„Je dnes večer mezi diváky někdo, kdo vděčí za svůj život Nicholasi Wintonovi?“ ptá se Esther Rantzenová Samanthy Spiroové v upoutávce na film One Life a opakuje tak slova ze silného klipu BBC That’s Life. Ten nejspíš znáte, ať už jste ho viděli v televizi v roce 1988, nebo na Youtube, kde od svého nahrání před 14 lety nasbíral více než 41 milionů zhlédnutí. Vidíte v něm Wintona, jak je ohromen, když kolem něj povstanou děti, které v roce 1939 pomohl zachránit před nacistickou okupací.
„Zdá se, že nezáleží na tom, kolikrát jste to viděli, stejně vás to rozpláče,“ říká režisér James Hawes v rozhovoru pro GamesRadar+ při zveřejnění traileru k adaptaci Wintonova života s názvem One Life. Jeho cílem je, jak nám sdělil, aby film dokreslil příběh kolem tohoto virálního klipu, a to za pomoci Anthonyho Hopkinse a Johnnyho Flynna, kteří hrají muže v jeho středu.
Jak je představeno v prvním traileru, který debutoval před příjezdem filmu na Mezinárodní filmový festival v Torontu, sledujeme nejprve Wintona – nebo Nickyho, jak se mu důvěrně říkalo – při jeho návštěvě Prahy v měsících před druhou světovou válkou. Pod bezprostřední hrozbou nacistické invaze se spolu se svým týmem vydává zachránit co nejvíce dětí, než válka vypukne. Když se však o padesát let později setkáváme se starším Nickym (hraje ho nezdolný Hopkins), je jasné, že je to muž, který svůj pozoruhodný příběh držel v tajnosti.
Níže se s Hawesem ponoříme do prvního traileru a probereme vše od toho, jak se na filmu podílela Nickyho rodina, až po natáčení ve skutečných lokacích. Rozhovor byl upraven kvůli délce a přehlednosti.
GamesRadar+: Hodně diváků bude Nicolasův příběh znát z onoho televizního momentu v pořadu That’s Life a z toho, jak nesmírně emotivní je. Bylo pro vás důležité vyprávět tak trochu širší příběh, než je jen ten dnes už virální klip?
James Hawes: Při natáčení filmu je velmi často jednou z nejnáročnějších částí otázka: „Jak to ukončíme? Přinese to nějaký výsledek, jak se budou diváci cítit, až budou odcházet z kina? Budou se cítit spokojení, nebo podvedení?“. Tento film přichází, pokud to zvládneme správně, se zabudovaným brilantním, emotivním koncem. A to je ten evergreen klipu, který lidé vidí znovu a znovu. Na té míře dobroty, slušnosti a nekomplikovaných lidských emocí prostě něco je. Takže to je fantastické: na jedné straně mám konec filmu, na druhé straně k němu musím směřovat. A myslím, že to, co udělá film výjimečným, je jeho schopnost, a myslím, že to naznačuje i trailer, říct vám, jak se tam dostaneme.
Pokud jde o to, co k tomuto okamžiku vede, v traileru mě zaujalo, jak se Nicholas zřejmě vyrovnává s tím, že nemohl zachránit všechny, a jak ho to pronásleduje po celý život. Bylo i toto klíčovou součástí adaptace jeho příběhu?
Ano, a s Nickym je to tak, že to byl takový tichý, nenápadný, skromný člověk. Není to hrdina instagramového věku. Je to někdo, kdo to udělal, protože to bylo správné. A myslím, že to, co naznačujeme v traileru, je jeho odmítání uznání a chvály za to, co udělal. V dnešní době bychom byli povzbuzováni k tomu, abychom o tom mluvili z nejrůznějších důvodů, a tady je člověk své doby, který věci uzavíral do sebe, bagatelizoval a podceňoval. Součástí role pro Anthonyho bylo zahrát tohoto muže, který se potýká s pocitem viny, s pocitem povinnosti, s pocitem, že toho ze své minulosti neudělal dost, a to nám dává skvělý emocionální oblouk pro herce, jako je Anthony Hopkins.
Mladou verzi Nicholase hraje také Johnny Flynn. Jak jste zajistili dějovou návaznost mezi jeho a Anthonyho výkonem?
Úzkou spoluprací s Johnnym, který úzce spolupracoval s Tonym. Tony nejdříve natočil své sekvence, takže Johnny měl možnost se pak přijít na plac podívat a převzít hlavní roli. Probrali spolu některé rysy, které získali ze záběrů Nickyho, jež vyplynuly ze scénáře, na nichž hodlali stavět. Mohlo jít o tak jednoduché detaily, jako je jeho váhavost, s jakou někdy začíná větu, až po drobné zvyky, které měl s brýlemi, když byl nervózní, a způsob, jakým se fyzicky nesl. Ty všechny jsou zpracovány skrze a uvidíte mladšího i staršího Nickyho, jak dělají totéž.
(Obrázek: See-Saw Films)
Mohl byste mi přiblížit, jak se na uvedení filmu podílela Nicholasova rodina?
No, samozřejmě je tu Barbařina kniha, která je naším hlavním zdrojem informací. Takže s Barbarou proběhla spousta rozhovorů – měl bych říct, že hodně z nich vedli scenáristé předtím, než na scénu pustili nepříjemného režiséra. Ale provedli podrobný průzkum a strávili spoustu času osobními rozhovory s rodinou, aby se dopracovali přesných detailů. Po celou dobu procesu jsme pokračovali v rozhovorech s Barbařiným manželem a synem, Nickyho vnukem; stále se na tom podílejí. A mluvili jsme i s pozůstalými Kinderovými [dětmi, které Winton pomohl zachránit], s příbuznými ostatních, kteří Nickymu pomáhali, protože nešlo jen o něj. Pro něj a jeho rodinu bylo velmi důležité, abychom z toho nedělali úspěch jednoho muže, abychom dali jasně najevo, že on by byl první, kdo by řekl: ‚To jsem nebyl jen já, byl nás celý tým.‘
Jedním z těch lidí, kteří Nicholasovi neuvěřitelně pomohli, byla jeho matka, kterou zde hraje Helena Bonham-Carter. Vidíme ji krátce v traileru, ale mohl představit její význam pro tento příběh?
Babette Wintonová je nesmírně důležitá pro to, aby se z Nickyho stal člověk, který by to udělal. Její rodina utekla z Německa po první válce, změnila si jméno a pocítila drsné ostří xenofobie a pronásledování za to, že byla Židovka, a pak za to, že měla německé jméno. Takže ta ironie a to, že se neměla kam schovat, ji opravdu zasáhlo. Nebyli pozorování Židé oni. Ve skutečnosti byl Nicky pokřtěn, slavili Vánoce a žili, jak říká, jako agnostici. Ale to všechno vedlo k tomu, že si člověk velmi dobře uvědomoval, co se v Evropě děje, a rizika, která hrozí zejména židovským dětem v Praze, když je tam pak našel.
Část natáčení filmu Jeden život probíhala v Praze, jaké bylo natáčení na skutečných místech?
Ano, je to tak půl na půl. Kde to šlo, vraceli jsme se na skutečná místa. Některé scény se natáčely na pražském nádraží, odkud děti skutečně odjely. Doslova jsme šlapali po stejném nástupišti, když hrály role těch, kteří odjeli před nimi. Samozřejmě jsme natáčeli v BBC, natáčeli jsme ve Willow Road v Londýně. Takže jsme měli docela pocit, že šlapeme vedle sebe, a ne na duchy.
(Obrázek: See-Saw Films)
Čerpal jste při režírování příběhu z nějakých významných vlivů jiných filmů?
Existuje film Quo Vadis, Aida? natočený balkánskou režisérkou Jasmilou Žbanićovou, který je ze současnosti a pojednává o uprchlících na Balkáně a měl tento tón. Já jsem chtěl mít docela naturalistický tón. Existuje film Seana Ellise Anthropoid, který vypráví skutečný příběh ze stejného období v Praze, úplně jiný příběh, je to o odbojářích.
Jedním z důvodů, proč jsem se chtěl stát režisérem, byl film z dávné minulosti, který se jmenuje Sophiina volba s Meryl Streepovou, a zmiňuji ho proto, že se odehrává ve dvou časových pásmech a vy v současnosti objevujete ženu s nejrůznějšími poškozeními a zavazadly, která si nese emocionálně, a flashbackem se vracíte do tehdejší doby, abyste zjistili, co bylo příčinou toho, že to tak bylo. Je to opět příběh o válce a uprchlících a o bolestném dědictví, které po sobě mohou zanechat. Takže mě to docela zaujalo, i když je to mnohem starší film a nemusí nutně působit tak současným dojmem.
Máte zkušenosti hlavně s televizní režií a tohle je váš celovečerní debut. Byly pro vás při tomto přechodu nějaké zvláštní výzvy?
Myslím, že ne, a možná mi někdo řekne, že jsem blázen, když si to myslím. Jde o to, že špičková televize se stala tak špičkovou. Když jsem režíroval Helenu na Enid, což je televizní film, bylo to v době, kdy filmoví herci začali přecházet do televize způsobem, který tu ještě nebyl, to bylo v roce 2010. Takže když si vzpomenete na posun, který nastal u seriálu Dům z karet a v poslední době u věcí jako Slow Horses, kde mám obsazení na úrovni filmu, když to řeknete. Jakmile máte Garyho Oldmana a Kristin Scott Thomasovou, máte počátky obsazení na úrovni filmu. Takže pokud dokážete splnit výzvy a očekávání herců této úrovně a přemýšlet ve velkém, pokud jde o rozsah příběhu, nemyslím si, že je to už tak velký posun, protože televize se stala tak ambiciózní.
A nakonec, je ještě něco, co doufáte, že si diváci z traileru odnesou o tomto příběhu?
Doufám, že si z něj odnesou pocit emocí nebo pocit vzrušení. Jsou tam tikající hodiny, je to thriller, je to intenzivní. Snažili jsme se nenatočit obyčejný dobový film, je v něm mnohem víc energie. Pak je tu škála hereckých výkonů, vtipné je, že se lidé během tohoto filmu na několika místech zasmějí. Je tu opravdu poměrně úžasný humor postav, ve kterém Tony a Jonathan Pyrce a Helena a podobně hrají opravdu krásně.
Jeden život přichází do kin 1. ledna 2024. Další chystané filmy najdete ve všech přehledech filmových premiér na rok 2023, které nás ještě čekají.