem, že uslyším, jak společník Vasco vyslovuje mé jméno. Přesto jsem si nikdy nevytvořil postavu založenou na sobě samém v hrách jako Oblivion, Skyrim nebo Fallout 4 a stále si myslím, že to neudělám ani v nejnovější připravované hře od Bethesdy.
Možná to vypovídá o pocitu bezpečí, který hry jako Animal Crossing vyvolávají, ale z nějakého důvodu nechci hrát sám sebe ve větších RPG hrách. Mnohem raději se ztratím ve fantazii, že jsem originální postavou, kterou jsem si sám vytvořil, než herní verzí sebe sama. Určitě se to odráží v rozhodnutích, která dělám, ale většinou si užívám aspekt hraní rolí a způsob, jakým mi umožňuje na chvíli se odpoutat od sebe sama. Ať už hraji za částečně vytvořenou postavu, kterou si mohu utvářet jako Sheparda v Mass Effectu, nebo za postavu, kterou si pojmenuji a zcela přizpůsobím jako Dragonborna ve Skyrimu, vstupuji do těchto virtuálních světů a nechávám sám sebe za sebou.
Je zajímavé číst a poslouchat o tom, k čemu se při tvorbě postavy přiklánějí ostatní hráči. Ať už to závisí na typu hry, na tom, jak dobrý je tvůrce postavy, nebo na tom, o jaký zážitek nám jde, je jasné, že existuje spousta důvodů, proč se mnozí ve hrách vytvářejí nebo nevytvářejí – a to i v týmu zde na GamesRadar+, jak jsem se brzy dozvěděl. Ačkoli si ve Starfieldu i Baldur’s Gate 3 pravděpodobně ještě vytvořím originální postavu, nemohu se dočkat, až vyzkouším tvůrce postav a uvidím, jaké další postavy hráči přivedou k životu. A ať už se rozhodnu jakkoli, mít možnost volby je přece důležité, když už je vše řečeno a uděláno, ne?
Rozhodujete se, jakou postavu si v Baldur’s Gate 3 vytvoříte? Podívejte se na naše průvodce všemi třídami hry Baldur’s Gate 3, pozadími hry Baldur’s Gate 3 a dovednostmi hry Baldur’s Gate 3.