Richard Curtis, který stojí za nejoblíbenějším vánočním filmem, má v tomto ročním období plné ruce práce. Nejenže kolem 1. prosince začínají scénáristovi a režisérovi přicházet texty o filmu Love Actually, ale je těžké uniknout nekonečnému rozebírání této nestárnoucí klasiky, které se s přibývajícími dny rozjíždí na internetu. Ale přestože je Curtis synonymem takového svátečního pilíře – stejně jako filmy jako Notting Hill a Čtyři svatby a jeden pohřeb -, nenechal se svátky odradit.
Naopak, jeho nový film Genie s Melissou McCarthy a Paapou Essiedu v hlavních rolích je vánoční komedií. Curtis napsal scénář a pro nové publikum přetvořil svůj televizní film Bernard a džin z roku 1991, který se odehrává v New Yorku a mění dějovou linii. Když měl GamesRadar+ nedávno možnost s uznávaným filmařem hovořit, náš rozsáhlý rozhovor se týkal všeho od toho, proč se rozhodl, že právě teď je ten správný čas na aktualizaci, až po to, co je na vánočních filmech tak příjemného, že jsou stále příjemné. A samozřejmě jsme se dotkli i filmu Love Actually, když Curtis vysvětlil, proč se „nemůže dostatečně omluvit“ za jednu konkrétní scénu.
Celý rozhovor najdete níže, upravený kvůli délce a přehlednosti.
GamesRadar+: Tento film je adaptací vašeho předchozího snímku Bernard a džin, co vás přimělo se k němu nyní vrátit?
Richard Curtis: Opravdu jsem chtěl natočit film odehrávající se v New Yorku a opravdu jsem chtěl natočit film s lidmi, které mám rád. Vlastně kdybychom nezískali Sama [Boyda], aby to režíroval, řekl bych: „Nedělejme to.“ To samé platí pro Melissu [McCarthy]. Ale myslím, že jsem tak trochu posedlý myšlenkou, jak důležité jsou ty nejjednodušší věci na světě – to bylo poselství filmu About Time. Je to film o člověku, který se ocitl ve velkých problémech a dostane velkolepý ohňostroj příležitostí, jak změnit svět a udělat spoustu zábavných a vzrušujících věcí. Ale nakonec je nejlepší prostě jen povečeřet se svou ženou a dítětem. Prostě se mi líbí ta myšlenka, která říká, že při vší magii světa je prioritou něco strašně jednoduchého. Takže to byla nová verze toho příběhu: Vánoce, New York, Melissa, Sam a ta nejjednodušší věc, kterou musím říct.
To mi připomíná něco jiného, co jste řekl o natáčení tohoto filmu a obecně dalších vánočních filmů. Již dříve jste se zmínil, že Vánoce jsou časem, kdy se nám nejhůře přemýšlí o lásce. Myslíte si, že právě proto jsou filmy v tomto ročním období u diváků tak trvanlivé?
No, myslím, že na Love Actually je to tak, že Vánoce jsou velmi dobrý termín. Takže pokud máte problém v červnu, můžete ho vyřešit v červenci, srpnu nebo září, ale pokud máte problém prvního prosince, můžete mít pocit, že ho musíte vyřešit do 25. prosince. Myslím, že je to období, kdy člověk tak trochu bilancuje, pro mě mnohem víc než na Nový rok, kdy si dává novoroční předsevzetí, která nikdy nedodrží. Ale o Vánocích si chcete říct: „Kdo mě má rád? Kde jsem? S kým chci trávit nejvíc času?“. Takže si myslím, že na Vánocích jako datu je něco definitivního.
Bohužel si myslím, že v současné době jsou Vánoce také ohniskem mnoha těžkostí. Myslím, že ve [Spojeném království] žijí 4 miliony lidí v chudobě. Takže si myslím, že je to teď docela těžké období, kdy si lidé uvědomují, jak málo peněz mají. Trochu se tím zabývám v Comic Relief, ale jsem také rád, že mohu o Vánocích poskytnout něco veselého, co vám pomůže přežít dvě hodiny.
Souhlasím, a také to může být pro lidi stresující období, pokud jde o rodinnou dynamiku. Máte pocit, že podobné filmy mohou nabídnout únik?
Ano, přesně tak. Mám takové krásné vzpomínky na sledování Bílých Vánoc a Vánoc Charlieho Browna, to bylo oblíbené, když jsem byl malý. Pak jsem objevil film Báječný život a ten jsem viděl doslova příliš mnohokrát a nakonec jsem se rozhodl, že vím, jak to dopadne.
Myslím, že pro většinu lidí bude v tomto smyslu jejich vánočním filmem Love Actually. Jaký vánoční film je v současnosti vaším favoritem?
Elf, miluju Elfa. Jakmile ho začnu, musím ho dokoukat a na filmy se nedívám opakovaně. Je to zvláštní, jsem z generace, která opakovaně poslouchá desky, a všimla jsem si, že moje dcera se pořád dívá jen na Mean Girls. [Ale Elf je pro mě neodolatelný.
(Obrázek: Sky)
Když se vrátíme k Džinovi, mluvili jsme o rozhodnutí vrátit se k tomuto příběhu, ale byly nějaké velké změny, které jste chtěl oproti předloze udělat?
Velkou změnou bylo, že původní film byl jen o smutném singletonu. Chtěl jsem ho rozveselit. Takže moje první myšlenka byla, že jsem chtěl rodinnou dynamiku, která se úplně pokazí, a pak je to rodina, která se nakonec napraví. To bylo to hlavní. Ale pak, víte, přišli jsme na tu možnost mít ženského džina a zasadit to do New Yorku místo do Londýna.
A New York o Vánocích, to je takový sváteční pocit.
Myslím, že nedávno dělali kvíz na téma: „Jaká je definitivní vánoční scéna v New Yorku?“. A myslím, že vyhrál Michael Corleone, který nakupuje [v Kmotrovi], zatímco mu zabíjejí tátu. Pamatuješ si na to? Vyjde z obchodu s Diane Keatonovou a vy si říkáte: „No není to všechno krásné a oni jsou zabalení ve velkých kabátech?“. Pak zjistíte, že jeho tátu vraždí na druhém konci města. Ale ano, je tu spousta skvělých vánočních momentů. Chtěl jsem jen Times Square a Rockefellerovo centrum a mít široký záběr na Empire State Building.
Mluvili jsme o ženské džínce a Melissa McCartneyová je v ní opravdu okouzlující. Jak probíhal ten casting?
Byla to naše jednička a jednička. Určitě si vždycky říkáte: „Bez ní bychom ten film nemohli natočit.“ A pak si vzpomenete, že jsou tam i další úžasní lidé, ale já jsem byl takový velký fanoušek Melissy a vím něco málo o jejích pracovních metodách. Teď, když stárnu, jsem mnohem radši, když ostatní lidé trochu improvizují podle mého scénáře, dřív jsem na to byla hodně úzkostlivá. Ale Melissa je skvělá improvizátorka a před filmem jsme spolu strávili týden, procházeli jsme s ní scénář a vymýšleli tam různé věci. Ale i tak mě čekalo několik velmi příjemných překvapení, když jsem viděl dotáčky.
Jeden z mých oblíbených vtipů je její neustálá posedlost Tomem Cruisem…
Ano, Tom Cruise byl ve scénáři, ale ona ho oplývala ještě větší láskou. Teď už můžu říct, že jsem natočil film s Tomem Cruisem, protože v něm jsou tři vteřiny z Mission: Impossible.
A taky trochu z Top Gunu.
A trochu Top Gunu, asi dvě vteřiny Top Gunu.
(Obrázek: Universal)
Taky se mi moc líbí moment, kdy poprvé tančí při poslechu hudby. Když už mluvíme o Cruisovi, připadalo mi to trochu jako Riskantní podnik a taky trochu jako Hugh Grant v Love Actually. Bylo to záměrné?
Tady to máte. No, nijak zvlášť, ale myslím, že jsem byl prostě posedlý tím, jaké máme v dnešní době štěstí, že můžeme poslouchat hudbu z jakékoli doby a v jakékoli době. V roce 1850 jste mohli poslouchat jen chlapy, kteří hráli v místní hospodě. Teď si můžu poslechnout BjÖrka, který pochází z Islandu, nebo Franka Sinatru, který je mrtvý. Takže se mi líbí myšlenka, že někdo hudbu teprve objevuje. Dokonce je tam i kousek té kapely Anvil. O Anvilu byl natočen dokumentární film, je to vlastně o dost neúspěšné heavymetalové kapele, která se mezi turné vrací ke své práci. Byl jsem nadšený, že jsme mohli Anvil zaplatit za jednu repliku.
Vedle smíchu přináší Melissa také velmi emotivní výkon, zejména v těch scénách s Bernardem. Překvapilo vás vůbec, co do toho vnesla?
Když se s Melissou setkáte, je opravdu vřelá a velmi emotivní. U věcí jako Can You Ever Forgive Me nebo Nine Perfect Strangers jsem ji prostě viděl podávat tak mimořádné výkony. Scéna loučení v tomto filmu byla vlastně první scénou, kterou jsem viděl sestříhanou. Vzpomínám si, jak jsem si říkal: „Zbytek filmu už opravdu nemusíme točit, v téhle části je tak úžasná.“ Myslím, že teď už každý ví, že Melissa je opravdu úžasná herečka na všech úrovních, a když se spojí její emocionální schopnost s opravdu výjimečnou komičností, což je, je to docela kouzelná směs.
Nakonec bych nemohl mluvit o vánočním filmu, aniž bych se zmínil o filmu Love Actually. Je to film, ke kterému se lidé rok co rok vracejí, a mě by zajímalo, jaký je váš vztah k odkazu tohoto filmu?
No, cítím se šťastný, jak jen to jde. Člověk natočí film a prostě si myslí, že to vyjde a lidi se na to možná budou dívat tři týdny, takže je to překvapení a já jsem z toho trochu zmatený. Chci říct, že když se na ten film dívám, líbí se mi na něm pár zvláštních věcí: líbí se mi, že v něm hraje moje tchyně, že v něm hrají dvě z mých dětí a že jsem zřejmě jediný člověk, který si všimne, že si Hugh Grant v jedné scéně dvacetkrát vymění kravatu, protože jsme si po obědě vzali špatnou kravatu. Takže z boku má na sobě jednu modrou kravatu a zepředu jinou.
Někdy, když se na filmy díváte, jsou jako velmi drahý deník. Takže když se na něj dívám, vzpomínám na všechny časy, trable a zábavu při natáčení. Ale považuji se za velkého šťastlivce a kolem 1. prosince mi začnou chodit esemesky od lidí, kteří se na to dívali, a já si jen říkám: „No, to by mě ani ve snu nenapadlo, že se to stane.“ A taky si říkám, že jsem se na to díval.
Dovedu si představit, jestli jste někdy musel vypnout telefon?
Ne, jsem naprosto spokojená. Včera jsem mluvil s někým, kdo mě upozornil, že si loni sedli s dětmi ke sledování Love Actually, toho krásného vánočního filmu, a najednou se tam objevil nahý pár. To mě vůbec nenapadlo – samozřejmě, je to přátelský rodinný film, ale s docela názorným sexem uprostřed, za což se nemůžu dost omluvit.
Džin se nyní promítá na Peacock v USA a na Sky Cinema a streamovací službě NOW od 1. prosince.
Další sváteční favority najdete v našem průvodci nejlepšími vánočními filmy všech dob.