V žaludku mám svíravý pocit. Sotva jsem překročil hranice hradu Ensis, rané lokace hry Elden Ring: Shadow of the Erdtree, něco je špatně. Zatím jsem se utkal s hordami polomrtvých, s obrovským obrem, jehož touha po krvi je protikladem nejlepšího dětského románu Roalda Dahla, a s houfem nebo s přerušovaným mizením mágů, kteří mě bez rozmyslu zasypali modrým pronikavým kouzlem. Ale teď je ticho. Až příliš tiché.
Když se blížím k hřebenu kopce, který vede na mýtinu, krčím se v příhodné dlouhé trávě, která objímá skalní stěnu po mé levici. Pomalu se vydávám vpřed, než se zastavím. Nic. Zvednu se na nohy, udělám dva kroky vpřed a – KURVA! Kde se tu vzal ten zombie pes a proč mi zmizela polovina zdraví?
Je to příběh starý jako věk, že? Když už si myslíte, že jste v těchto typech her v bezpečí, je zcela zřejmé, že tomu tak není. Stejně jako v Dark Souls. Stejně jako Bloodborne. Stejně jako Demon’s Souls. A stejně jako Nightmare Creatures od Kalisto Entertainment, hra, jejíž znervózňující klaustrofobie mě pronásleduje dodnes.
Naučit starého psa
(Obrázek: Activision)Dvojnásobný strach
(Obrázek: FromSoftware)
Jedna oblast ve hře Shadow of the Erdtree dokazuje, že by společnost FromSoftware měla vytvořit hororovou hru.
Vzhledem ke zjevné propasti v hardwarových možnostech mezi oběma hrami si Nightmare Creatures a Shadow of the Erdtree nejsou vizuálně hned podobné, ale hned zkraje se objevují výrazné zastřešující podobnosti. Obě se odehrávají v gotických světech, z nichž každá je plná těch nejodpornějších a nejzvrácenějších padouchů. Odehrávají se pod rouškou temnoty a pohání je žaludek obracející sound design. Nightmare Creatures se neodehrávají na pozadí rozlehlého otevřeného světa tak jako Shadow of the Erdtree, ale na širší svět první jmenované hry neustále odkazuje její příběh – odehrává se v roce 1666, kdy Londýn ovládl kult uctívající ďábla, který otrávil nevědomé civilisty a proměnil je v nevzhledná monstra.
V žaludku mám svíravý pocit. Sotva jsem překročil hranice hradu Ensis, rané lokace hry Elden Ring: Shadow of the Erdtree, něco je špatně. Zatím jsem se utkal s hordami polomrtvých, s obrovským obrem, jehož touha po krvi je protikladem nejlepšího dětského románu Roalda Dahla, a s houfem nebo s přerušovaným mizením mágů, kteří mě bez rozmyslu zasypali modrým pronikavým kouzlem. Ale teď je ticho. Až příliš tiché.
Když se blížím k hřebenu kopce, který vede na mýtinu, krčím se v příhodné dlouhé trávě, která objímá skalní stěnu po mé levici. Pomalu se vydávám vpřed, než se zastavím. Nic. Zvednu se na nohy, udělám dva kroky vpřed a – KURVA! Kde se tu vzal ten zombie pes a proč mi zmizela polovina zdraví?
Je to příběh starý jako věk, že? Když už si myslíte, že jste v těchto typech her v bezpečí, je zcela zřejmé, že tomu tak není. Stejně jako v Dark Souls. Stejně jako Bloodborne. Stejně jako Demon’s Souls. A stejně jako Nightmare Creatures od Kalisto Entertainment, hra, jejíž znervózňující klaustrofobie mě pronásleduje dodnes.
Naučit starého psa
(Obrázek: Activision)Dvojnásobný strach
(Obrázek: FromSoftware)
Jedna oblast ve hře Shadow of the Erdtree dokazuje, že by společnost FromSoftware měla vytvořit hororovou hru.
Vzhledem ke zjevné propasti v hardwarových možnostech mezi oběma hrami si Nightmare Creatures a Shadow of the Erdtree nejsou vizuálně hned podobné, ale hned zkraje se objevují výrazné zastřešující podobnosti. Obě se odehrávají v gotických světech, z nichž každá je plná těch nejodpornějších a nejzvrácenějších padouchů. Odehrávají se pod rouškou temnoty a pohání je žaludek obracející sound design. Nightmare Creatures se neodehrávají na pozadí rozlehlého otevřeného světa tak jako Shadow of the Erdtree, ale na širší svět první jmenované hry neustále odkazuje její příběh – odehrává se v roce 1666, kdy Londýn ovládl kult uctívající ďábla, který otrávil nevědomé civilisty a proměnil je v nevzhledná monstra.
Odtud se okultismus dostává do rukou celé řady nekalých agentů, nespolehlivých vypravěčů a obecně nedůvěryhodných bastardů, kteří bojují o absolutní kontrolu nad mýtickým, možná ne skutečným, ale věčně uctívaným předmětem. Zní vám to povědomě? Jistěže ano, ale tyto tematické základní kameny odrážejí hry společnosti FromSoftware ve všudypřítomném měřítku, na rozdíl od čehokoli specifického. Vizuálně a vlastně i příběhově má lovecraftovská okleštěnost Nightmare Creatures ve skutečnosti pravděpodobně blíže k Bloodborne než k Elden Ring. Ale je to právě neutuchající pocit klaustrofobie Shadow of the Erdtree, který mě po celou dobu mého pobytu v Říši stínů nutil myslet na hru z PS1 z doby před 27 lety.
Mistrovské vyvážení otevřených a uzavřených prostor ve hře Shadow of the Erdtree vám brání usadit se a najít rytmus, což dodává soubojům nablízko v těsných chodbách další úzkost vyvolávající náboj. To samé by se obecně dalo říct o Elden Ring, ale zatímco základní hra hráčům od začátku horlivě ukazuje, jak je velká – koneckonců jde o výrazný odklon od série Souls – Shadow of the Erdtree připomíná, jak brutální tyto hry mohou být, když jste pod tlakem.
Přihlaste se k odběru novinek GamesRadar+