Nové drama Past Lives je sice prvním filmem Celine Song, ale režisérská židle jí není cizí. Je dramatičkou, která má za sebou mimobroadwayské představení – a také inscenaci Čechovova Racka ztvárněnou ve hře The Sims 4 a vysílanou na Twitchi během pandemie. „Přechod byl docela přímý a hladký,“ říká nám, když spolu sedíme na festivalu Sundance v Londýně. „V divadle je něco, na čem pracujete každý den, příběh, postava, blokování a dialogy, takže to byly věci, které jsem mohl jednoduše přetáhnout… Chtěl jsem zjistit, jestli je [filmování] něco, co mě bude bavit, a byl jsem moc rád, když jsem zjistil, že je.“
Film Minulé životy začíná v Soulu v roce 2000 a vypráví o dvou dvanáctiletých dětech, Noře (Seung Ah Moon) a Hae Sungovi (Seung Min Yim). Jsou to spolužáci, rychlí přátelé a pod povrchem bublá i náznak romance mezi dospívajícími. Nic však nedojde naplnění, protože Nořin život se změní, když se její rodina přestěhuje na druhý konec světa do Toronta.
O deset let později Nora (Greta Lee) studuje v New Yorku na dramatičku, když se přes Facebook znovu setká s Hae Sungem (Teo Yoo), což vede ke každodenním skypovým hovorům, které jsou stále důvěrnější. Poté se film posune o dalších 12 let a dvojice opět ztratí kontakt – dokud Hae Sung nenavštíví nyní již vdanou Noru.
(Obrázek: A24)
Pro Songa existovaly dva důvody, proč minulé životy musely být filmem, a ne divadelní hrou: prostor a čas. Soul a New York jsou kotvy, které drží Hae Sunga a Noru na místě, a tedy od sebe, takže „bylo opravdu důležité zobrazit tato dvě odlišná místa co nejživěji,“ vysvětluje Song. „V divadle jsou čas a prostor obrazné, ale ve filmu doslovné. Cítila jsem, že příběh je třeba vyprávět doslovně, pokud jde o stárnutí, protože chcete mít možnost vzpomenout si na ty malé děti a pak vědět, že z těch dětí vyrostli tito dospělí.“
Jedním z těchto dospělých je Lee. Leeová, známá především díky rolím potrhlé nejlepší kamarádky Natashy Lyonneové ve filmu Russian Doll a užitečné umělé inteligence ve filmu Spider-Man: Across the Spider-Verse, se v minulých životech pouští do klidnějšího a vrstevnatějšího herectví. „Viděla jsem ji v mnoha různých televizních pořadech a filmech a její výkony se mi vždycky líbily,“ vysvětluje Song. „Ale tón mnoha věcí, které dělala, se liší od tónu, který jsem hledal ve filmu.“ Vzpomíná však, jak ji čtení scény z filmu s Lee brzy přesvědčilo o příbuznosti herce a postavy. „Když umíte dělat komedii, můžete dělat cokoli. Vím, že je skvělá herečka, ale já jsem hledala, kde je vaše duše? A jak hluboko jde? A odpovídá postavě?“
I když se může zdát, že druhé stěhování Nory ve 24 letech je méně formativní než to ve 12 letech (je starší, vzdálenost mezi Torontem a New Yorkem je kratší než mezi Soulem a Torontem a kultury jsou si mnohem podobnější), Song tvrdí, že jsou stejně důležité. „Když Nora emigrovala jako dítě, bylo to něco, co udělali její rodiče, a proto to nebylo něco, v čem by měla autonomii. Ale když emigruje znovu a do města přistěhovalců, opravdu ji to utvrzuje jako někoho, kdo je věčný přistěhovalec. To bylo opravdu důležité zobrazit – je to někdo, kdo se stěhuje za svými sny, a myslím, že to opravdu vypovídá o jejím charakteru.“
(Obrázek: A24)
Když se Nora a Hae Sung po více než dvaceti letech odloučení znovu seznámí, je jasné, že se mezi dvojicí vlastně nic nezměnilo. Filmem se proplétá korejský koncept „inyeon“: představa, že se milenci v minulých životech potkávali znovu a znovu. Pro Noru a Hae Sunga jsou jejich minulé životy nejen ty, které si nepamatují – jsou to jejich školní léta v Soulu a videohovory na vysoké škole. „On jí bude vždycky připadat jako Soul, ona jemu jako dětství,“ říká Song. „Je to, jako by v tom člověku byla záře, která voní a zní a cítí se jako místo, které si pamatujete.“
Na jiném místě je jiný druh inyeon v životě, který si Nora vybudovala se spisovatelem Arthurem (John Magaro), Američanem židovského původu. Zpočátku je skeptický k důvodům čerstvě svobodné Hae Sung k návštěvě New Yorku, ale ví, že Nořina kamarádka z dětství představuje něco, co on nikdy nemůže: její kořeny v Koreji. „V každém intimním vztahu se vždycky najde část, kterou neznáte. V případě Nory a Arthura je to mnohem živější, protože to, co Arthur o Noře neví, je něco, co můžete vidět a cítit, a souvisí to s jazykem a odlišnou kulturou,“ říká Song. „Ale všichni máme nějakou verzi tohoto – i když jste ze stejného města, ten druhý člověk je ‚jiný‘, a to je na tom to krásné i bolestné zároveň. Čím víc někoho poznáváte, tím víc vidíte, že ten člověk je ‚jiný‘.“
Song však trvá na tom, že to není jádrem filmu, a pokračuje: „Nejvíc mě zajímá, že se Arthur snaží naučit korejsky – když poprvé vidí Hae Sunga, pozdraví ho korejsky a Hae Sung pozdraví Arthura anglicky. Film není o odcizení, protože si myslím, že odcizení je prostě součástí života nás všech. Na těch postavách je dojemné to, že se snaží, že jim na tom záleží a že chtějí, aby si rozuměli, i kdyby to mělo být jen o trochu lepší.“
Film Minulé životy má ve Velké Británii premiéru na filmovém festivalu Sundance: Londýn 8. července, do kin se pak dostane 8. září. Chcete-li se dozvědět více, doplňte si seznam sledovaných filmů pomocí našeho průvodce největšími nadcházejícími filmy tohoto roku.