Daredevilův klasický celočervený kostým je jedním z nejvýraznějších superhrdinských designů ve vesmíru Marvelu. V 90. letech však Matt Murdock dočasně změnil styl a oblékl si oblek z pokoveného černočerveného brnění.
Ačkoli to ve své době bylo kontroverzní, Daredevilovo takzvané černé brnění se stalo kultovním (ale zřídkakdy se k němu vrací) vzhledem tohoto hrdiny. Nyní se v knize Daredevil: Černé brnění oblek opět dostává do centra pozornosti díky tomu, že se ke scénáristovi DG Chichesterovi, který oblek vytvořil společně s kreslířem Scottem McDanielem, připojil výtvarník Netho Diaz a společně vytvořili retrospektivní příběh zasazený do éry klasického brnění.
Newsarama mluvila s Chichesterem před vydáním Daredevil: Black Armor #1 22. listopadu, aby si popovídali o tom, jaké to je vrátit se k onomu kontroverznímu vzhledu Daredevila, jak se věci tentokrát liší a co znamená opřít se do obrněné éry Matta Murdocka.
(Obrázek: Marvel Comics)
Newsarama: Dane, už je to nějaký čas, co jsi psal Daredevila. Ještě v době tvého psaní měl své následovníky, ale od té doby se z něj stal široce rozšířený popkulturní fenomén. Jaké to je, vracet se k němu teď, když je z něj plnohodnotná multimediální hvězda?
DG Chichester: Už je to nějaký čas, ano. Ale v mé hlavě byl vždycky postavou, ne? Takže pro mě, myslím, a možná i pro lidi, jako jsem já, je to trochu jiné, když jsem o něm vždycky měl vysoké mínění. Nejen když jsem tu postavu psal a vedl části těch tvůrčích snah.
Kdysi jsme vždycky usilovali o větší platformu Daredevila. V jednu chvíli jsme dokonce měli v plánu, že Daredevilova kancelář bude dělat více Daredevilových titulů. V mé mysli byl vždycky prominentní, takže je prostě vzrušující vidět, jak ho ostatní dohánějí.
Moje matka mi nedávno řekla: „Nikdy jsem si neuvědomila, že je vlastně přes den také právník,“ což mi přišlo velmi vtipné. Takže je skvělé, když ostatní lidi očividně, cituji, „dohání“ něco, co. Je to zvláštní. Ale mám pocit, že v mé mysli byl vždycky jenom taková skvělá, bohatá postava pro mě. Je skvělé, že se k němu přidávají i ostatní.
V této souvislosti se Daredevil: Černé brnění vrací do doby vašeho původního běhu, kdy Matt nosil titulní brnění, které sice nemělo dlouhého trvání, ale od té doby se stalo kultovním. Co vám oblékání Matta do obleku černé zbroje umožňuje v příběhu udělat, co nutně nemůžete udělat, když je ve svém klasickém kostýmu?
Skvělá otázka. Je zábavné a vtipné, že je nyní kultovní, že? Protože když jsme tenkrát dělali ten kostým, ani nevíte, kolik jsem za něj tehdy schytal já a Scott McDaniel, který ho navrhoval. Bylo to velmi kontroverzní.
Nemůžete změnit kostým a obléct ho do brnění Power Rangera! A k čemu Daredevil vůbec potřebuje brnění, vždyť má supersmysly!
(Obrázek: Marvel Comics)
Ale zdůvodnění bylo takové, že v příběhu „Pád z milosti“ se postaví proti všem těm těžkotonážním postavám. Nezasáhne ho jen jeden nebo dva padouši, ale hned několik katastrof. Tak jsme si řekli, že ten chlap má zdravý rozum. Má právnické vzdělání. Víte, proč ho nenechat chránit, aby mohl chránit lidi kolem sebe. Myslím, že to v příběhu fungovalo velmi dobře.
Když pak po letech vyšel televizní seriál Daredevil, když konečně odhalili jeho kostým, nebyl to přesně ten samý kostým, ale byl to více opláštěný, vyztužený oblek. Vzpomínám si, jak jsem se nahlas smál a říkal: „Konečně!“ [smích].
Takže když mě pak střihač Devin Lewis oslovil kvůli projektu a první, co řekl, bylo, že to chtějí zasadit do té doby, do toho kostýmu, musel jsem se ze stejných důvodů zase trochu smát.
Pak jsem si to znovu procházel a přemýšlel, jak bych to použil teď. A opět připravujeme situaci, kdy Matt Murdock stojí proti velmi silným hrozbám. A v klasickém stylu Matta Murdocka dostane trochu nakládačku a bude trpět. Neustále, jak jsem se do příběhu dostával a opravdu ho tak nějak pojal, jsem si uvědomoval, že tento příběh není o brnění jako takovém, ale stává se tak nějak způsobem, jak obohatit to, co jsem začal dělat, když jsem knihu psal naplno, ale nikdy jsem tuto část příběhu nedokončil.
Nikdy jsem se nedostal k tomu, abych se do ní více ponořil, nebo abych se více ponořil do nyní trojí identity Matta, persony Jacka Battlina. Co to všechno znamená? Jak s tím žongluje? Takže se z brnění stalo něco velmi významného, myslím. Ne nějak těžkopádně – myslím, že jsem se za těch dvacet uplynulých let hodně zlepšil! [Ale způsobem, který skutečně integruje to, čím je, jak ho lidé vnímají a co s tím dělá.
(Obrázek: Marvel Comics)
A jsem opravdu nadšený i jen z jeho vizuální kvality. Máme na něm několik skutečně dynamických nových výtvarníků v čele s Netho Diazem. Mark Bagley dělá tyhle neuvěřitelné obálky. A možná jste viděli variantní obálku od výtvarného ředitele God of War. Vypadá prostě neuvěřitelně.
Tu obálku jsem viděl! Je skvělá. Mám slabost pro kostým Black Armor. Vyšel, když jsem byl teenager. Věděl jsem, že se ostatním lidem nelíbí, ale mně přišel tak skvělý. Jsem rád, že se vrátil.
Vzpomínám si na jednu vtipnou anekdotu… V době, kdy jsme dělali na původním příběhu, jsem na jednom srazu potkal Stana Leeho. A on mi řekl: „Slyšel jsem, že měníš Daredevilův kostým!“
A já na to: „Jo, máme pár nápadů.“ A podíval se na mě, usmál se a řekl: „Doufám, že víte, co děláte!“ [smích].
To je dokonalá historka Stana Leeho! [směje se]
Jsem rád, že jsi zmínil hrozby, kterým bude Daredevil čelit. Ze solicitů jsme viděli, že se postaví Sabretoothovi, Kingpinovi a možná i Spider-Manovi. Co je tedy jádrem tohoto příběhu? Co je hnacím motorem tohoto okamžiku v Daredevilově životě, kdy se postaví proti všem těmto zuřivějším nepřátelům?
Myslím, že už jsme naznačili, že se objeví i Hobgoblin. Vrhám mu přímo do tváře skutečně těžkotonážní, mocné padouchy, vytáčím to až k tomu, kdo je hlavní hrozbou.
To, co je skutečně jádrem, je hrozba pro Hell’s Kitchen, která doslova podkope některé aspekty její infrastruktury. Začíná to tím, že z ulic mizí jednotliví lidé. Mattovi to zpočátku vůbec nepřijde na mysl, bez slovní hříčky. Protože v době našeho příběhu žije v Hell’s Kitchen tak trochu dvojím životem, je tak trochu stranou dění. Ale připomene se mu, jaké jsou jeho povinnosti a na co se musí soustředit.
A když začne vnímat jednotlivá zmizení, uvědomí si, že je tu něco mnohem nebezpečnějšího pro skupiny lidí a celou čtvrť.
(Obrázek: Marvel Comics)
Znovu připisuji zásluhy redakci, protože zatímco já jsem příběh předkládal ve velkém, bláznivém stylu, jako byly původní příběhy o brnění, „Pád z milosti“ a „Strom poznání“. Byli trochu blázniví do brouků, a tak jsem řekl: „Tady je další.“ A pak jsem se rozhodl, že to udělám. Šlo to na několik různých míst.
Ale pomohli mi příběh přeorientovat a vrátit ho konkrétně do sousedství, díky čemuž se stal mnohem bohatším, stal se nedílnou součástí toho, kým je, a věcí, které o sobě, řeknu, znovu objevuje. A součástí toho znovuobjevování je i moje znovuobjevování. Víte, vracet se do této čtvrti a k této postavě.
V této souvislosti jsem měl možnost prohlédnout si některé stránky Netho Diaze a vypadají prostě divoce, bestiálně. Jaké to bylo pracovat s Nethem na tomto příběhu?
Ano, řeknu vám, že jsem jeho práci předtím neznal. JP Meyer na něm pracuje jako inker.
CB Cebulski mě kvůli tomu příběhu neoslovil loni v létě, ale předloni v létě. Byl to příjemný rozhovor a hned mě spojil s Devinem Lewisem. Napsal jsem koncept asi devadesátistránkového příběhu, pak jsme ho trochu přepsali a tak dále.
Vlastně jsem čekal na schválení některých přepisů děje, které byly v určitém okamžiku nutné. Čekal jsem, až uslyším: „Jo, to tempo se povedlo.“ A tak jsem se dočkal. Ale místo toho jsem dostal prvních šest stránek od Netho, včetně naprosto šíleného prvního rozkladu, kde jsme se přiklonili k „Fall From Grace“, dvoustránkového rozkladu, kde shrnujeme tak nějak celý „Fall From Grace“. Tak jsem otevřel e-mail a bylo tam těch šest stránek. A jak jsi říkal, jsou divoké.
A byla radost s ním pracovat. Skvělá komunikace. Myslel jsem, že se vrátím a udělám to jako scénář, víte, první panel, scénář, dialogy a tak dále. Místo toho jsme se rozhodli, že stará škola funguje jako stará škola, takže dali děj Nethovi a jeho vyprávění je podle mě to nejpůsobivější.
Já jsem ve vyprávění docela dobrý. V hlavě vidím obrazy a tak nějak si tempově rozvrhnu děj. Ale on věci otevírá a dělá kreativní vypravěčské volby, které na některých místech prostě převyšují. To je pro mě ještě působivější než jednotlivé prvky.
Myslím, že jsem měl vždycky velké štěstí na výtvarníky Daredevila, se kterými jsem pracoval. A právě do této zóny štěstí ho pro mě řadím.
(Obrázek: Marvel Comics)
Teď, když jsi zpátky ve hře, jsou nějaké další příběhy o Daredevilovi, kterým by ses chtěl věnovat? Nebo jiné postavy Marvelu, které bys rád napsal?
To je samozřejmě na uvážení Marvelu. Takže Marvele, posloucháš, pusť se do toho! [smích]
Víte, tohle byla čest, že? Bylo to nečekané vzrušení, že jsem mohl přijít a dělat tohle. Nebylo to něco, po čem bych toužil. Nebylo to něco, co jsem očekával.
Okolnosti mého odchodu z Daredevila před lety nebyly elegantní, ale nikdy jsem se neohlížel zpátky a neříkal si: „Ach, běda mi, měli jsme ještě další příběhy.“ A taky jsem si říkal, že je to tak. Příběh, který jsme vyprávěli, jsme nedokončili. Měli jsme plány na spin-off knihy a věci, které jsme nikdy nestihli.
Takže jsou aspekty, ke kterým bych se rád vrátil a možná je prozkoumal. A to brnění, teď, když jsem si osvojil termín brnění – léta bych to brněním nenazýval -, v této zóně se dají rozehrát další věci.
A víte, co se týče okrajových postav, je tu postava jménem Terror, Inc. která mi vždycky byla blízká. Byl to takový žoldácký strašák, který se nikdy zrovna dobře neprodával, ale vždycky se mě na něj ptali na srazech a podobně, takže si myslím, že by bylo zábavné se k němu vrátit.
Teď se ale zaměřím na dokončení Daredevil: Černá zbroj, protože máme ještě kousek před sebou.
Co dalšího byste chtěl fanouškům o Daredevilovi: Černé zbroji říct?
Víte, obdivoval jsem práce na Daredevilovi, které v průběhu let vyšly, zejména nedávný run Chipa Zdarskyho a Marca Checchetta, který považuji za výjimečný příběh. Ale myslím, že je v tom něco trochu divokého, zuřivého a jiného.
Nebudu se to snažit srovnávat, ale myslím, že ten příběh má opravdu dynamický náboj, který je vidět hned z obálek a vizuální stránky, z pocitu toho kostýmu.
A myslím, že je tam skvěle obsažený způsob zkoumání Matta a jeho identit a jeho přemýšlení o jeho dvou stranách jako mstitele a právníka, který mi opravdu vychází a skvěle se bavím tím, že objevuji nové věci.
Dělám malé odbočky do své daredevilovské historie, jako je tu hláška, tu malé přitakání, což lidi, kteří měli rádi moje dřívější věci, pravděpodobně zaujme. Ale je to opravdu o tom, kde jsme teď, a myslím, že tohle je jedna z nejlepších věcí, které jsem v Daredevilovi udělal.
Přečtěte si o nejlepších příbězích o Daredevilovi všech dob.