V nejnovějším filmu Steva McQueena se minulost střetává se současností. Uznávaný režisér filmů Hanba a 12 let otrokem se vrací na velké plátno s filmem Okupované město, téměř čtyři a půl hodiny dlouhým dokumentem o nacistické okupaci Amsterdamu.
Ve spolupráci se svou partnerkou, spisovatelkou a filmařkou Biancou Stigterovou, natočil film v roce 2020 a zkoumá dichotomii mezi současným městem a minulostí během druhé světové války. Záběry města během pandemie se kombinují s voiceoverem podrobně popisujícím nacistickou okupaci, přičemž rozsáhlé vyprávění zkoumá město a vyrovnává se s jeho otřesnou historií.
Velké plátno
Každý pátek vám přinášíme nový článek, ve kterém si posvítíme na méně známé filmy, o kterých byste měli vědět.
V rozhovoru pro GamesRadar+ během londýnského filmového festivalu BFI režisér říká, že film vnímá jako připomínku všeho, co v moderním životě považujeme za samozřejmost. „Je to něco, co si prostě musíte připomenout – co se vlastně stalo, že jsme se dostali až sem, a jak si tu svobodu udržím před čekajícími nebezpečími, která jsou kolem nás.“
Vzpomínkám a duchům se ve filmu daří, protože vyprávění zprostředkovává příběhy o odporu, spolupráci, statečnosti a odříkání, které putují po více než 130 adresách ve městě. Pro McQueena to byla příležitost, jak nahlédnout do tohoto bouřlivého období a zároveň mu nastavit zrcadlo, které je důležité i pro současnost.
„Na příkladu našeho filmu je to samozřejmě shodou okolností skoro jako by se historie tak trochu opakovala,“ pokračuje. „Pokud zůstanete pasivní, budou se dít věci. Nemůžete vinit nikoho jiného než sebe, nemůžete se jen tak otočit zády.“
Historický záznam
(Obrázek: Getty Images)
Jednou z klíčových součástí tvorby příběhu filmu Okupované město byla práce na vyprávění, které doprovázelo záběry na plátně. Předloha vychází ze Stigterovy důkladně prozkoumané knihy „Atlas okupovaného města (Amsterdam 1940-1945)“. Vyšla v roce 2019 a vypráví o každodenním životě v Amsterdamu během války a zaměřuje se na viditelné i neviditelné stopy, které na městě zanechala.
Velká obrazovka
(Obrázek: A24)
Nejděsivější film roku už dorazil, ale není to to, co jste čekali
Vyprávění Stigterovy knihy se přiklání k faktografii, sdílí neuvěřitelné skutečné příběhy, a to chtěla ona i McQueen zachovat i ve svém vizuálním převyprávění. Svůj hlas projektu, který se pohybuje na hranici chladných faktů a osobních traumat, propůjčila herečka Melanie Hyamsová.
„No, nemůže to nebýt bez emocí, ale to, jak to Bianca napsala v knize, bylo velmi věcné,“ vysvětluje McQueen a Stigter ho doplňuje: „Myslím, že u takového tématu stačí, když ho necháte mluvit samo za sebe. Pak se [snažíte] být velmi otevření všem emocím. Nepotřebujete, abychom vám to říkali a varovali vás – materiál to udělá sám.“
Zdlouhavá záležitost
(Obrázek: A24)
Při tak těžkém a detailním tématu není divu, že jde o McQueenův dosud nejdelší film, který má úctyhodné čtyři hodiny a 22 minut. Až bude uveden v kinech, bude vysílán s přestávkou uprostřed, ale taková délka může být docela zdrcující vyhlídkou. Jak však zdůrazňují tvůrci filmu, je to tak trochu účel.
McQueen vysvětluje, že natočili dost materiálu na 36hodinovou verzi dokumentu, ale v konečném střihu jej zkrátili. „Délka není odstrašující,“ říká v rozhovoru pro GR+. „Jde o to, že toto téma si žádá, abychom se na něj dívali tímto způsobem. Nemohl by to být film na hodinu a půl. Vlastně by mu to uškodilo.“
Stigter souhlasí a dodává, že to filmu dodává zamýšlený dopad. „Myslím, že materiál a způsob, jakým byl natočen, si takovou délku žádá,“ říká. „Není to něco svižného, je to něco hlubokého, čím se můžete nechat opravdu ohromit.“
Okupované město je nyní v britských a irských kinech a v USA je k dispozici ke stažení na streamovacích službách. Chcete-li se dozvědět, na co dalšího byste se měli v kině podívat, nezapomeňte se podívat na náš seriál Big Screen Spotlight.