Stan a Ollie přezkoumají: „Jednoduše představené a krásně hrály Coogan a Reilly“

Inspirován A.J. Marriotova kniha Laurel a Hardy: Britské výlety, Stan a Ollie zní jako bezpečná sázka – legendární komici, talentovaní zákazníci, slušný rozpočet – ale bez sexu, násilí nebo přísahání, je to divně revoluční. Je to určitě změna rychlosti od posledního úsilí režiséra Jon S. Bairda: adaptace divokého misantropického filmu Irvine Welsh.

Pro nezasvěcené byly Stan Laurel (hrál Steve Coogan) a Oliver Hardy (John C. Reilly), které byly hollywoodským dvojitým aktem 20. a 40. let 20. století: jeden velký a jeden štíhlý; jeden Američan, jeden angličtina; jeden hrdý a hrůzostrašný, druhý potlačený a drobný. Setkáváme se s nimi na setu Way Out West v LA, 1937. Je tu skvělý záběr z nich, sedí si s námi na zádech, jejich tváře se odrážejí v zrcadlech šatny, zdvojnásobené, ale rozdělené. Jak se kvetou o svých manželkách, jejich financích a rotujícím Chapllinovi, sledujeme je, Hail, Caesar! -Style, kolem podsaditého místa, kde začíná natáčení. Přesto se něco navždy rozpadne.

Dále jsme přeskočili vpřed do roku 1953, když se pár spojil za zatracenou britskou tour. Manažer Bernard Delfont (superkluzký Rufus Jones) má nové záležitosti, na něž se soustředí (včetně Norman Wisdom), divadla jsou napůl prázdná a jejich dlouhotrvající manželky se chystají k nim připojit. Přesto Hardy protestuje: „Stárneme, ale zatím jsme ještě neskončili.“ Jednoduše představené a krásně hrály Coogan a Reilly, rutiny jsou jak vtipné, tak stále – tak trochu pozdější než jejich datum prodeje.

Byli jsme šťastní, že jsme strávili celých 97 minut, kdy jsme se dívali na to, jak se skrývají náčrty s dvojitými dveřmi nebo zpívají Trail o Půdní borovice v odzbrojující harmonii, ale věci se jasně změnily. Když klesnou těžké kufry po schodech na vlakovém nádraží (kývnutí na The Music Box), je tu nový patos, protože doslova ho nemohou vrátit zpět. V tomto okamžiku by bylo divákům odpuštěno, že se obávají, že to všechno povede do kuriózní neúspěchu, ale Coogan hraje Laurel se sladkým zoufalým zoufalstvím, zatímco Reilly, houpající velký tlustý oblek, je obrazem geniální žaludku.

Jejich manželky, Shirley Hendersonová (paní Hardyová) a Nina Arianda (paní Laurelová) víc než vlastní. Je to, jak to Delfont říká, „dva dvojí akce za cenu jednoho“. Navzdory jejich nedostatkům se Stan a Ollie navzájem potřebují. Když tvrdí, je tiše srdcervoucí. Když se to stane, když se Stan postaví do postele a pomůže udržet svého nemocného přítele teplého, je to krásné. Když je po všem, namísto obvinění je pouze rekalibrace. „Bylo to zábavné, když to trvalo, ne?“ Řekl Hardy. Žádné argumenty zde.

Přečtěte si více  Rok 2023 ve mně vzbudil větší optimismus ohledně budoucnosti Hvězdných válek než kdykoli předtím.

Pro více horko očekávaných filmů, podívejte se na náš seznam připravovaných filmů nechcete nechat ujít – a když jste na tom, proč se nepodívejte na filmy, o kterých si myslíme, že jsou nejlepší filmy roku 2018 (zatím)?

  • Datum vydání: 28. prosince 2018 (USA) / 11. ledna 2019 (Velká Británie)
  • Osvědčení: R (USA) / 15 (Spojené království)
  • Doba trvání: 97 min

Verdikt

4

4 z 5

Stan a Ollie přezkoumají: „Jednoduše představené a krásně hrály Coogan a Reilly“

Jemně radostné, od polévky až po ořechy. Vezměte své prarodiče a budou se vám líbit stejně jako vy.

Více informací

Dostupné platformy Film
Frenk Rodriguez
Frenk Rodriguez
Dobrý den, jmenuji se Frenk Rodriguez. Jsem zkušený spisovatel se silnou schopností jasně a efektivně komunikovat prostřednictvím svého psaní. Hluboce rozumím hernímu průmyslu a mám přehled o nejnovějších trendech a technologiích. Jsem zaměřený na detaily, dokážu přesně analyzovat a hodnotit hry a ke své práci přistupuji objektivně a spravedlivě. Do svého psaní a analýz vnáším také kreativní a inovativní pohled, což přispívá k tomu, že mé průvodce a recenze jsou pro čtenáře poutavé a zajímavé. Celkově mi tyto vlastnosti umožnily stát se důvěryhodným a spolehlivým zdrojem informací a postřehů v herním průmyslu.