Byl to dobrý rok pro horory. Vlastně to byl opravdu dobrý rok pro horory – jak pro velkorozpočtová pokračování, tak pro nezávislé jednorázové snímky. Ale zatímco jste se na prvním rande dívali na Evil Dead Rise nebo se během Skinamarinku schovávali za popcorn, možná vám unikl jeden strašidelný film. Renfield, neboli „Nicolas Cage Dracula film“, jak by se dalo vyčíst z trendů vyhledávání na Googlu, přišel a odešel, aniž by o něm bylo slyšet – přestože by si zasloužil mnohem víc.
Ujasněme si jednu věc: tohle není průměrná hororová komedie. Dracula je sice camp a Nicolas Cage jako herec je campy neodmyslitelně, ale film se odvrací od šokujícího a absurdního a představuje vážný příběh, který má kořeny v něčem, co v mainstreamových médiích vidíme jen zřídka: přežití narcistického zneužívání. Partnerství Draculy a Renfielda, které se datuje až do roku 1931, slouží jako chytrá metafora toxických, zneužívajících vztahů, které někdy trvají roky a roky.
Neznámá půda
(Obrázek: Universal Studios)
Pokud nejste obeznámeni, postava R. M. Renfielda byla poprvé představena v gotickém hororovém románu Brama Stokera „Dracula“ z roku 1897. Je to dotěrný šotek, který hraběti pomůže proměnit Minu Harkeovou v upírku výměnou za nesmrtelnost a nakonec se stane jeho věčným služebníkem (a ztratí zdravý rozum). Poprvé se na plátně (nemlčky) objevil v předloňském hororu Dracula režiséra Todda Browninga z roku 1931, kde ho hrál Dwight Fye a titulního hraběte nikdo jiný než Bela Lugosi. Film z roku 2023 chytře obnovuje černobílé scény z originálu, přičemž Cage nahrazuje Lugosiho a Nicolas Hoult Frye, aby vysvětlil, jak se náš antihrdina vůbec ocitl na Drákulově hradě.
Ale tento Renfield není jako žádný jiný Renfield, kterého jsme viděli na plátně (a zatím jsme jich viděli přes dvacet). Tento Renfield je svého druhu mstitel: protože už není ochoten vzít život nevinnému, aby uživil svého Mistra, loví a zabíjí násilnické partnery jedinců, kteří pravidelně navštěvují podpůrnou skupinu pro přežití narcistického zneužívání. Právě zde si Renfield uvědomí, že je sám ve vztahu zneužívání, a film se tak stává nadějnou alegorií na odchod. Mezi působivě choreograficky ztvárněnými bojovými scénami s lámáním kostí a usekáváním končetin ozdobnými servírovacími talíři si Renfield opakuje afirmace o sebelásce, síle a vlastní hodnotě. Se svépomocnou knihou se ohání, jako by to byl dřevěný kůl.
Ale nenechte se mýlit, je to právě Houltův silný výkon, díky němuž je tato iterace Renfielda úspěšná. Jeho neochvějná upřímnost v nejvtipnějších i nejemotivnějších momentech filmu umožňuje, aby se z této proslulé postavy stal někdo, komu chceme nejen fandit, ale také ho obejmout. Nemluvě o střetu Renfieldových něžných, zranitelných interakcí a scén ručních soubojů, při nichž se mu roztrhne lebka – Hoult se během několika vteřin bez námahy mění z ustaraného bojovníka na válečníka.
Vztek v kleci
(Obrázek: Universal Studios)
Je pro mě těžké vyrovnat se s faktem, že na tento film nechodilo do kin zdaleka tolik lidí, což mělo za následek jeho status kasovního „propadáku“. Příčina může spočívat v (velmi omezeném) marketingu, který se soustředil hlavně na Cageova hraběte Drákulu. Nechápejte mě špatně: je to cool, je to opravdu cool (a byl to důvod, proč jsem se já, samozvaný fanoušek Nicolase Cage, na film vůbec těšil). Cage svou slavnou „Cageovu zuřivost“ usměrňuje do něčeho klidnějšího a kontrolovanějšího a výsledkem je hrabě, který není ani sexy, ani tajemný, ale děsivý, kultovní a za všech okolností rozzuřený. Také nosí sametové obleky, na každém prstu má prsteny s drahokamy a dvě řady ostrých, drobných zubů, které vypadají, jako by patřily piraňám.
Ale představa, že Cage hraje Drákulu, ikonu, která hraje ikonu, asi nebyla pro zbytek světa tak vzrušující. Ve skutečnosti má na plátně docela málo času (i když ho naprosto dokonale využívá) a film se vlastně soustředí na tři různé zápletky – s Awkwafininou policistkou Rebeccou Quincyovou, která se snaží dostat vrahy svého otce před spravedlnost uprostřed neustálého šikanování ze strany svých mužských nadřízených, a s nekvalifikovaným zločineckým bossem Teddym Lobem Bena Schwartze, který se potýká s vlastními zábranami ohledně vlastní hodnoty a smyslu života. A už jsem zmínil, že Schwartz hraje násilnického sociopata s tetováním na krku, který se bojí vlastní matky?
Nechybí ani neuvěřitelně vtipné herecké obsazení skupinové terapie, soundtrack s kapkami Beastie Boys a My Chemical Romance, chytré hrátky s kanonickou upírskou literaturou, které jdou nad rámec křížů a česneku, a několik opravdu dechberoucích gore, vedle kterých vypadá Hostel krotce. Jistě, je to tak trochu všelijaké, ale každý si v tom najde to své.
Renfield je zvláštní a nečekaně hluboká hororová komedie, která si v roce 2023 zasloužila mnohem větší uznání. Ať už milujete Nicolase Cage, sami jste přežili zneužívání, nebo se jen chcete podívat na bláznivé násilí, které je prokládáno stejně bláznivým humorem – Renfield má všechno. Je to divoce kreativní pokračování téměř 100 let starého filmu a vdechuje nový život jedněm z nejoblíbenějších hororových ikon fantastiky a filmu. Navíc má Ben Schwartz tetování na krku. Lepší už to opravdu být nemůže.
Renfield se nyní vysílá na Prime Video. Další informace najdete v našem žebříčku nejlepších filmů s Nicolasem Cagem.
Další informace o konci roku najdete v našich průvodcích nejlepšími filmy roku 2023 a nejlepšími televizními pořady roku 2023.