Vikingská powermetalová opera je v plné síle. Zastavuji se, abych sebral pistoli a baterku, a mířím hlouběji do toho, co se stává mou dosud nejoblíbenější kapitolou Alan Wake 2. Vybledlé kulisy zamořují prostor a pantomimicky připomínají detektivní noir svět The Dark Place venku. Na podlaze je bílou lepicí páskou vyznačeno slovo „nepřátelé“, hned pod šipkou ukazující za několik keřů. Rocková hvězda ukazuje cestu vpřed hlavicí své kytary. Poslušně ho následuji.
Alan Wake: Muzikál. To jsou čtyři slova, která by k sobě neměla patřit, ale teď patří. Proplétám se mezi vysokými obrazovkami v něčem, co vypadá jako opuštěné divadlo, na každé z nich se promítají útržky živé hudební interpretace mé postavy a ještě nikdy jsem nezažil takovou kapitolu videohry, jako je „Iniciace 4: Zpíváme“. Je to režijní počin, který staví Remedy Entertainment do záviděníhodné pozice před širšími rozhovory o hře roku a ukazuje, jak daleko je vývojář ochoten zajít ve jménu inovace – a podivnosti.
Životní role
(Obrázek: Epic Games) „Nápadité a skutečně ambiciózní pokračování“
(Obrázek: Epic Games)
Podívejte se na naši recenzi hry Alan Wake 2 a zjistěte, proč je kolem ní tolik povyku.
Odstřelování stínů v rytmu Alanova životního příběhu je pro mě bezkonkurenčním vrcholem roku. Broadwayská představení miluju stejně jako další bývalý dramatický kluk, ale hudební epizody čehokoli jiného pro mě obvykle bývají opravdu příšerným zážitkem. Považujte tato slova za oficiálně vyřčená, protože celá tato kapitola hry Alan Wake 2 je ohromujícím multimediálním dílem videoherního umění, které nabízí styl i obsah.
Začínáme čtvrtou z Alanových hratelných kapitol a já i postava se konečně dostáváme do víru dění. „Už žádné překvapení,“ zamumlá Alan, než začne komunikovat s televizí a dočká se pěkně velkého překvapení. Živé složky představené v předchozích dílech zde nabírají dramatický spád ve více ohledech, protože Alan se stává divákem svého vlastního života.
Film je doplněn tanečními přestávkami, doprovodnými umělci, scénickými světly a rozmáchlou rockovou operní hudbou, přičemž skutečné mistrovství filmu „Zpíváme“ spočívá v tom, jak se v něm orientujete. Nejedná se o cutscénu, jako tomu bylo ve hrách Dragon Age: Inquisition, respektive Saint’s Row: Gat Out of Hell Singalongs, ale o plně interaktivní herní sekvenci postavenou na živém muzikálu.
(Obrázek: Epic Games)
Putování prostorem a prozkoumávání podle libosti mi ve videohře připadá jako jedinečný mimotělní zážitek. Alan vyřezává na pozadí projekcí na plátně pevné černé siluety, které se pohybují, a vytváří tak rozlehlé, ale plynulé promenádní divadlo. Vinětami mě provází text písně Herald of Darkness, který líčí události z první hry Alan Wake a nabízí pohled do budoucnosti postavy.
„Ukaž mi šampiona světla, ukážu ti Heralda temnoty,“ začíná refrén, když zvedám Alanovu nově získanou světlici a střílím s ní přímo do hordy stínových nepřátel. Drtivé kytarové sólo mě posiluje, když se mi na pokyn vrhají do cesty další nepřátelé. Vývojáři byli již dříve známí tím, že ve své tvorbě využívají smíšená média, a heavy metal se samozřejmě ke střílečkám hodí jako dobré víno. Tento zážitek je však ve všech ohledech zcela novým územím, a to i na poměry už tak odvážných crossmediálních her od Remedy.
Torchbearer
(Obrázek: Epic Games)
Společnost Remedy vsadila na obávanou tropu „náhodné hudební epizody“ po svém… a já jsem překvapen, jak dobře to funguje.
Umístit hratelný hudební segment doprostřed survival hororu je ambiciózní počin. Pro Remedy a Alan Wake 2 to mohlo dopadnout opravdu, ale opravdu katastrofálně špatně, ale naštěstí je vývojář dobře zběhlý v testování hranic podivností ve svých videohrách.
Sesterský titul Alan Wake Control z roku 2019 měl svůj podíl na šílenostech. Je tu hrozba zlé ledničky, která vás zabije, když se na ni přestanete dívat, honička s posedlým gumovým kačerem, který vás vede přes laboratoř, a celková časová podivnost univerza Alana Wakea, s níž se musíte potýkat. Při hraní hry od Remedy si někdy můžete připadat jako při improvizované scénce s velmi podivným, velmi kreativním jedincem. Jediné, co můžete tváří v tvář podivnosti udělat, je pokrčit rameny a říct: „Ano, a?“.
Alan Wake 2 tyto podivnosti přebírá a stupňuje je na 100. Chaotické hudební divadelní číslo zní v kontextu hororové hry náhle, ale v kombinaci s osvědčeným zájmem studia o živou akci je to jen jeden ze způsobů, jak Remedy vtiskne věci svou rozpoznatelnou pečeť. Posouvá hranice toho, co už bylo uděláno dříve, a to jak v hororových hrách, tak v minulé tvorbě studia.
(Obrázek: Epic Games)
Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je návrat stárnoucích rockových hvězd Odina a Tora Andersona a jejich kapely Old Gods of Asgard, jejichž hudba se prolínala celým univerzem Alana Wakea. Už jen další píseň nebo odkaz by byl pro vracející se fanoušky dostatečně cool. Jejich drobné role se však proměnily v prosperující ústřední dílo a výsledkem je interaktivní kus digitálního divadla.
Společnost Remedy si obávanou tropu „náhodná hudební epizoda“ po svém přiblížila tím, že ji vpletla do videohry, a já jsem překvapen, jak dobře to funguje. Víme, že na Temném místě je možné všechno, když scénárista nastaví skóre, a Remedy si v tomto směru nechává poradit. ‚We Sing‘ je jak čistič patra, tak i showstopper, moment slavného zmatku, který působí tak nějak přímočařeji než zbytek hry. Ano, je to naprosto směšné. A?
Pokud máte stále strašidelnou náladu, podívejte se na nejlepší hororové hry, které si můžete pořídit příště.