Popravdě řečeno, pokud jde o Warhammer 40 000 na stole, jsem naprosto znechucen hnusnou legií Death Guard. A přesto, když se dostanu do týmu Heretic Astartes v PVP módu Space Marine 2, Eternal War, je nemožné odolat hraní za prohnilou třídu Bulwark, protože na téhle štítonosné mrzácké třídě je něco tak komicky odporného.
Miluji jeho vyšinuté dialogy, ale hodně tomu napomáhá i to, že Bulwark je také vynikající třída s robustním štítem a praporem opravujícím brnění, který intenzivně duní do bubnů. Není však ani nechutně přesílený. Stejně dobře si v PVP poradím s téměř jakoukoli jinou třídou – hlavně proto, že každá z nich je tak jednoduchá, že je úžasně snadné si je osvojit, a všechny působí poměrně vyváženě. Díky tomu je režim Věčná válka ve Space Marine 2 na dnešní poměry srovnatelně jednoduchým PVP a navzdory tomu, že v něm smrdí Nurglem obdivované Bulwarky, je to překvapivý závan čerstvého vzduchu.
Třída sama pro sebe
(Obrázek: Focus Entertainment)
Každá ze šesti tříd Space Marine 2 má jen jednu schopnost a možná unikátní zbraň nebo výstřednost, která ji činí specializovanější – Bulwarkové se vzdávají primární zbraně, aby měli místo pro svůj štít, zatímco Heavy se uchyluje k mlácení nepřátel kolosální zbraní a nepotřebuje například řetězový meč. Myslel jsem si, že když budu jako Bulwark vázán na používání pouze pistole, budu v obrovské nevýhodě oproti všestranné síle třídy Tactical s nesčetnými primárními zbraněmi, ale i standardní Bolt Pistol je pořádná rána.
Během pár zápasů a blbnutí s každou třídou přesně vím, jak která funguje, a mám základní představu o taktice boje za ně i proti nim. Mapy jsou navíc dostatečně různorodé, aby se všechny cítily životaschopné: jsou zde těsné choke pointy, které mohou těžší třídy snadno uzamknout, zatímco na otevřených místech je spousta vyvýšenin, kde mohou snipeři a útočníci najít výhodu. Je tak příjemné, že se nemusím starat o budování ultimátních náloží, plenění zbraní nebo pokročilou techniku pohybu, ať už hraji za taktického ultramariňáka nebo těžkého železného válečníka – jsem to jen já a moje zbraň, granát a schopnost.
(Obrázek: Focus Entertainment)
Popravdě řečeno, pokud jde o Warhammer 40 000 na stole, jsem naprosto znechucen hnusnou legií Death Guard. A přesto, když se dostanu do týmu Heretic Astartes v PVP módu Space Marine 2, Eternal War, je nemožné odolat hraní za prohnilou třídu Bulwark, protože na téhle štítonosné mrzácké třídě je něco tak komicky odporného.
Miluji jeho vyšinuté dialogy, ale hodně tomu napomáhá i to, že Bulwark je také vynikající třída s robustním štítem a praporem opravujícím brnění, který intenzivně duní do bubnů. Není však ani nechutně přesílený. Stejně dobře si v PVP poradím s téměř jakoukoli jinou třídou – hlavně proto, že každá z nich je tak jednoduchá, že je úžasně snadné si je osvojit, a všechny působí poměrně vyváženě. Díky tomu je režim Věčná válka ve Space Marine 2 na dnešní poměry srovnatelně jednoduchým PVP a navzdory tomu, že v něm smrdí Nurglem obdivované Bulwarky, je to překvapivý závan čerstvého vzduchu.
Třída sama pro sebe
(Obrázek: Focus Entertainment)
Každá ze šesti tříd Space Marine 2 má jen jednu schopnost a možná unikátní zbraň nebo výstřednost, která ji činí specializovanější – Bulwarkové se vzdávají primární zbraně, aby měli místo pro svůj štít, zatímco Heavy se uchyluje k mlácení nepřátel kolosální zbraní a nepotřebuje například řetězový meč. Myslel jsem si, že když budu jako Bulwark vázán na používání pouze pistole, budu v obrovské nevýhodě oproti všestranné síle třídy Tactical s nesčetnými primárními zbraněmi, ale i standardní Bolt Pistol je pořádná rána.
Během pár zápasů a blbnutí s každou třídou přesně vím, jak která funguje, a mám základní představu o taktice boje za ně i proti nim. Mapy jsou navíc dostatečně různorodé, aby se všechny cítily životaschopné: jsou zde těsné choke pointy, které mohou těžší třídy snadno uzamknout, zatímco na otevřených místech je spousta vyvýšenin, kde mohou snipeři a útočníci najít výhodu. Je tak příjemné, že se nemusím starat o budování ultimátních náloží, plenění zbraní nebo pokročilou techniku pohybu, ať už hraji za taktického ultramariňáka nebo těžkého železného válečníka – jsem to jen já a moje zbraň, granát a schopnost.
(Obrázek: Focus Entertainment)
Jednoduchost hry Eternal War je jednou z jejích nejsilnějších stránek, díky níž se jedná o velmi přístupnou střílečku, u níž nemáte pocit, že potřebujete magisterský titul, abyste pochopili, co se děje. Odehrál jsem mnoho hodin Apex Legends, Overwatch, Fortnite a dalších jim podobných, a i když nabízejí nesmírně zábavné a kompetitivní zážitky, je příjemné se prostě vykašlat na složitost a dupat si jako masivní vesmírný mariňák.
Připomíná mi to arénové střílečky, na kterých jsem vyrůstal, jako Halo 3 a Reach a původní trilogii Call of Duty: Modern Warfare – jednodušší dobu, kdy se mi tep nezvýšil pokaždé, když jsem viděl nepřátelského hráče, nebo jsem neměl ruce neustále na pokraji křečí ze vší té gymnastiky prstů, která byla nutná k použití správných schopností.
Veteráni dlouhé války
(Obrázek: Focus Entertainment)
Ale navzdory zábavě, kterou si užívám v těchto mizerných arénových bitvách v 41. tisíciletí, si nemohu pomoci, ale zajímalo by mě, jak bude PVP stránka Space Marine 2 přijata, až skončí ponuré líbánky. Chválil jsem Eternal War za krásu v její jednoduchosti, ale při pohledu na poslední desetiletí online her, kdy se prostor multiplayerových stříleček stává stále více kompetitivním a komplexním, je tato jednoduchost dvousečným řetězem.
Přihlaste se k odběru newsletteru GamesRadar+