Od chvíle, kdy jsem začal hrát Another Code: Recollection pro Nintendo Switch, pronikla do všech koutů mého mozku jediná myšlenka. Jakoukoli chytrou hádanku vyřeším, napadne mě. Každý kousek dialogu, myslím na to. Zvlášť mě to napadá pokaždé, když se musím poněkud jankovitě přesunout z jednoho místa na druhé. To, na co nemůžu přestat myslet, je vlastně docela jednoduché: nemůžu uvěřit, že tohle vůbec existuje.
Tím v žádném případě nechci říct, že by Another Code: Recollection byla špatná. Ale ve snaze nazvat to tak, jak to je, si pojďme projít detaily: jedná se o „plně vylepšenou“ dvojici mysteriózních/dobrodružných/logických her Another Code: Two Memories a Another Code: R – A Journey into Lost Memories. První vyšla před téměř 20 lety pro Nintendo DS (zde v Severní Americe pod názvem Trace Memory) a druhá před 15 lety pro Wii – a ta se na severoamerický trh ani nedostala.
Každá z nich ve své době získala průměrné až dobré hodnocení a vzpomíná se na ně s láskou, ale těžko lze některou z nich považovat za pecku na papíře. I když má Another Code: Recollection přepracovaný vizuál, nové hlasové projevy a přidanou sadu nápověd a navigačních systémů, jádro hry je takové, jaké je. Je to mnohem hezčí prezentace než kdykoli předtím, ale pod tím vším se stále skrývají ty samé dvě hry.
Nepravděpodobná sbírka
(Obrázek: Nintendo)
Aniž bych chtěl cokoli spoilerovat, ve dvou z nich hlavní hrdinka Ashley Mizuki Robbinsová pátrá po zmizení svých rodičů. Z velké části ji sledují, jak se potlouká po ostrově, respektive po jezerní oblasti, řeší hádanky a hledá odpovědi v souvislosti s některými znepokojivými, chybějícími nebo nejasnými vzpomínkami. Slibuji, že je to napínavější, než to zní, ale rozhodně to není žádný mashup Subway Surfers TikTok.
Ale i když hry Another Code byly okamžitě a očividně vzrušujícími, pozornost přitahujícími tituly, stále častěji se zdá, že přinášení starších titulů je pro většinu společností až na druhém místě. To není nijak zvlášť nový problém, ale u společností jako Nintendo se ještě zhoršuje díky existenci nabídky Nintendo Switch Online, která často zahrnuje digitální verze klasických her pro předplatitele. Proč se obtěžovat s vydáváním úplně nové verze něčeho, když většinu lidí uspokojí ty staré, portované na nový hardware? Například digitální verze stejně starých her Golden Sun jsou jistě snazším výtahem než plnohodnotné remaky.
Ke všemu výše uvedenému si připočtěte prostý fakt, že vývojář her Another Code, společnost Cing, přestal existovat téměř před 15 lety. Přestože pouhý rok předtím vydala na Nintendu Wii velmi oceňovanou hru Little King’s Story, v březnu 2010 vývojáři vyhlásili bankrot. Většina nejvýznamnějších her společnosti Cing – vydaných společností Nintendo – je od té doby v jakémsi útlumu.
(Obrázek: Nintendo)
Tento kontext je nezbytný k tomu, abyste plně pochopili, co mám na mysli, když říkám: „Nemůžu uvěřit, že to vůbec existuje.“ Nemůžu! Ze všech výše uvedených důvodů prostě nemohu uvěřit, že Another Code: Recollection vůbec existuje. Zdráhám se na její existenci navěsit nějaký velký smysl, i když bych jistě rád viděl Hotel Dusk a jeho pokračování, kterým se dostalo stejného zacházení, ale připadá mi jako zázrak, že jsem si v den vydání mohl jít vyzvednout fyzickou kopii – jedinou v obchodě, přiznávám – do místního Best Buy.
Upřímně řečeno, přál bych si, aby se lidé z Nintenda, PlayStationu a Xboxu k tomu stavěli častěji. Přál bych si, aby nebylo tak překvapivé, když někdo z nich vytáhne hru z molochu, jako je tato. (Sego, jestli mě posloucháš, moje království za lokalizovanou verzi Valkyria Chronicles 3.) Netuším, jak ta čísla vůbec vzdáleně vychází, a naprosto mi připadá, že nesmí zvenčí, a přesto zůstává cokoli jiného na škodu. A tak budu místo toho doufat, že Another Code: Recollection je jen začátkem nového trendu, který je prostě těžko představitelný, ale který pomůže přivést do moderního prostředí ještě více her, které byly kdysi samy o sobě jen vzpomínkami.