Hry pro více hráčů od společnosti Nintendo byly po desetiletí definovány tím, co by se dalo velkoryse označit jako „náhodný odpad“. Nejznámějším příkladem je pravděpodobně modrá skořápka v Mario Kart: předmět, který se může objevit z ničeho nic v okamžiku, kdy herní logika usoudí, že jste příliš dlouho seděli na prvním místě. Na odhodlání společnosti Nintendo zachovat ve své nabídce multiplayerových her neformálnost je možná něco obdivuhodného, když se jiní vývojáři nadměrně soustředí na poskytování dokonale vyvážených esportových arén. Je tu ale také něco hluboce otravného na tom, že žádný z těchto nesmyslů nemůžete vypnout.
Mario Party je plakátovým dítětem tohoto designérského étosu už od 90. let. Jste jeden tah před koncem zápasu a všichni mají více hvězdiček než vy? Nebojte se, tady je skrytý blok s hvězdou. Za přistání na nejšťastnějších místech vám navíc dáme bonusovou hvězdu. Co to je? Také jste přistáli na nejnešťastnějších políčkách? No, i za to dostanete bonusovou hvězdu. Divoké výkyvy z posledního místa na první jsou součástí tradice Mario Party, a přestože série zůstala v průběhu let nesmírně populární, všechny tyto věci udělaly z nemalého počtu fanoušků Nintenda celoživotní nenávistníky Mario Party.
Zdá se, že v Super Mario Party Jamboree si Nintendo konečně uvědomilo, že lidé chtějí, aby tyto nesmysly byly nepovinné, a díky novým „profi“ pravidlům je konečně mají. Tento režim působí jako dlouho očekávaná odpověď na otázku, která Mario Party trápí od roku 1998: co uděláte, když se náhodnost změní z překvapivé na nudnou?
Šťastné hvězdy
(Obrázek: Nintendo)
Na základní úrovni jsou pravidla pro profesionály pevně stanovena na zápasy na 12 kol s přesně jednou bonusovou hvězdou, která se uděluje buď za ujetí nejvíce políček, ujetí nejméně políček, nebo za přistání na nejvíce políčkách s událostmi. Důležité je, že cíl s bonusovou hvězdou je všem oznámen na začátku zápasu. To znamená, že bonusovou hvězdu můžete skutečně naplánovat jako jakýsi vedlejší cíl.
Hry pro více hráčů od společnosti Nintendo byly po desetiletí definovány tím, co by se dalo velkoryse označit jako „náhodný odpad“. Nejznámějším příkladem je pravděpodobně modrá skořápka v Mario Kart: předmět, který se může objevit z ničeho nic v okamžiku, kdy herní logika usoudí, že jste příliš dlouho seděli na prvním místě. Na odhodlání společnosti Nintendo zachovat ve své nabídce multiplayerových her neformálnost je možná něco obdivuhodného, když se jiní vývojáři nadměrně soustředí na poskytování dokonale vyvážených esportových arén. Je tu ale také něco hluboce otravného na tom, že žádný z těchto nesmyslů nemůžete vypnout.
Mario Party je plakátovým dítětem tohoto designérského étosu už od 90. let. Jste jeden tah před koncem zápasu a všichni mají více hvězdiček než vy? Nebojte se, tady je skrytý blok s hvězdou. Za přistání na nejšťastnějších místech vám navíc dáme bonusovou hvězdu. Co to je? Také jste přistáli na nejnešťastnějších políčkách? No, i za to dostanete bonusovou hvězdu. Divoké výkyvy z posledního místa na první jsou součástí tradice Mario Party, a přestože série zůstala v průběhu let nesmírně populární, všechny tyto věci udělaly z nemalého počtu fanoušků Nintenda celoživotní nenávistníky Mario Party.
Zdá se, že v Super Mario Party Jamboree si Nintendo konečně uvědomilo, že lidé chtějí, aby tyto nesmysly byly nepovinné, a díky novým „profi“ pravidlům je konečně mají. Tento režim působí jako dlouho očekávaná odpověď na otázku, která Mario Party trápí od roku 1998: co uděláte, když se náhodnost změní z překvapivé na nudnou?
Šťastné hvězdy
(Obrázek: Nintendo)
Na základní úrovni jsou pravidla pro profesionály pevně stanovena na zápasy na 12 kol s přesně jednou bonusovou hvězdou, která se uděluje buď za ujetí nejvíce políček, ujetí nejméně políček, nebo za přistání na nejvíce políčkách s událostmi. Důležité je, že cíl s bonusovou hvězdou je všem oznámen na začátku zápasu. To znamená, že bonusovou hvězdu můžete skutečně naplánovat jako jakýsi vedlejší cíl.
To vám dává mnohem více možností, jak přemýšlet, když pobíháte po hrací ploše. Jednou se mi stalo, že jsem se chystal začít závodit s jiným hráčem, abych si koupil hvězdu od Toada – ale to byl závod, který jsem pravděpodobně nevyhrál. Místo toho jsem se oddělil od vyšlapané cesty, abych se dostal na místo události, které by mě přiblížilo k bonusové hvězdě. V jiném případě jsem se pomocí vlastního bloku kostek vydal na dlouhý pochod přes hrací plochu. Nepotřeboval jsem úplně celých 10 políček a o devět políček dál bylo další políčko události. Proč ano, děkuji pěkně, využiji příležitosti k dalšímu postupu k mému bonusovému cíli.
Ve hře, která zahrnuje házení kostkami za účelem pohybu po hrací ploše, bude vždy existovat náhoda, a to je součástí zábavy. Ale díky této sadě pravidel se hra připomíná hru, kdy skutečně zvažujete rizika a pravděpodobnosti při odhadování svého dalšího tahu, a ne jen sedíte a čekáte, jakou nepřístojnost vám hra předhodí příště.
Tohle všechno jsou superzáklady designu deskových her a možná Super Mario Party Jamboree zatracuji slabou chválou, když na to tolik upozorňuji, ale díky tomu je hra skutečně v každém okamžiku mnohem podmanivější. Sakra, profesionální pravidla mě dokázala zaujmout i v zápasech s CPU. Zápasy CPU! Dovedu si představit, jak to zlepší online zápasy, až se servery zaplní hráči.
Přihlaste se k odběru novinek GamesRadar+
Týdenní přehledy, příběhy z komunit, které máte rádi, a další informace
Kontaktujte mě s novinkami a nabídkami od dalších značek FuturePřijímejte od nás e-maily jménem našich důvěryhodných partnerů nebo sponzorůOdesláním svých údajů souhlasíte se smluvními podmínkami a zásadami ochrany osobních údajů a jste starší 16 let.