Mezi hrami Dragon Age: The Veilguard a Baldur’s Gate 3 je v dnešní době v mnoha RPG hrách romantika mezi členy party velkým tématem. Atlusu není láska cizí: ve hrách tohoto studia se cudné románky objevovaly už v minulosti a žádná cesta střední školou se neobešla bez myšlenek na trapný románek a vyznání.
S Metaforou: ReFantazio se odehrává v mnohem ponurejším fantasy světě, a tak byli mnozí zvědaví, zda se tento prvek dočká menšího přepracování. Koneckonců, Final Fantasy 16 se podobným směrem vydalo, aby se honilo za atmosférou Hry o trůny. Že by se Atlus vydal podobným směrem? Přesto se ukázalo, že zatímco budování vztahů bylo zásadní pro posílení vašich spektrálních archetypů v systému tříd, Metafora: ReFantazio neobsahovalo vůbec žádné romantické postavy.
Je to snad promarněná příležitost? Proč si Atlus vzal tolik ze svého předchozího dílu, ale tohle ne? Nebo to umožňuje RPG prozkoumat novou půdu i bez ní? Catherine Lewisová, která napsala naši Metaforu: Refantazio, a James Daly, který si střihl videoverzi, si při diskuzi právě o tom podávají ruce, aby si vytvořili pouto.
Milostný dopis
(Obrázek: Atlus, Sega)
James Daly: Faktem je, že žijeme ve světě po Baldurově bráně 3. V tomto světě je to tak. Když se podíváte na Baldur’s Gate 3 a půjdete ještě dál do minulosti, k hrám Dragon Age a Skyrim, vždycky bylo součástí těchto neuvěřitelně nepřátelských světů, že se můžete utěšit v náručí společníka.
Takže aby to v Metafoře nebylo: ReFantazio… Abych byl upřímný, nemyslím si, že by mi to nějak zvlášť chybělo. Nechápejte mě špatně, Brigitta je pro mě nejúžasnější postava ve hře a stoprocentně se mi líbí nápad s takovou scénou. Ale tyhle emotivní momenty si člověk tak nějak užije i tak. O nic vlastně nepřicházíte. Ve svém článku jsem řekl, že to není problém, a na internetu jsem viděl komentář, který zněl „vlastně je“. A já si pomyslela, víte co? Možná to je větší problém, než tomu přisuzuji. Možná je romantika ve hrách důležitější, než jsem si myslel.
Catherine Lewisová: Chci říct, že mám romantické prvky ve hrách opravdu ráda. Jak říkáš, pořád máš s těmi postavami hezké chvíle. Troufám si tvrdit, aniž bych cokoli spoilerovala, že u některých linií skutečně cítíte jistou koketnost, trochu více než přátelství, s některými z nich.
James: V jednom případě jsem někomu pomohl a on pak řekl: „Aha, stejně ho nemůžu požádat, aby zůstal, že ne?“ A pak jsem mu řekl: „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. A já na to: „Ahoj! Co se to tu děje?“
Přihlaste se k odběru newsletteru GamesRadar+
Mezi hrami Dragon Age: The Veilguard a Baldur’s Gate 3 je v dnešní době v mnoha RPG hrách romantika mezi členy party velkým tématem. Atlusu není láska cizí: ve hrách tohoto studia se cudné románky objevovaly už v minulosti a žádná cesta střední školou se neobešla bez myšlenek na trapný románek a vyznání.
S Metaforou: ReFantazio se odehrává v mnohem ponurejším fantasy světě, a tak byli mnozí zvědaví, zda se tento prvek dočká menšího přepracování. Koneckonců, Final Fantasy 16 se podobným směrem vydalo, aby se honilo za atmosférou Hry o trůny. Že by se Atlus vydal podobným směrem? Přesto se ukázalo, že zatímco budování vztahů bylo zásadní pro posílení vašich spektrálních archetypů v systému tříd, Metafora: ReFantazio neobsahovalo vůbec žádné romantické postavy.
Je to snad promarněná příležitost? Proč si Atlus vzal tolik ze svého předchozího dílu, ale tohle ne? Nebo to umožňuje RPG prozkoumat novou půdu i bez ní? Catherine Lewisová, která napsala naši Metaforu: Refantazio, a James Daly, který si střihl videoverzi, si při diskuzi právě o tom podávají ruce, aby si vytvořili pouto.
Milostný dopis
(Obrázek: Atlus, Sega)
James Daly: Faktem je, že žijeme ve světě po Baldurově bráně 3. V tomto světě je to tak. Když se podíváte na Baldur’s Gate 3 a půjdete ještě dál do minulosti, k hrám Dragon Age a Skyrim, vždycky bylo součástí těchto neuvěřitelně nepřátelských světů, že se můžete utěšit v náručí společníka.
Takže aby to v Metafoře nebylo: ReFantazio… Abych byl upřímný, nemyslím si, že by mi to nějak zvlášť chybělo. Nechápejte mě špatně, Brigitta je pro mě nejúžasnější postava ve hře a stoprocentně se mi líbí nápad s takovou scénou. Ale tyhle emotivní momenty si člověk tak nějak užije i tak. O nic vlastně nepřicházíte. Ve svém článku jsem řekl, že to není problém, a na internetu jsem viděl komentář, který zněl „vlastně je“. A já si pomyslela, víte co? Možná to je větší problém, než tomu přisuzuji. Možná je romantika ve hrách důležitější, než jsem si myslel.
Catherine Lewisová: Chci říct, že mám romantické prvky ve hrách opravdu ráda. Jak říkáš, pořád máš s těmi postavami hezké chvíle. Troufám si tvrdit, aniž bych cokoli spoilerovala, že u některých linií skutečně cítíte jistou koketnost, trochu více než přátelství, s některými z nich.
James: V jednom případě jsem někomu pomohl a on pak řekl: „Aha, stejně ho nemůžu požádat, aby zůstal, že ne?“ A pak jsem mu řekl: „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. A já na to: „Ahoj! Co se to tu děje?“
Přihlaste se k odběru newsletteru GamesRadar+
Týdenní přehledy, příběhy z komunit, které máte rádi, a další informace
Kontaktujte mě s novinkami a nabídkami od jiných značek FuturePřijímejte od nás e-maily jménem našich důvěryhodných partnerů nebo sponzorůZasláním svých údajů souhlasíte se smluvními podmínkami a zásadami ochrany osobních údajů a jste starší 16 let.
Dobře, možná teď není nejlepší čas říkat Strohlovi, že je krásný kluk.
Catherine: Takové věci existují. Myslím, že jde i o to – teď trochu odbočím -, ale nakonec, když hrajete Personu, žijete si svůj život, a pak přijde tahle věc, která vás do něj vtáhne, a pak je to „aha, dobře, teď jsem asi zloděj přízraků“.
U Metafory je to spíš o tom, že máte nějaké poslání a celý smysl hry spočívá v tom, že ho plníte. A tak to tak nějak chápu v tom smyslu, že hlavní hrdina na to nemá čas. Není to jeho hlavní náplň, víte? Má na mysli své cíle. Dělá všechno pro to, aby je splnil, a to i proti všem předpokladům. Tak nějak mi dává smysl, že je to jako, dobře, možná teď není nejlepší čas říkat Strohlovi, že je krásný kluk.
(Obrázek: Atlus, Sega)
James: Je to skvělá postava. Můžu navrhnout, proč si myslím, že ho vystřihli? Je to velmi ponurá hra. Občas velmi temná. Ale je také velmi upřímná. Jsou tam vyobrazení násilí, která jsou dost vážná. Nechápejte mě špatně, některá jsou jemně vystínovaná, nebo tam někdo stojí před mečem, který švihá dolů, nebo cokoliv jiného.
Budování vazeb
(Obrázek: Atlus, Sega)
Chcete se sblížit se svými přáteli? Naše metafora: ReFantazio vám pomůže vynulovat vaše oblíbené vazby.
Ale dějí se těžké věci a máte pocit, že máte všechno procítit. Máš cítit každý kousek násilí, každý kousek podřízenosti, každý kousek diskriminace. To všechno se děje vám. Myslím, že právě proto do hry nevložili romantiku, protože by se museli vydat cestou her, které jsem zmínil, Dragon Age a Baldur’s Gate 3, kde se takové věci dějí, a to Atlus nehodlá udělat. Myslím, že si doslova řekli: „Nemůžeme nabídnout uspokojivou romanci ve světě, kde vidíte všechno ostatní doopravdy“.
Catherine: Jo, a myslím, že i z těchto důvodů to v mnoha ohledech působí jako dospělejší hra. Takže je to tak, jak říkáš – i když, myslím, možná se mohli trochu držet za ruce? To bych se nezlobila. Bylo by to docela hezké.