Začíná to tím, že Kingpin pomluví Spider-Mana v přímém přenosu. Pak se Peter Parker oblékne do svého ikonického modročerveného obleku, pronikne do úkrytu Doktora Octopuse a zlikviduje desítky jeho poskoků bez tváře. Později hvězda seriálu zachrání MJ z nebezpečí a vrhne vše, co má, na Sandmana, Lizarda, Electra a různé další superpadouchy terorizující ulice a kanály New Yorku.
Jedním z těchto padouchů je Venom a tenhle parchant je z nich nejvytrvalejší a nejneúprosnější. A i když to všechno může znít jako scény z Marvel’s Spider-Man od Insomniacu a jeho pokračování Marvel’s Spider-Man 2, ve skutečnosti je to vytrženo z dob slávy 16bitových konzolových her před téměř 30 lety.
Pavučina a proudění
(Obrázek: Sony)CITIES: SKY LIMITS
(Obrázek: Sony)
Marvel’s Spider-Man 2 má tak živý otevřený svět, že teď chci, aby Insomniac vytvořil kriminální simulátor konkurující GTA 6
Pokud jste četli naši recenzi hry Marvel’s Spider-Man 2, víte, že jsem velkým fanouškem nejnovější akční adventury od společností Insomniac Games a Sony Interactive Entertainment. Ještě více než jeho předchůdce z roku 2018 je mistrovské vyvážení příběhu a podívané – za velkou část této exhibice v závěrečné třetině hry může zapojení symbiontského obleku a později i Venoma jako plnohodnotné postavy. Mnohé z toho je třeba zažít na vlastní kůži, takže zde nebudu spoilerovat, ale řeknu, že Venomův vývoj v průběhu zhruba dvaceti hodin příběhového režimu hry ukazuje, jak se postava sabotéra v černém obleku vyvíjí z vedlejší postavy v ústřední hvězdu rychlostí uzlu.
Každý, kdo zná hru Marvel’s Spider-Man 2, už sám ví, čím je zde Venom výjimečný – a i když se rozhodně jedná o jeden z nejlepších videoherních výstupů této postavy vůbec, černý oblek plní různě významné role napříč panteonem spidermanovských videoher už více než 30 let.
Například ve hře Marvel vs Capcom 2 z roku 2000 plní oblek symbionta svalnatý Eddie Brock, který do rychlých 2D soubojů přináší sadu mimozemských schopností. Ve hře Spider-Man: The Video Game z roku 1991 je Venom mohutný hromotluk, který Spideymu brání v postupu napříč prostředím arkádové exkluzivní hry, v níž se hraje po stranách. V klasickém Spider-Manovi pro PS1 z roku 2000 je sice nehratelný, ale Venom je hnacím motorem většiny příběhu hry a představuje jednu z nejpropracovanějších herních podob této postavy všech dob. A co se týče stylu, Venom málokdy vypadal tak dobře jako ve hře Ultimate Spider-Man z roku 2005.
Moje nejoblíbenější hra však přišla v roce 1995 na konzoli Sega Genesis (nebo Mega Drive, jak se jí říkalo na britském trhu). Tato hra s jednoduchým názvem „Spider-Man“ byla akční hrou s boční scénou, která postavila alter ego Petera Parkera proti variaci Sinister Six, tentokrát vedené Kingpinem. Zbytek superskupiny tvořili Electro, Hobgoblin, Sandman, The Lizard a Doc Oc, Venom byl v tomto případě pouze pomocným superpadouchem, který vás však pronásledoval od první úrovně až po závěrečný souboj s Wilsonem Fiskem.
(Obrázek: Marvel)
„Venom se často bez varování vyřítil zpoza obrazovky v těch nejnevhodnějších okamžicích, téměř vždy, když jste jinak byli uvězněni v zápalu boje s padouchy nebo bossy.“
Venom se často bez varování vyhoupl z obrazovky v těch nejnevhodnějších okamžicích, téměř vždy, když jste jinak byli uvězněni v zápalu boje s padouchy nebo bossy. Aby toho nebylo málo, bez ukazatele zdraví jste si často nebyli jisti, jak dlouho se symbiont zdrží, takže jste byli vždy nuceni žonglovat s úkolem a zároveň udržovat Venoma na dosah ruky bušením do kláves A a B – to vše za pomoci ovládání tanku a těžkopádné mechaniky střílení z pavučiny.
V jednom případě jsem na úpatí úrovně labyrintových stok zápasil s bossem z konce zóny The Lizardem a hle, do rovnice se vnutil Venom. Rytmus boje s oběma současně mi přišel natolik náročný, že jsem byl nucen sáhnout po neomezeném hackování zdraví v Game Genie, jen abych se dostal do další úrovně. Bylo mi pouhých devět let, když jsem si v roce 1995 Spider-Mana pořídil – ve slevě ve výprodeji v zadní části místního obchodu Woolworths -, ale ten souboj si pamatuji jako den.
Což samozřejmě vypovídá o tom, jak moc mi Venom v této podobě přirostl k srdci. Spider-Man na Mega Drive/Genesis vycházel ze stejnojmenného animovaného seriálu, který se vysílal v letech 1994 až 1998, ale i když jsem si Spideyho, toto pojetí Sinister Six a nemilosrdnou plošinovku ve hře užíval, nejvíc mě zneklidnil Venom, který se ukázal jako hrozivý a naprosto nepředvídatelný nepřítel v už tak dost nelítostné hře.
Venom ve hře Marvel’s Spider-Man 2 je ukázkový silák a tato podoba naprosto zapadá do příběhu a průběhu hry. Je to bezpochyby jedna z nejlepších interpretací divokého symbionta – podle mě i napříč filmem a komiksem -, ale stejně tak bych v budoucnu rád viděl méně frontální úhel pohledu, ve stejném duchu jako v klasice z roku 95 o nějakých 28 let později. Už jen pomyšlení na méně charismatického Venoma, který zpovzdálí sleduje Milese a Petera, mi nahání husí kůži a bez obřadu se objevuje podobně jako třeba Pyramid Head v Silent Hillu 2. Ježíši Kriste, to je myšlenka. Možná se mýlím. Možná je lepší některé věci nechat v minulosti.
Podívejte se na nejlepší hry se Spider-Manem, které se právě teď houpou po střechách.