Ke konci loňského roku ovládla Baldur’s Gate 3 můj život. Dá se říct, že se stala mou osobní hyperfixací, a čím více času jsem s ní strávil, tím více jsem pochopil její systémy a začal skutečně oceňovat hloubku a šíři RPG od Larianu. Od odhalování dalších věcí v Mečovém pobřeží až po hraní rolí za čerstvé postavy a třídy – každý běh, do kterého jsem se pustil, mi nabídl něco jiného. Tolik mě toho oslovilo, romantika, poutavý příběh a společníci s fantastickým vývojem postavy. Ale při mnoha příležitostech jsem stále přemýšlel o tom, proč mi to tak sedlo, jako už dlouho nic, a vždy jsem došel ke stejnému závěru. Všechny důvody, proč Baldur’s Gate 3 miluji, lze vysledovat až k mému působení u hry, která je zodpovědná za to, že vůbec nastartovala mou lásku k RPG: Dragon Age: Origins.
V mnoha ohledech má Baldur’s Gate 3 s tímto 14 let starým RPG hodně společného. Dalo by se říct, že to není až tak překvapivé, když si uvědomíte, že BioWare před vytvořením dobrodružství v Thedasu pracovalo na prvních dvou hrách Baldur’s Gate. Ale jakožto jedna z mých nejoblíbenějších her všech dob a první RPG, které mě zcela pohltilo, je Dragon Age: Origins vzorem, podle kterého od té doby poměřuji všechny ostatní hry tohoto žánru. Pokaždé, když jsem se v dobrodružství od Larianu ztratil ve Faerunu, nějakým způsobem jsem si Origins připomněl a touha znovu se k němu vrátit jen rostla. A tak jsem se nyní, když jsem se konečně vzdálil od Baldur’s Gate 3, rozhodl vrátit k RPG z roku 2009, které mě nikdy neopustilo.
Hraní rolí
(Obrázek: BioWare)NPC
(Obrázek: Larian Studios)
Moje nejoblíbenější NPC z Baldur’s Gate 3 představuje vše, co na RPG od Larianu miluji: „Netušil jsem, že budou existovat Rolanité nebo Rolanský národ nebo Rolanské císařství“.
K Dragon Age: Origins se vracím zhruba jednou za několik let a vždycky mám pocit, že se vracím domů. Do dobrodružství mě přímo vtahuje způsob, jakým můžete prožít úvod hry odlišně v závislosti na zvolené třídě a rase. Věrni svému názvu se k lidem, trpaslíkům a elfům vážou různé příběhy o původu, přičemž každý z nich přispívá k pocitu budování světa tím, že pomáhá vytvořit jejich kulturu a tradice. Především je díky tomu snazší mít pocit, že skutečně hrajete za zvolenou postavu, protože vstupujete do jejího světa dříve, než ji její cesta zavede k tomu, aby se stala Šedým strážcem a bojovala proti zhoubě.
Mágové mají svůj vlastní jedinečný původ v Kruhu – organizaci, kde jsou ti, kdo umí používat magii, trénováni a sledováni – elfové a trpaslíci mají dokonce na výběr vlastní jedinečný soubor původů, které se různým způsobem vážou k jejich historii a kultuře. V průběhu příběhu pak narazíte na jedinečné interakce a příběhové momenty, které později odkazují na váš příběh původu.
Při mém nedávném hraní jsem se stal elfským tulákem, který vyrůstal ve městě za tísnivých okolností. Elfové z Thedasu mají dlouhou a bohatou historii, která se s postupem série stává jen zajímavější a nejistější, ale v Origins poprvé uvidíte, jak s elfy žijícími v lidských městech špatně zacházejí ti, kteří jsou u moci. To vás může docela snadno nasměrovat na cestu pomsty, kdy budete mít menší sklon věřit všem lidem, se kterými se poté setkáte, pokud si to budete přát. Líbí se mi, že máte k dispozici tolik dialogových možností, které vám umožňují utvářet svou postavu, přičemž některé z nich se promítají do vašeho původu.
Od té doby jsem ještě nehrál nic, co by tohle dělalo, a proto jsem byl tak nadšený, že se původ objevil i v Baldur’s Gate 3. Počátky nejsou úplně stejné v tom smyslu, že zcela nemění úvod hry, ale to, za koho se rozhodnete hrát, bude mít vliv i na to, jak na vás budou ostatní reagovat, až se vydáte na cestu po Mečovém pobřeží. Jedinečné originy – například ty, které vám umožní hrát za zavedené společníky, nebo možnost Dark Urge – vám také poskytnou příběhové pozadí, které přidá jedinečné příběhové momenty – což opět činí zážitek z hraní rolí mnohem více pohlcujícím.
Schválení
(Obrázek: BioWare)
Postavy a způsob, jakým můžete rozvíjet vztahy, mi v Dragon Age: Origins vždycky rezonovaly nejvíc, a pokaždé, když se k němu vracím, připomenu si proč. Když opět trávím čas se svými společníky v roli elfího tuláka, cítím se s nimi stejně blízký jako kdykoli předtím, přičemž příběh nás všechny účinně spojuje, když čelíme různým těžkostem. Jak se sbližuji s Alistiarem a začíná mezi námi vzkvétat románek, cítím se k jeho postavě stejně připoutaný jako při prvním hraní před mnoha lety a stejnou náklonnost k různým postavám jsem zažil i v Baldur’s Gate 3.
Kromě možnosti romance obsahuje RPG od Larianu také tábor, kde můžete trávit čas se svými společníky, spolu se systémem hodnocení souhlasu – obojí najdete v DA: Origins. Vzhledem k tomu, že náklonnost vašich společníků k vám v obou hrách roste na základě vašich činů a reakcí, není divu, že jsem se v táborové sestavě Sword Coast rychle cítil jako doma a začal jsem se o postavy starat, jak jsem pracoval na rozvoji vztahů a vazeb.
Když se vrátím tam, kde má láska k RPG začala s Dragon Age: Origins, tak si uvědomím, proč se mi tolik líbí mnohé prvky v Baldur’s Gate 3. První hra Dragon Age je sice na dnešní poměry dost zastaralá, ale pokaždé, když se stanu Šedým strážcem, připomenu si, proč mě i po tolika letech tak chytla. Od příběhu až po postavy a budování světa se jí pro mě nic nevyrovnalo, dokud nepřišla Baldur’s Gate 3.
Karlachovo trápení v Baldur’s Gate 3 přímo promlouvalo do mé vlastní izolace a naprosto mě zaskočilo.