„Vždycky jsem miloval horory,“ říká Tracy Oliver z The Blackening v rozhovoru pro GamesRadar+. „Táta mi v dětství pustil Vymítače ďábla, nevím proč, ale pustil mi ho. Bylo to traumatizující – díky, tati – ale bylo to moje první seznámení s ním a od té doby miluju všechny typy hororů.“
Těžko tedy překvapí, že novou hororovou komedii z dílny režiséra Tima Storyho Barbershop napsal fanoušek žánru. Doslova vychází ze známého slasherového tropu: černošské postavy obvykle umírají jako první. Ale co se stane, když jsou všechny postavy černé? Ve snaze odpovědět na tuto otázku se tvůrce Harlemu a scénárista Girls Trip Oliver spojil s Dewaynem Perkinsem, aby svůj virální skeč pro Comedy Central, v němž se parta lidí snaží změřit svou černotu a podle toho určit, zda mají právo žít, nebo zemřít, rozšířili do celovečerního filmu.
„S tím kraťasem to bylo tak, že to byla opravdu vtipná scénka, ale říkal jsem si: ‚Musíme tu mít zápletku a musíme zjistit, kdo ti lidé jsou.‘ Byly to jen typy černochů, ještě to nebyly plně realizované postavy se třemi rozměry,“ vysvětluje. „Takže to začalo tam. Pak už jsem jenom šťoural do jeho mozku a ptal se: ‚Jsou to postavy založené na lidech? Jaké jsou jejich zvláštnosti? Můžeme do nich zabudovat nějaké, víte, vzájemné vztahy mezi členy skupiny?
‚ Pak jsem ho učil o struktuře a o tom, jak fungují filmy, protože v tom všem byl nováček, a prostě jsme spolu strávili třeba celý víkend v hotelu… To zní opravdu strašidelně a nevhodně…“ Oliver se zasměje, načež se sarkasticky sevře na prsou a zamrká řasami: „‚Strávili jsme spolu tenhle úžasný víkend‘, ha, ne, prostě jsme ten film vymysleli doslova za víkend.“
V hlavních rolích Perkins, Grace Byers, Jermaine Fowler, Melvin Gregg, X Mayo, Antoinette Robertson, Sinqua Walls, The Blackening vidí partu vysokoškolských kamarádů, kteří se znovu setkávají na odlehlé chatě na víkend Juneteenth. Věci začínají nejistě, když se strážce parku ptá, proč tam skupina je – a ještě podezřelejší se stanou, když si uvědomí, že první přátelé, kteří přijeli, Morgan a Shawn, nejsou nikde vidět.
Když si vybírají ložnice na několik následujících nocí, někteří z nich zjistí, že jedny dveře v objektu jsou zamčené. Když ale zhasnou světla a začnou bloudit kolem a hledat pojistky, najdou je otevřené. Uvnitř tajemné místnosti se nachází rasově podbarvená stolní hra Zčernání, která partu přiměje k zapálenému černošskému kvízu – („Vyjmenujte 5 černošských herců, kteří se objevili v Přátelích“ nebo „Kolik sezón odehrála ‚tmavá teta Viv‘ v seriálu Fresh Prince, než ji nahradila ‚světloplachá teta Viv‘?“) – a odstartuje také smrtící hru na kočku a myš.
(Obrázek: Lionsgate)
Ačkoli se film zaměřuje mnohem více na gagy než na krvák – krve je v něm opravdu málo – Story se inspiroval „všemi kultovními historickými filmy“, včetně Pátku třináctého, Halloweenu a Texaského masakru motorovou pilou. Pro Oliverovou to byly Saw, Cabin in the Woods a Scary Movie, i když se ukázalo, že největší vliv na ni a Perkinse měl Vřískot Wese Cravena. „Je to prostě zábava a s Dewaynem jsme o tom během celého procesu hodně mluvili. Chtěli jsme vytvořit něco, na co by lidé mohli jít ve skupinkách a dobře se u toho pobavit, prostě aby to byl zážitek,“ vysvětluje. „Myslím, že to je to, co Vřískot odlišuje od některých přízemnějších, opravdu temných hororů, které jsou někdy možná až příliš děsivé na to, aby si je člověk takovým způsobem úplně užil. To jsme chtěli udělat i s tímto tónem.“
„Je to jedna z těch věcí, kdy si při natáčení hororu uvědomíte, kolik toho vlastně o hororu víte,“ vzpomíná Story. „Už jenom tím, že jsem byl filmový divák, jsem viděl spoustu hororů, takže když musíte použít tyhle svaly, pokud jde o natáčení filmu, tak trochu vytáhnete nečekanou encyklopedii toho, co si pamatujete o všech hororech, které jste viděli. Před natáčením tohoto filmu bych o sobě asi neřekl, že jsem hororový fanoušek, ale teď se vlastně můžu postavit a říct: „Víte co? Jsem docela dobrý, pár jich znám.““
Pro Olivera a Perkinse bylo pohrávání si se stereotypy – nejen z hororového žánru, ale i v rámci afroamerické kultury – nezbytností. Vtípky o tom, že Allison (Byersová) je míšenka, King (Gregg) je „napravený“ grázl a Dewayne (Perkins) je Lisin (Robertsonová) sebevědomý nejlepší kamarád gay, podporují určitá klišé, aby je pak svými činy zbořili; Allison je jediná ze skupiny, kdo zná druhou sloku černošské hymny, zatímco Dewayne své kumpány nejednou zachrání. Podle Olivera je ale skutečná zábava v tom, že se to neustále mění, jako například později ve filmu, kdy Allison navrhne, zatímco ostatní znechuceně sténají, že jejich šance na přežití noci se zvýší, když se rozdělí, což je hluboce „bělošská“ věc.
„Chtěli jsme, aby lidé měli pocit, že tyto postavy jsou jim povědomé, ale zároveň aby jednaly způsobem, který je pro tento žánr překvapivý, a abyste nebyli tak frustrovaní z jejich rozhodnutí,“ vysvětluje. „Snažili jsme se, aby šly proti tomu, co lidé v těchto hororech obvykle dělají.
„Myslím, že jsme udělali spoustu meta věcí, zejména s postavou Dewaynea, který je takový jako gay – chtěl jsem říct hrdina, ale nevím, jestli ho tak můžu nazvat – ale to bylo něco, na čem si zakládal,“ dodává Oliver. „Říkal: ‚Už mě unavuje, že postava gaye je odstrčená, nebo je slabá, nebo je tam jen pro komediální odlehčení. Nechápejte mě špatně, je k popukání, ale je také velmi silný a chytrý a odvážný napříč celým filmem. To všechno byly velmi záměrné volby. Ale ano, po celou dobu jsme jen hledali, jak tyto stereotypy rozvrátit tak, aby diváci, víte, neměli pocit, že už to bylo uděláno.“
Story nechal každému herci v jeho roli obrovskou volnost, od výběru šatníku až po využití osobních zkušeností, které jim pomohly vytvořit charaktery postav, díky čemuž všichni působili opravdověji. Při obsazování se cíleně snažil najít lidi, kteří „musí hrát karikaturu nebo příliš mimo to, kým byli“.
(Obrázek: Lionsgate)
Story pokračuje: „Dokud jsem v tom neviděl něco špatného z hlediska vyprávění příběhu, nechal jsem je, aby si ty postavy vytvořili, jak chtěli. Do jisté míry je znali lépe, než jsem je kdy mohl znát já, protože se mi zdálo, že jsou pro ně všechny velmi osobní.“
Ale co improvizace? „Skvělé na tom, že jsme začínali tam, kde jsme byli, a co Tracy a Dewayne dali dohromady, je to, že jsme měli velmi, velmi skvělý scénář. Takže jsem zjistil, že herci se o scénář opírají, jak byste doufali,“ říká Story. „A když pak přišlo na to, že by k tomu chtěli něco přidat, vždycky se našel prostor. Někdy jsme zastavili záběr a někdo z nich něco řekl a já mu řekl: „Víš co? Proč se toho nechytíme?“ Řekl jsem: „Jestli máš ad lib, jdi do toho.“ Byli tak disciplinovaní a měli takový respekt k ostatním hereckým kolegům, že to nebrali příliš mimo linii, takže když přišla na řadu další replika některého z herců, nepřekáželo to, víš? Takže to bylo skvělé.“
Vzhledem k tomu, jak velkou roli hrál Vřískot při natáčení Zčernání, není divu, že se naši hrdinové stanou terčem maskovaného vraha. Stejně jako u Ghostface Story věděl, že falešná tvář musí být okamžitě rozpoznatelná, i když v tomto případě je to z úplně špatných důvodů.
„U masky, stejně jako u hry, jsme se snažili děsit, ale zároveň znepokojovat. Chtěli jsme, aby se četla jako strašná a super útočná. V určitém okamžiku jsme si říkali: „Jak moc útočnou můžeme tuhle masku udělat pro kluky, kteří hrají hru?“ Myslím, že se nám to povedlo,“ poznamenává se smíchem. „Vím, že se párkrát stalo, že jsem ji ukázal Tracymu a zeptal se: „Stačí to?“ A Tracy říkal: „Zatlač na to víc, panebože, to je strašné, jdi ještě dál.““ Od zkušeného hororového fanouška bychom nic jiného nečekali.
Snímek Zčernání vstupuje do britských kin 23. srpna. Další informace najdete v našem seznamu nejzajímavějších nadcházejících hororů nebo v našem žebříčku nejlepších hororů všech dob.