Opilý chlápek na záchodě v nočním klubu mi řekl, abych se podíval do GameStopu na Páté avenue. Navzdory tomu, že byl v sobotu ráno v podnapilém stavu – jeho nezřetelná řeč byla sotva slyšitelná přes tlumené basy a klavírní smyčky linoucí se z hlavní místnosti -, bylo mu jasné, že ve výprodejových regálech v obchodě s videohrami by se mohla, ale jen mohla nacházet jedna nebo dvě nepovolené kopie Suikodenu 3. V podobném stavu nevybouřenosti jsem cizince objal s otevřenou náručí, poděkoval a odpotácel se zpátky na parket.
Ať se děje, co se děje, rozhodně jsem si teď chtěl pořídit PS2 s NTSC regionem, abych doplnil svou konzoli PAL doma ve Skotsku. Podíval jsem se na hodinky: bylo něco po páté hodině ranní. Holandský DJ Ferry Corsten měl před sebou ještě hodinu svého setu. Později toho dne jsem ve čtyři hodiny odpoledne odlétal domů do Glasgow. A GameStop na Páté avenue měl otevřeno až za několik hodin.
Přehrajte si to znovu
(Obrázek: Konami)NOD TO THE CLASSICS
(Obrázek: Konami)
Remastery Suikoden 1 a 2 přinesou příští rok staré JRPG novým hráčům
Sérii Suikoden jsem objevil náhodou. Po svých dvanáctých narozeninách v roce 1998 jsem si za peníze od rodiny koupil rytmickou hru PaRappa The Rapper od NanaOn-Sha na PSOne. Nesnášel jsem ji – tak moc, že jsem ji jen o pár dní později vyměnil v místním obchodě s videohrami. O hře Suikoden jsem do té doby neslyšel, ale zaujal mě její nádherný obal a příslib vedení války proti zkorumpovanému impériu a budování armády 108 hratelných postav. Ještě nedávno jsem poprvé dohrál Final Fantasy 7, takže mé zkušenosti s JRPG byly omezené, ale Yoshitaka Murayama a vlajková loď Konami se mi zalíbila už od titulní obrazovky.
Uběhlo pár let a na evropské břehy dorazil Suikoden 2, hra, která je dnes všeobecně považována za jedno z nejlepších JRPG všech dob – hru, kterou jsem v posledních letech přirovnal k Pokémonům a Hře o trůny. Pokračování, které navazuje na vše, co jeho předchůdce zavedl, a následně to rozšiřuje k nepoznání, je dodnes jednou z nejlepších her, které jsem kdy hrál; s více než stovkou hratelných postav, z nichž každá má řadu na míru šitých zbraní, brnění a kouzel, a s řadou procítěných a propracovaných příběhů.
Když byl v roce 2001 oznámen Suikoden 3, byl jsem bez sebe. Třetí díl, který se jako první ze série objevil na PS2, byl také prvním dílem, který použil 3D grafiku – oproti 2D grafice prvních dvou her ve stylu Alundry – a prvním dílem, který svůj příběh netočil kolem jednoho, dvou, ale tří samostatných hrdinů. Už z prvních screenshotů, které byly tehdy sdíleny v tištěných časopisech, bylo jasné, že se do hry vrací řada postav, dobrých i zlých, a já se nemohl dočkat, až se ponořím do dalšího výletu do světa high fantasy s magií, draky a epickými tahovými bitvami. Tedy až do chvíle, kdy byla hra oznámena jako exkluzivní pro region USA a Japonska. A pak se 11. července (Japonsko) a 24. října (USA) 2002 dny, které měly být oslavné, staly dny smutku.
Suikoden 4 a Suikoden 5 se v Evropě objevily v roce 2004, respektive 2006 – druhá z nich je posledním dílem hlavní řady série – a já jsem se na ně vrhl a obě hry jsem hrál a hrál znovu krátce po dokončení. Jak si asi umíte představit, každá hra Suikoden existuje v rámci stejného sdíleného vesmíru a rozšířené časové linie, a přestože je každá hra z hlediska příběhu do značné míry samostatná, vždy jsem měl pocit, že mám ve svých znalostech série zjevné mezery. Mezery mi pomohly zaplnit fanouškovské webové stránky, jako je Suikosource – stojí za zmínku, že Suikoden 3 vznikl o několik let dříve než YouTube – ale nic se nevyrovná tomu, když si člověk zašpiní ruce skutečnou hrou.
Stejné principy zde platí i pro stránky typu spotřebitel-spotřebitel, z nichž největší a nejuznávanější je jistě eBay. Věděl jsem, co je eBay, na začátku až v polovině roku 2000, ale pravidelně jsem ho začal používat až v roce 2010. Přesto jsem se v roce 2003, možná 2004, díval po konzolích PS2 s NTSC regionem, ale všechny, které byly k dispozici, byly po započtení dopravy, DPH a cla mimo můj cenový rozsah.
Victory
(Obrázek: Konami)
„Jistě se to hodilo vzhledem k tomu, že jsem si původní Suikoden před lety vyzvedl z druhé ruky v obchodě s videohrami, že?“
A tak jsme si v roce 2008, po blízké rodinné události, máma, táta, přítelkyně a já zamluvili tři noci v New Yorku. Rodiče poté odcestovali do Bostonu a já s přítelkyní jsme se vrátili do Glasgow, a tak jsme první tři dny strávili rychlým objížděním turistického Manhattanu – od Empire State Building přes Staten Island, Little Italy, Central Park a další. Na konci jsme si měli dát nohy nahoru na poslední páteční večer… ale pak jsem zjistil, že v nedalekém, nyní zavřeném nočním klubu Pacha hraje výše zmíněný DJ Ferry Corsten.
Právě tam jsem se v zápalu večírku – přerušovaného hlasitou hudbou, stroboskopy a kouřovými automaty – dal do řeči s tím náhodným cizincem na záchodě o videohrách. Mluvili jsme o našich oblíbených hrách z posledních let, o preferovaných žánrech a nejlépe hodnocených sériích. Zmínil jsem se o Suikodenu a o tom, jak jsem vždycky litoval, že si nemůžu zahrát třetí díl z roku 2002, který vyšel před šesti lety, na což mi ten cizinec jednoduše odpověděl: „Zkoušel jsi GameStop na Páté avenue?“ „Ne,“ odpověděl jsem.
To jsem samozřejmě nevěděl, ale najednou se mi v hlavě honily myšlenky. Na místě jsem vymyslel plán: půjdu do GameStopu, protože otevírá své dveře, vezmu si konzoli PS2 pro americký region a vyrazím do výprodejových kontejnerů pro vyřazenou kopii Suikodenu 3. Jistě se to hodilo vzhledem k tomu, že jsem si původní Suikoden před lety vyzvedl z druhé ruky v obchodě s videohrami, že? Pak jsem odcestoval domů do Skotska, zahrál si Suikoden 3 a zamiloval si ho úplně stejně jako všechny ostatní hry do té doby.
A přesně to jsem udělal. Zůstal jsem v klubu až do osmé hodiny ranní, dlouho poté, co odešel hlavní DJ. Vtáhl jsem svou přítelkyni v oblečení z minulé noci rovnou do GameStopu na Páté avenue, počkal jsem, až přijde manažer a otevře, vzal jsem si PS2 z druhé ruky pro americký region a… buben… nestihl jsem si vzít kopii Suikodenu 3. A pak jsem se vydal na cestu. Byl jsem vyřízený.
(Obrázek: Konami)
Co jsem ale udělal, bylo, že jsem poprvé po letech zkusil eBay. Dalo mi to trochu práce, ale podařilo se mi sehnat kopii Suikoden 3 z druhé ruky, plus DPH, plus poštovné za méně než 50 liber (což v té době bylo asi 80 dolarů). Suikoden 3 jsem dohrál do mrtě a byla to nádhera – natolik, že je to teď moje nejoblíbenější JRPG. Miluji Suikoden 2 a miluji Chrono Trigger, Final Fantasy 7 a Final Fantasy 8, ale Suikoden 3 pro mě svým příběhem, postavami a naprostou podivností ční nad ostatními.
Pokud máte chuť si hru vyzkoušet, vězte, že Suikoden 3 se v roce 2015 dostal na digitální pulty PlayStation ve všech regionech a že se dočkal i krásného fanouškovského HD remasteru. Rád bych znovu zažil ten pocit, když jsem hru hrál poprvé – a v mžiku bych znovu vydržel další šestileté čekání, transatlantickou cestu, opileckou konverzaci a bezesnou noc ve Velkém jablku.
Ztrácejte volný čas s nejlepšími RPG, které právě teď vedou virtuální války