O hře Senua’s Saga: Hellblade 2 bych mohl říct tolik věcí – a rozhodně jsem se je všechny snažil vtěsnat do své recenze Hellblade 2. Ale je tu jedna niterná sekvence, která mi zůstala v paměti od chvíle, kdy jsem si pustil titulky: konfrontace s prvním z obrů, Illtaugou.
Drsná akční adventura od Ninja Theory, která se potkává s hororovým simulátorem chůze, není pro každého. Je to brutální, emocionálně neúprosná cesta nelítostnou krajinou, čisté uživatelské rozhraní a intenzivní grafická věrnost hráče dezorientují a vytvářejí filmovější zážitek, než jaký nabízí většina hollywoodských trháků. V čem však hra skutečně září, je mistrovská souhra metafory a příběhu – a v případě Illtaugy není tento efekt ničím jiným než uhrančivým.
Varování před obsahem: Spoilery pro Hellblade 2 a diskuse o tématu ztráty dítěte
Hříchy matky
(Obrázek: Ninja Theory)Bojuj jako holka
(Obrázek: Xbox Game Studios)
Ve hře Senua’s Saga: Hellblade 2 se studio Ninja Theory učí na základě zpětné vazby od hráčů a zkušeností z minulosti a trvale se snaží bojovat proti stigmatu duševního zdraví.
Senuina cesta na Island se z cesty za pomstou mění v počátek magické, folklórem prodchnuté cesty k vykoupení. Musí zde porazit tři obry, z nichž každý představuje tenkou hranici, která odděluje člověka a zvíře. To vše nahrává základnímu ponaučení hry Hellblade 2: všechna monstra byla kdysi lidmi, ale všichni si zasloužíme zvolit si svou vlastní cestu.
V případě Illtaugy, ženské obryně, jejíž zemětřesný hněv zdecimoval vesnice, zní tento pocit ještě pravdivěji. Poté, co se Senua nechá vést lesním duchem podobným Hiddenfolkovi jeskynní kobkou plnou temnoty, stínů a nebezpečí, je schopna dát dohromady příběh Illtaugina původu. Kdysi to byla žena jménem Ingunn, která ve chvíli naprostého zoufalství, aby zachránila svůj lid před hladomorem, nabídla Skrytým lidem to nejdůležitější na světě – své jediné dítě – jako obětní dar. Jak říkají Fúrie, Illtauga „nakonec není netvor“; je to mocný hněv bezdětné matky, která uvízla v pasti vlastní nenávisti poté, co spáchala nemyslitelné.
O hře Senua’s Saga: Hellblade 2 bych mohl říct tolik věcí – a rozhodně jsem se je všechny snažil vtěsnat do své recenze Hellblade 2. Ale je tu jedna niterná sekvence, která mi zůstala v paměti od chvíle, kdy jsem si pustil titulky: konfrontace s prvním z obrů, Illtaugou.
Drsná akční adventura od Ninja Theory, která se potkává s hororovým simulátorem chůze, není pro každého. Je to brutální, emocionálně neúprosná cesta nelítostnou krajinou, čisté uživatelské rozhraní a intenzivní grafická věrnost hráče dezorientují a vytvářejí filmovější zážitek, než jaký nabízí většina hollywoodských trháků. V čem však hra skutečně září, je mistrovská souhra metafory a příběhu – a v případě Illtaugy není tento efekt ničím jiným než uhrančivým.
Varování před obsahem: Spoilery pro Hellblade 2 a diskuse o tématu ztráty dítěte
Hříchy matky
(Obrázek: Ninja Theory)Bojuj jako holka
(Obrázek: Xbox Game Studios)
Ve hře Senua’s Saga: Hellblade 2 se studio Ninja Theory učí na základě zpětné vazby od hráčů a zkušeností z minulosti a trvale se snaží bojovat proti stigmatu duševního zdraví.
Senuina cesta na Island se z cesty za pomstou mění v počátek magické, folklórem prodchnuté cesty k vykoupení. Musí zde porazit tři obry, z nichž každý představuje tenkou hranici, která odděluje člověka a zvíře. To vše nahrává základnímu ponaučení hry Hellblade 2: všechna monstra byla kdysi lidmi, ale všichni si zasloužíme zvolit si svou vlastní cestu.
V případě Illtaugy, ženské obryně, jejíž zemětřesný hněv zdecimoval vesnice, zní tento pocit ještě pravdivěji. Poté, co se Senua nechá vést lesním duchem podobným Hiddenfolkovi jeskynní kobkou plnou temnoty, stínů a nebezpečí, je schopna dát dohromady příběh Illtaugina původu. Kdysi to byla žena jménem Ingunn, která ve chvíli naprostého zoufalství, aby zachránila svůj lid před hladomorem, nabídla Skrytým lidem to nejdůležitější na světě – své jediné dítě – jako obětní dar. Jak říkají Fúrie, Illtauga „nakonec není netvor“; je to mocný hněv bezdětné matky, která uvízla v pasti vlastní nenávisti poté, co spáchala nemyslitelné.
Nejenže je toto uvědomění klíčem k tomu, aby Senua pochopila a osvobodila Illtaugu od jejích muk, ale je to také moment, který je ozvěnou něčeho, co jsem slyšel během úvodní scény hry. V ní Senuin přítel, učenec a někdejší vypravěč Druth rekapituluje události hry Hellblade: Senua’s Sacrifice a popisuje, že její psychózu považoval její otec za „prokletí“, dědičnou chorobu předávanou jako „hřích matky“.
Toto téma mateřství mi vrtá hlavou. Najednou vidím Senuu v novém světle: jako metaforický protiklad Illtaugy. Když se ti dva setkají v ohnivé kleci z roztavené lávy a popela, zasáhne mě katarzní genialita toho, že produkt „hříchu“ má moc odpustit hříšníkovi.