Dead Rising je oslavou blbosti. V době svého vzniku v roce 2006 to znamenalo, že se v něm spojily všechny možné hororové tropy ve tvaru Romera z 80. let – od toho, jak se všichni v době apokalypsy hrnou do obchoďáku, až po to, jak přeživší dělají ze své podstaty hloupá rozhodnutí – a to všechno bylo doplněno lahodně křečovitými dialogy. Čas tento snímek zašlé doby jen obohatil – za posledních 18 let křiklavá nákupní centra, jako je to, ve kterém se Dead Rising odehrává, z velké části vymřela a návrat do Willamette Mall v Dead Rising Deluxe Remaster ve mně zanechal sladkou nostalgii po lepkavých plastových královstvích obchodu lidstva.
Čas byl ke kulturní identitě Dead Rising velmi laskavý, ale Deluxe Remaster nabízí nátěr a tolik potřebnou údržbu oblastí, které nezestárly tak dobře. Mám za sebou prvních 23 hodin hraní remasteru a bavím se přinejmenším stejně dobře jako v originále – ne-li, troufám si říct, o něco více díky několika vynikajícím mechanickým vylepšením.
Závěrečný odpočet
(Obrázek: Capcom)Keep ‚em Capcom-ing
(Obrázek: Capcom)
Dragon’s Dogma 2 a remaster Dead Rising dokazují, že Capcom rád omezuje hráče, a já jsem ten sicco, který chce víc
Dead Rising jsem hrál tolikrát, že i když je to už osm let, co jsem do něj naposledy zavítal, mohl jsem si úvodní minuty Deluxe Remasteru zahrát se zavázanýma očima. Nezkoušel jsem to, protože vizuální úprava remasteru je nádherná – Willamette vypadá důkladně zdevastovaně, když přiletíte vrtulníkem, a jakmile přistanete v obchodním centru, kde strávíte následující tři dny, je tu spousta lesklých vinylových dekorací a leklých zombíků, na které se můžete dívat.
Jste za to aktivně odměňováni – jako novinář Frank West máte za úkol zaznamenávat dění pomocí fotoaparátu a zároveň zachraňovat přeživší a vyšetřovat, co epidemii způsobilo. Ačkoli jsem se v rámci náhledu omezil na hraní do 10:59 druhého dne, neustále jsem se přistihoval, jak se zastavuji, abych pořídil dokonalý snímek, od zombíků tlačících vozík až po lidi bojující o život. Systém bodování fotografií je stále nesmírně uspokojivý a vylepšené ovládání – díky hvězdám se nyní můžete pohybovat a zároveň mířit – usnadňuje přiblížení se k nemrtvým, aniž byste se stali jejich večeří.
Dead Rising je oslavou blbosti. V době svého vzniku v roce 2006 to znamenalo, že se v něm spojily všechny možné hororové tropy ve tvaru Romera z 80. let – od toho, jak se všichni v době apokalypsy hrnou do obchoďáku, až po to, jak přeživší dělají ze své podstaty hloupá rozhodnutí – a to všechno bylo doplněno lahodně křečovitými dialogy. Čas tento snímek zašlé doby jen obohatil – za posledních 18 let křiklavá nákupní centra, jako je to, ve kterém se Dead Rising odehrává, z velké části vymřela a návrat do Willamette Mall v Dead Rising Deluxe Remaster ve mně zanechal sladkou nostalgii po lepkavých plastových královstvích obchodu lidstva.
Čas byl ke kulturní identitě Dead Rising velmi laskavý, ale Deluxe Remaster nabízí nátěr a tolik potřebnou údržbu oblastí, které nezestárly tak dobře. Mám za sebou prvních 23 hodin hraní remasteru a bavím se přinejmenším stejně dobře jako v originále – ne-li, troufám si říct, o něco více díky několika vynikajícím mechanickým vylepšením.
Závěrečný odpočet
(Obrázek: Capcom)Keep ‚em Capcom-ing
(Obrázek: Capcom)
Dragon’s Dogma 2 a remaster Dead Rising dokazují, že Capcom rád omezuje hráče, a já jsem ten sicco, který chce víc
Dead Rising jsem hrál tolikrát, že i když je to už osm let, co jsem do něj naposledy zavítal, mohl jsem si úvodní minuty Deluxe Remasteru zahrát se zavázanýma očima. Nezkoušel jsem to, protože vizuální úprava remasteru je nádherná – Willamette vypadá důkladně zdevastovaně, když přiletíte vrtulníkem, a jakmile přistanete v obchodním centru, kde strávíte následující tři dny, je tu spousta lesklých vinylových dekorací a leklých zombíků, na které se můžete dívat.
Jste za to aktivně odměňováni – jako novinář Frank West máte za úkol zaznamenávat dění pomocí fotoaparátu a zároveň zachraňovat přeživší a vyšetřovat, co epidemii způsobilo. Ačkoli jsem se v rámci náhledu omezil na hraní do 10:59 druhého dne, neustále jsem se přistihoval, jak se zastavuji, abych pořídil dokonalý snímek, od zombíků tlačících vozík až po lidi bojující o život. Systém bodování fotografií je stále nesmírně uspokojivý a vylepšené ovládání – díky hvězdám se nyní můžete pohybovat a zároveň mířit – usnadňuje přiblížení se k nemrtvým, aniž byste se stali jejich večeří.
Přesto se mi na Dead Rising vždycky nejvíc líbilo, že všechno je časově omezené. Když prošvihnete lhůtu na záchranu přeživšího, dostanete oznámení o jeho smrti. Nedostavíte se k důležité stopě pro vaše vyšetřování a hlavní úkol se nezdaří. Je to tak chaotické, jak to zní, a když se ozve ochotný údržbář Otis se dvěma úkoly na záchranu přeživších v otevřeném obchodním centru Al Fresca Plaza, dostalo se mi systému v jeho nejlepší i nejhorší podobě.
Právě když se chystám otočit a řešit obě mise – pět minut poté, co mi o nich bylo řečeno, pokud vůbec – jedna z nich selže, protože přeživší, kterého je třeba zachránit, byl zabit mimo obrazovku. Do druhé dorazím včas, ale když vstoupím do obchodu s dámským oblečením, který opevnili, jeden z dvojice mě napadne baseballovou pálkou a donutí mě umlátit ho k smrti jedinou věcí, kterou mám po ruce – nohou figuríny. Je to jediná noha, kterou v tomto boji mám – po kontrole po vraždě se ukáže, že jsem měl od rvačky utéct, dokud neustoupí, ale to je stejně neintuitivní jako v první hře, takže mi nezbývá než doprovodit jediného traumatizovaného přeživšího zpět do místnosti s ochrankou.