Baldur’s Gate 3 je fenomén. Po téměř třech letech komunitou řízeného vývoje v rozpracovanosti se toto RPG v srpnu letošního roku vymanilo ze sevření Early Access a od té doby dominuje konverzaci. Díky tomu, že hra nabízí tolik rozvětvených příběhů, rozmarných postav, mechanik inspirovaných D&D a mnoho dalšího, hráči široko daleko vítají rozsah, s jakým vývojářské studio Larian vypráví svou ságu zasazenou do Mečového pobřeží.
Představa hraní a opakovaného hraní her – ať už prostřednictvím služby New Game Plus, nebo prostě tím, že začnete znovu od nuly – není v roce 2023 ničím novým. Řekl bych ale, že prozkoumávání jakékoliv videohry po prvním dohrání bylo vždy nepovinné, a to i ve hrách, kde je vícenásobné hraní tak velkou součástí komunitního diskurzu. Jsem například velkým fanouškem Soulsborne a Elden Ring, ale ačkoli jsem své postavy v NG+ nakonec vždy znovu specifikoval, osobně jsem tak vždy činil po přestávce, hraní jiných věcí a následném návratu s novým elánem, jako bych přistupoval k úplně nové hře.
Vícenásobné hraní je v Baldur’s Gate 3 samozřejmě nepovinné, ale zatímco hry jako Skyrim, Dragon Age nebo cokoli z katalogu FromSoftware mělo vždy svůj podíl vyznavačů NG+, nemyslím si, že tito hráči někdy odráželi většinu hráčské základny těchto her. U Baldur’s Gate 3 mám však pocit, že každý hráč do hry naskočí hned po skončení titulků. A co je ještě zajímavější, tato většina hráčů tak činí ráda a ochotně. Otázkou pro mě tedy je: proč?
Je volba vším?
(Obrázek: Larian Studios)Joe DonnellyFeatures Editor
„Larian odvedl výjimečnou práci při vytváření iluze volby“
Úplné zřeknutí se odpovědnosti na úvod: Zatím se mi hra Baldur’s Gate 3 líbí, ale stále jsem nedokončil první hraní a stále mě děsí její rozsah. Mám dvě malé děti, což znamená, že často musím být při hraní videoher mimořádně prozíravý. Abych byl k Baldur’s Gate 3 spravedlivý, jeho struktura rozhodně umožňuje kousavé sezení, ale stejně tak dokáže spolknout hodiny v kuse. To je skvělé (ode mě žádné stížnosti, jen nastiňuji své vlastní okolnosti), ale znamená to, že já osobně jsem o dalším hraní v tuto chvíli vůbec nepřemýšlel.
Líbí se mi, že BG3 v tomto směru nabízí takovou hodnotu za peníze, ale stejně tak jsem možná více zvyklý na hry, které jsou schopny vyprávět svůj příběh celý na jedno posezení. Volba je něco, co je pevně spjato s jakoukoli diskusí o Baldur’s Gate 3, a myslím, že Larian odvedl výjimečnou práci při vytváření iluze volby.
„Ale i přes to všechno si stále nejsem jistý, zda plně chápu, proč se hráči na rozdíl od jiných her poslední doby hromadně vrhají zpět.“
Není například náhoda, že když získáte schopnost mluvit se zvířaty, hra vám do cesty postaví spoustu skvělých zvířat se zajímavými přednastavenými možnostmi dialogů. Na druhou stranu, pokud si zvolíte možnost „Mluvit se zvířaty“, když jste dole mezi krysami v kanále, konverzace je mnohem méně vzrušující. Hra neustále provádí tuto pečlivou kličku – i v tom, co jsem zatím hrál – a vždy si je vědoma toho, co vás pravděpodobně čeká za obzorem a jaké nástroje máte k dispozici, abyste z toho vytěžili maximum.
Stačí to k tomu, aby to ospravedlnilo tak výrazný, vnímatelný posun v očekáváních hráčů ohledně okamžitého vícenásobného hraní, aby se objevily nové zážitky, nové perspektivy a nové příběhové nitky? Tedy, zjevně ano, protože kdyby tomu tak nebylo, nevedli bychom tuto diskusi. Ale i přes výše uvedené si stále nejsem jistý, zda plně chápu, proč se hráči na rozdíl od jiných her poslední doby hromadně vrhají rovnou zpět. Což je přesně ten důvod, proč nyní dávám přednost svým kolegům hrajícím Baldur’s Gate 3, kteří jsou nyní každý několikrát hluboko v Mečovém pobřeží.
Ano, volba je všechno
(Obrázek: Larian)Heather WaldSenior Staff Writer
„Baldur’s Gate 3 si žádá opakované hraní už jen proto, kolik možností volby nabízí“
Baldur’s Gate 3 je zážitek, který si žádá opakované hraní už jen proto, kolik možností volby nabízí. Už jen v samotném tvůrci postavy je tolik možností, které se promítají do toho, jak na vás svět reaguje a jak s ním můžete komunikovat. Třídy například ovlivňují nejen vaše schopnosti v boji, ale přinášejí také jedinečné dialogové možnosti a akce. Takže jen na základě výběru třídy budete mít rozhovory nebo instance, které jsou jedinečné pro vaše schopnosti.
Už když jsem viděl, jak mi první běh za barda představil jedinečné možnosti od samého začátku, v hlavě se mi honilo, co všechno se mi může nabídnout, pokud se příště rozhodnu být někým jiným. A to je to zásadní: pokud jde o to, za jakou postavu hrajete, existuje tolik možností, že neexistuje způsob, jak si v Pobřeží mečů vyzkoušet a udělat všechno během jediného běhu.
Vedle různých ras a pozadí, z nichž si můžete vybrat přizpůsobitelnou postavu, přidává další možnosti možnost hrát za jednoho z předpřipravených členů party Origin nebo Temný pud. V podstatě můžete prožít stejný příběh vícekrát, ale nikdy nebude úplně stejný, protože je přizpůsoben různým volbám, které učiníte. Je tu tolik možností objevit něco nového, že se neubráníte nutkání chtít si to zahrát znovu a znovu.
„Jiná RPG určitě mají faktor znovuhratelnosti, ale nikdy jsem nezačal plánovat další běhy tak brzy, jako jsem to udělal v Baldur’s Gate 3.“
Jiné RPG hry určitě mají faktor znovuhratelnosti, ale nikdy jsem nezačal plánovat další běhy tak brzy jako v Baldur’s Gate 3. Jeho DNA, které je inspirováno D&D, působí, jako by bylo stavěno na to, abyste se k němu znovu a znovu vraceli, protože je tak hustě napěchované věcmi, které v závislosti na různých faktorech a volbách můžete vidět jen z malé části. A ne nepodobně tomu, jak hráči i po letech objevovali šikovné triky v Legend of Zelda Breath of the Wild, komunita neustále nachází nové interakce nebo instance ve světě, které vás nutí ponořit se zpět a podívat se, co vám mohlo uniknout. Možná i to přispívá k tomu, proč se mnozí chtějí stále vracet.
Nevýhodou tak velké přizpůsobivosti a působivého množství obsahu k objevení je samozřejmě to, že pokud chcete opravdu vyzkoušet všechny možné cesty, čeká vás docela dlouhá doba. Osobně se od hry těžko odtrhávám, protože je tolik věcí, které chci v Mečovém pobřeží vyzkoušet. Je toho téměř příliš mnoho k prozkoumání. A člověk si nemůže pomoct, ale zajímalo by ho, jaká budoucnost čeká RPG hry do budoucna po této hře. Neočekávám, že každé z nich bude následovat příkladu Baldur’s Gate 3 nebo že bude schopno napodobit stejný druh vlivu, jaký má na hráče právě teď, ale RPG od Larianu bude určitě jedno z těch, o kterých se bude ještě dlouho mluvit.
Znovuhratelnost je mnohostranná
(Obrázek: Larian)Jasmine Gould-WilsonStaff Writer
„Znovuhratelnost spočívá ve třech věcech: komunitě, dosahu a finanční životaschopnosti.“
Znovuhratelnost v Baldur’s Gate 3 se podle mého názoru redukuje na tři věci: komunitu, dosah a finanční životaschopnost. Nejenže je BG3 jedním z nejhlubších RPG, jaké kdy bylo vytvořeno, ale je to také definitivní videohra Dungeons & Dragons, fantasy dobrodružství s vysokými sázkami a mnozí žertovali, že by se téměř mohla počítat jako seznamovací simulátor. Šíře jejího záběru je tak široká, že mění to, jak a proč hru hrajeme – a kolikrát tak možná učiníme.
Jedna z prvních věcí, na kterou se lidé na Redditu a Twitteru ptají, je, zda Baldur’s Gate 3 stojí za tučnou cenovku 60 dolarů. Odpovědi jsou (téměř) všechny jednoznačné „ano“, už z principu, že za cenu hrstky hodin obsahu dostanete stovky hodin. Jen hlavní kampaň zabere kolem 75 hodin, a to i v případě, že si ořezáváte tuk. Někteří hráči se mohou snažit projít každý centimetr a vedlejší úkol během jediného 500hodinového hraní, zatímco jiní se přikloní k aspektu hraní rolí a uvidí, kam je jejich postava zavede. Pocit, že hra není nikdy úplně „hotová“, je to, co mnohé vede k jejímu opakovanému hraní, a vzhledem k tomu, že videohry jsou v dnešní době dražší, BG3 dokazuje neuvěřitelný poměr ceny a výkonu.
„Dalším katalyzátorem znovuhratelnosti je prosperující online komunita, jejíž členové se navzájem inspirují při dalším hraní tím, že si předávají své vlastní zkušenosti.“
Prosperující online komunita je další katalytickou silou v její znovuhratelnosti, jejíž členové se navzájem inspirují při budoucím hraní tím, že se zásobují svými vlastními zkušenostmi. Reddit je plný návrhů na sestavení tříd, stejně jako zábavně nepřímých způsobů, jak si proklestit cestu přes souboje s bossy. BG3 podporuje vynalézavost tím, že vám umožňuje dělat prakticky cokoli, pokud to hody kostkou dovolí, a tento pocit neomezeného potenciálu je to, co dělá z D&D tak vysoce hratelný formát, s nímž se dá pracovat.
Samotné obsazení hraje jedinečnou roli při udržování této komunity. Herci Neil Newbon, Devora Wilde a Jennifer Englishová vysílají svá sezení Baldur’s Gate živě na Twitchi, což znamená, že fanoušci mohou komunikovat se hrou a jejím světem, aniž by ji hráli. Samotná popularita herců BG3, kteří hrají D&D společně, svědčí o tom, jak důležité je toto mezilidské propojení, které vytváří nejen komunitu, ale i věrnou fanouškovskou základnu, která se bude stále vracet.
Baldur’s Gate 3 nepotřebuje NG+ k tomu, aby hráče zaujala – její formát a komunita to dělají samy o sobě. Co to však znamená pro budoucnost žánru? Osobně nechci ani nepotřebuji vidět další RPG jako Baldur’s Gate 3, alespoň ne kvůli němu. Je nespravedlivé očekávat, že by většina studií byla schopna vložit do hry tolik času, úsilí a osobních prostředků, kolik Larian vynaložil na to, aby se to povedlo jen jednou. I kdyby to bylo možné, laťka byla nyní nastavena závratně vysoko. Vím, že i po 300 hodinách mám v BG3 spoustu dalších věcí k prozkoumání – a upřímně řečeno, nejsem si jistý, jestli bych na to měl v dohledné době u jiné hry.
Zde jsou některé z nejlepších RPG, které vám spolknou volný čas