Tento článek obsahuje mírné spoilery k filmu Insidious: The Red Door. Pokud jste se na film ještě nepodívali a nechcete nic vědět dopředu, otočte se zpět.
Patrick Wilson není ve strašidelných filmech žádným nováčkem, za posledních 13 let stál v čele hororových sérií The Conjuring a Insidious. Až do poslední kapitoly druhého jmenovaného, Insidious: Červené dveře, však nebyl s režií tak obeznámen. U pátého dílu se herec poprvé postavil za kameru a vrátil sérii na její začátek, když přivedl zpět Joshe Lamberta a jeho rodinu z původního filmu a Insidious: Kapitola 2 – k této příběhové volbě došlo až poté, co se Wilson, který hraje Joshe, upsal k režii pokračování v roce 2019.
„Shodou okolností mi hned první den natáčení posledního filmu Conjuring poslali patnáctistránkovou osnovu; ty světy jsou pro mě navždy propojené. Ale byl to jen návrh, abych se na tom podílel,“ vysvětluje Wilson pro GamesRadar+. „Bylo to jiné nastavení. Byl to jen Dalton, který šel na vysokou školu, nebyla tam žádná Rose [Byrne, která hraje Joshovu manželku Renai], nemělo to nic společného s rodinnou historií.
„Můj agent požádal Blumhouse, aby mě oslovili, protože věděli, že se chci pustit do režie, ale já jsem nejdřív odmítl, protože to bylo příliš skličující,“ přiznává. „Byl to proces. V podstatě se mi ozvali: „Co chceš dělat?“ „Jestli to chceš dělat, tak se vrátíme k rodině Lambertových.“ „Jestli to nechceš dělat, tak vymyslíme nový krok.“ „A co chceš dělat?“ „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.
„Tak jsem začal přemýšlet… a věděl jsem, že bych chtěl druhý film rozbalit a udělat z něj něco jako ‚Chlapectví ve světě hororu‘,“ pokračuje Wilson. „Chtěl jsem se vrátit a prozkoumat, co se stane s rodinou po tom všem, se vztahem, s manželstvím. Jakmile s tím vším souhlasili, našli jsme scenáristu Scotta Teemse a mohli jsme začít.“
Insidious: Červené dveře začíná na pohřbu Joshovy matky Lorraine (Barbara Hershey) a rychle zjistí, že Josh a Renai se rozvedli. Od jejich rozchodu se Joshův vztah s dětmi, zejména s nejstarším synem Daltonem (Ty Simpkins, který si Wilsonova potomka na plátně zahrál už čtyřikrát), stal napjatým, což vše ještě ztíží, když začne trpět matoucími, děsivými vizemi. Nemluvě o tom, že Josh byl spolu s Daltonem na konci filmu Insidious: Kapitola 2 zhypnotizován, aby zapomněl na své procházení dimenzí ve snech a na vše, co se jim v předchozím roce stalo… Lepší je ďábel, kterého znáš, že? Ne ten, na kterého si nemůžete vzpomenout.
Ve snaze napravit jejich pouto odveze osamělý Josh začínajícího umělce Daltona na univerzitu, ale i tam se teenagerovi rychle vrátí jeho vlastní potlačené vzpomínky, protože ho jeho těžce zkoušený profesor nutí, aby se zahleděl do sebe. Ukázalo se, že Wilson ke své práci přistupoval podobně, i když výsledky byly opačné než ty, které vyvolávaly úzkost…
(Obrázek: Sony Pictures)
„Musíte si to přivlastnit,“ říká o svém režijním debutu. „Proto jsem si v něm vybral určitá témata a Daltona jsem dal na uměleckou školu – chodil jsem na divadelní školu. Chápu, jaké to je, když vám někdo řekne, víte, ‚pronikněte ke kořenům toho, kdo jste‘ a všechny ty věci, které se v takových prostředích dělají. Takže jsem si vybíral témata, o kterých jsem toho hodně věděl.
„Chtěl jsem také prozkoumat vztah otce a syna, i když já takový vztah se svými syny nemám, mám dva kluky,“ dodává s tím, že Červené dveře si také dobírají věci z Joshovy minulosti a toho, jak někdy používá to, že ho otec opustil, jako omluvu pro své vlastní chování. „Takže jsem si vybral věci, do kterých jsem chtěl rýpat a o kterých jsem věděl, že mě baví, a tak se pak člověk cítí jistěji.“
Podobně jako film Insidious: Kapitola 2 přetváří některé scény ze svého předchůdce, aby jim dodal nový kontext, a odhaluje Joshovy vlastní kontakty s duchovní říší The Further a jejími zlovolnými duchy v dětství, i film The Red Door tak trochu převypráví finále druhého filmu. Poté, co Dalton nechtěně otevře titulní bránu, znovu prožije okamžik, kdy posedlý Josh napadl jeho a zbytek Lambertsových v době, kdy byl ještě malý, což ho donutí čelit nejen doslovným démonům, ale také přetrvávajícímu traumatu z ohrožení někým, kdo ho měl chránit – no a také si trochu pohrát s časovou linií.
„Chtěl jsem to udělat, protože se mi líbilo, jak efektivně to James [Wan] udělal ve druhém filmu,“ říká Wilson. „Obsazení Tye a Andrewa [Astora, který hraje Daltonova mladšího bratra Fostera] do stejných rolí znamenalo, že jsme měli všechny ty záběry z doby, kdy byli ještě děti. Máte nás všechny z doby před deseti dvanácti lety, že?
„Vzpomínám si, že tam toho bývalo víc; byly tam různé scény – ne natočené, ale koncepční – a já jsem to chtěl znovu doplnit,“ poznamenává, když se ho ptáme, jak zajistil, aby film nepůsobil opakovaně. „Věděl jsem, že když to bude pravdivé, bude to fungovat. Nevěděl jsem, jak moc to bude děsivé a jestli se to bude lidem líbit, ale věděl jsem, že to bude fungovat.
„Vrátil jsem se k druhému filmu a podíval se na některé záběry, které měl James v té sekvenci v prádelně, když terorizuji rodinu, a pomyslel jsem si: ‚To by byla ta nejtraumatičtější věc, kterou by rodina mohla projít‘. Pak, když jsem se na tu scénu díval znovu a znovu a znovu, viděl jsem všechny ty záběry, které byly za policemi s knihami a podobně, a řekl jsem si: ‚To by mohl být Daltonův POV‘, takže pak se mi začala točit kolečka. Opravdu jsem celý film tak trochu utvářel kolem té sekvence.“
(Obrázek: Sony/Blumhouse)
V průběhu let se Wilson v režii Wana, který působí jako producent filmu Insidious: Červené dveře, objevil ve filmech Insidious, The Conjuring, Insidious: Chapter 2, The Conjuring 2 a Aquaman, takže lze snadno předpokládat, že se nenechal ovlivnit pouze Wanova pohybem kamery. „Není to ani tak o tom, že mu dám seznam otázek a on na ně odpoví, jako spíš o tom, že s ním prostě trávím čas,“ říká.
„Pracoval jsem s několika úžasnými režiséry napříč různými žánry, a tak člověk od každého získá ty nejlepší informace. Jsou tam kousky spousty režisérů, o kterých si myslím, že jsem je tam přihodil. Konkrétně u Jamese mě ale vždycky inspirovalo jeho nastavení. Jeho používání napětí v některých pohybech kamery. To se mi líbilo. I tak se mi to líbilo, takže jsem si neříkal: „No, u Jamese to fungovalo, měl bych to zkusit.“ A taky jsem si říkal, že by to mohlo být lepší. Byl to obdiv.
„Nakonec mi řekl jedinou věc, a to: ‚Udělej si to podle sebe,'“ dodal. vzpomíná Wilson. „Byla to asi ta nejjednodušší, ale nejdůležitější věc, protože všechno se filtruje přes režiséra. Celý den se vás ptá: ‚Jaký chcete použít hrnek na kávu? Co chcete mít v hrnku? Co se vám líbí? Tyhle otázky vám prostě kladou neustále.
„Čím pravdivější jste k příběhu, který chcete vyprávět, tím víc, i když v mnoha situacích děláte kompromisy, je film váš a nikdo vám to nemůže vzít. Svým způsobem se cítíte trochu neprůstřelně, protože si říkáte: ‚no, jsem to já, kdo je tam nahoře‘, takže je to tak, jak to je.“
Insidious: Červené dveře je nyní v kinech. Pokud horory nejsou vaše parketa, seznamte se s nejzajímavějšími chystanými filmy, které k nám zamíří v průběhu roku 2023 a dále.