Ne vždy si uvědomíte, jak moc potřebujete slova někoho jiného, aby dala tvar vašim vlastním pocitům, dokud se tak nestane. V Baldur’s Gate 3 jsem původně Karlachův příběh prošvihl díky chybě, kterou jsem udělal na začátku hry ve Smaragdovém háji. V důsledku toho jsem se nemohl dočkat, až se setkám s postavou, která se stala tak oblíbenou u fanoušků, přičemž někteří šli dokonce tak daleko, že ji označili za nejlepšího společníka ve hře. Nikdy jsem však nemohl předpokládat, jak moc mě její příběh a některé dialogy ovlivní, když jsem ji konečně dostal do své party.
„Ale takhle hluboká samota se člověku dostane do morku kostí,“ říká Karlach, když se ho ptám, jaké to je, když se tak dlouho nemohl nikoho dotknout. „Teď, když jsem tady – mezi přáteli -, cítím, jak to ze mě hoří. Kousek po kousku, krůček po krůčku.“ Přistihl jsem se, že se do slov té první věty nořím a každé z nich se mi zařezává přímo do srdce. Asi není třeba zdůrazňovat, že jsem úplně jiný než Karlach v Baldur’s Gate 3. I když bych si to přál, nejsem drsňák Tiefling s milou osobností, pro začátek. Nemám ani pekelný motor místo srdce, který způsobuje, že mi z kůže stoupá žár a spálí každého, kdo se mě odváží dotknout. Naše okolnosti se možná liší, ale s pocity, které popisuje, jsem souzněla.
Ten hluboký pocit osamělosti, který pramení z toho, že nejste schopni se s nikým skutečně sblížit a navázat s ním kontakt. Je to pocit, který v sobě nosím už dlouho, jako závaží, které se odmítá posunout. Je tam pořád, a čím déle trvá, tím těžší a nemožnější mi připadá být si s někým znovu opravdu blízký. Ale Karlach nikdy neztrácí naději a její odhodlání a zápal, že se jednou bude moci dotknout svých blízkých, mě nečekaně ukotvilo.
Srdce plné žáru
(Obrázek: Larian Studios)
Myslím, že tento pocit v posledních letech v důsledku celosvětové pandemie jen zesílil. Když tady ve Velké Británii začala výluka, žil jsem sám na místě, které pro mě bylo docela nové. Když jsem se po přestěhování od rodiny snažil usadit a cítit se jako doma, následná izolace mě ještě více stáhla do sebe. Možná nejsem doslova na roztrhání jako Karlach a nemám viditelný, praktický důvod pro to, jak se cítím vzdálená všem ostatním, ale přesto v jejím boji vidím tolik ze sebe. Jak mi ohnivá Tiefling vysvětluje, od té doby, co dostala svůj pekelný motor do pekel, se nemůže nikoho dotknout a za objetí, nebo dokonce pohlazení by dala téměř cokoli.
Hudebně založená
(Obrázek: Larian Studios)
Ve svém druhém bardím běhu jsem z Baldur’s Gate 3 udělal plnohodnotný muzikál.
Byly časy, kdy mi objetí připadalo v mém životě jako docela běžná věc; objetí od člena rodiny, objetí od kamaráda. Ale teď, když někdy vydržím bez objetí celé měsíce, si člověk uvědomí, jak moc může tyto interakce považovat za samozřejmost. V nejhorším období, během pandemie, uplynuly téměř dva roky, než jsem se dočkala objetí, a jsem si jistá, že mnozí z vás se s touto zkušeností mohou ztotožnit. I když má každý jiné potřeby a přání, uvědomil jsem si, jak důležité je lidské spojení a kontakt pro mou vlastní pohodu.
Karlachová se vyjadřuje, že se pochopitelně bojí kohokoli dotknout ze strachu, aby mu neublížila. Po tom, co uvízla v Avernu, si velmi váží toho, že je v táboře konečně obklopena lidmi, na kterých jí záleží, a díky tomu je její společnost s vámi a skupinou mnohem smysluplnější. Někde po cestě jsem se začal bát jiným způsobem. Strach z toho, že si znovu dovolím být zranitelná a otevřená, že se někomu přiblížím. Dokázala bych si po tolika časech strávených o samotě vůbec ještě vzpomenout, jak se to dělá? Je to něco, s čím bojuju dodnes, ale na Karlachově osobnosti je něco tak povzbuzujícího. I poté, co dostala tak špatný los, se nikdy nevzdává a vždycky se chce dívat na světlou stránku, kde to jde. Jak se tím nenechat inspirovat?
Vřelé objetí
(Obrázek: Larian Studios)
„Někdy ve hrách narazíte na příběhy, postavy nebo konkrétní momenty, o kterých jste nevěděli, že je potřebujete, a pro mě to byla Karlach v Baldur’s Gate 3.“
Takže když jsem se začal dozvídat o Karlachině minulosti a její hluboce zakořeněné touze znovu se dotýkat a cítit, byl jsem pekelně odhodlaný jí v tom pomoci. Moje osobní spojení s jejím příběhem mě prostě přimělo k tomu, abych jí pomohl, a byl jsem překvapen, jak moc jsem se do ní po pár rozhovorech s ní zažral. Částečně za to sice může to, jak moc se mnou její příběh rezonoval na osobní úrovni, ale také to svědčí o výkonu Samanthy BÉartové a Larianova psaní, které Karlachovou přivádí k životu. Každá replika mě oslovila a je řečena s takovým citem – v každém slově je slyšet její bolest.
Karlach si nikdy nepřála, aby se to stalo, a všechno v mém srdci křičelo, že si zaslouží být lidem znovu nablízku. Možná, jen možná, pomyslela jsem si, když jsem tomu věřila o ní, mohla bych tomu začít věřit i já. Po zajištění pekelného železa a setkání s kovářem Dammonem můžeš Karlach pomoci vylepšit její motor, aby se snížil žár, který vydává. Ve druhém dějství se pak věci začnou pořádně hýbat.
Talentovaný kovář vypracuje dočasné řešení, které jí umožní opět se dotýkat, a po jeho instalaci můžete vyzkoušet jeho účinnost, což je možná jeden z nejdojemnějších momentů. Když jsem uviděl odpověď „přitáhni ji do objetí“, nemohl jsem na ni kliknout dost rychle. To objetí je neuvěřitelně srdečné a Karlach s jemným úsměvem prostě řekne: „Děkuji.“ Nemohla jsem přestat plakat, když jsem tu scénu vnímala. Musel jsem nejméně na deset minut odložit ovladač, abych se zdržel v radosti z této jediné interakce. Bylo tak smysluplné, že jsem jí znovu pomohl dotknout se a být toho součástí. A i když mě to zasáhlo způsobem, který jsem nečekala, bylo pro mě tak obohacující, že jsem jí k tomu pomohla.
Někdy ve hrách narazíte na příběhy, postavy nebo konkrétní momenty, o kterých jste nevěděli, že je potřebujete, a pro mě to byl Karlach ve hře Baldur’s Gate 3. Vždycky jsem si myslel, že je to tak. Nikdy bych nepředpokládal, jak moc pro mě její příběh a společník bude znamenat v osobní rovině, když jsem ji napoprvé minul. Ale navzdory tomu, jak se její příběh vyvíjí dál, mi nějakým způsobem dodala naději a pocit menší osamělosti. Díky tomu bude mít navždy zvláštní místo v mém srdci.
Cesta do cirkusu v Baldur’s Gate 3 mi připomněla můj oblíbený úkol v Dragon Age Inquisition.