Zbožňuji metafory: ReFantazio. Debutové fantasy JRPG od studia Zero mi zabralo 87 hodin a i když mi hra zabrala asi dva týdny života, kdy jsem ji hrál bez přestávky, okamžitě jsem chtěl spustit New Game+ a prožít to celé znovu.
To jsem také udělal, ale když jsem se znovu ponořil do Euchronie, v hlavě mi hlodala jedna malá myšlenka. ‚Budu litovat, že jsem to celé hrál znovu, když se nakonec budu muset vrátit i potřetí? Mám pocit, že by se to klidně mohlo stát, pokud se Atlus rozhodne jít stejnou cestou, jaká byla vyšlapána s Personou 3 až 5, s rozšířenou reedicí podobnou Personě 5 Royal, a já jen doufám, že se tak nestane.
Nechápejte mě špatně, jsem velmi rád, že takové hry jako Persona 5 Royal a Persona 4 Golden existují, a jsem si jistý, že každý fanoušek Persony by vám řekl totéž. Pro mě jako novějšího fanouška série je však mnohem snazší to říct. Začínal jsem s Persona 5 Royal, takže jsem nikdy nezažil „vanilkovou“ pětku před jejím rozšířením a vylepšením, což také znamená, že jsem měl tu výhodu, že jsem nemusel hrát 100hodinové JRPG dvakrát, abych ho viděl celé.
Nespěchejte
(Obrázek: Atlus)Nezapomenutelné finále
(Obrázek: Atlus / Sega)
Na Metaforu jsem nepřestal myslet: a nejsem si jistý, jestli se mi to někdy podaří.
Způsob, jakým je nový obsah Royal integrován, znamená, že ani ti, kteří dokončili původní hru, nemohou jen tak přeskočit na nové věci, protože tolik vylepšení a přídavků – včetně nových postav Confidantů – je integrováno do celého dílu. A nejen to, třetí semestr zcela čerstvého příběhu začíná hned poté, co by skončil děj základní hry, takže i kdybyste přeskočili celý text, abyste se k tomuto bodu dostali co nejrychleji, nebude to rychlý proces. Přinejmenším Royal byl vydán tři roky po původní hře, takže se po fanoušcích nechtělo, aby se do ní okamžitě ponořili. Pointa však zůstává v tom, že 100 hodin je dlouhá doba, a i když tyto hry milujete, je to pro hráče velký požadavek, aby je absolvovali dvakrát, zvláště když tolik věcí bude tak, jak si je pamatují.
Zbožňuji metafory: ReFantazio. Debutové fantasy JRPG od studia Zero mi zabralo 87 hodin a i když mi hra zabrala asi dva týdny života, kdy jsem ji hrál bez přestávky, okamžitě jsem chtěl spustit New Game+ a prožít to celé znovu.
To jsem také udělal, ale když jsem se znovu ponořil do Euchronie, v hlavě mi hlodala jedna malá myšlenka. ‚Budu litovat, že jsem to celé hrál znovu, když se nakonec budu muset vrátit i potřetí? Mám pocit, že by se to klidně mohlo stát, pokud se Atlus rozhodne jít stejnou cestou, jaká byla vyšlapána s Personou 3 až 5, s rozšířenou reedicí podobnou Personě 5 Royal, a já jen doufám, že se tak nestane.
Nechápejte mě špatně, jsem velmi rád, že takové hry jako Persona 5 Royal a Persona 4 Golden existují, a jsem si jistý, že každý fanoušek Persony by vám řekl totéž. Pro mě jako novějšího fanouška série je však mnohem snazší to říct. Začínal jsem s Persona 5 Royal, takže jsem nikdy nezažil „vanilkovou“ pětku před jejím rozšířením a vylepšením, což také znamená, že jsem měl tu výhodu, že jsem nemusel hrát 100hodinové JRPG dvakrát, abych ho viděl celé.
Nespěchejte
(Obrázek: Atlus)Nezapomenutelné finále
(Obrázek: Atlus / Sega)
Na Metaforu jsem nepřestal myslet: a nejsem si jistý, jestli se mi to někdy podaří.
Způsob, jakým je nový obsah Royal integrován, znamená, že ani ti, kteří dokončili původní hru, nemohou jen tak přeskočit na nové věci, protože tolik vylepšení a přídavků – včetně nových postav Confidantů – je integrováno do celého dílu. A nejen to, třetí semestr zcela čerstvého příběhu začíná hned poté, co by skončil děj základní hry, takže i kdybyste přeskočili celý text, abyste se k tomuto bodu dostali co nejrychleji, nebude to rychlý proces. Přinejmenším Royal byl vydán tři roky po původní hře, takže se po fanoušcích nechtělo, aby se do ní okamžitě ponořili. Pointa však zůstává v tom, že 100 hodin je dlouhá doba, a i když tyto hry milujete, je to pro hráče velký požadavek, aby je absolvovali dvakrát, zvláště když tolik věcí bude tak, jak si je pamatují.
Je také těžké popřít, jak zastaralý tento přístup nyní působí, zejména když rozšíření DLC jsou jinde stále běžnější. Stačí se podívat na sérii Pokémon – Game Freak vydává „lepší verze“ každé hlavní generace svých RPG už od 90. let, přičemž díly jako Yellow, Crystal, Emerald a Platinum se někdy objevují jen rok po svých předchozích kolegyních. Od vydání her Sword a Shield pro Nintendo Switch se však zdá, že tato formule je pro vývojáře minulostí a poslední dvě generace místo toho dostaly příběh navíc a Pokémony přidané pomocí DLC. Je to šetrnější nejen k volnému času hráčů, ale i k jejich peněženkám.
Podle letošní produkce Atlusu těžko říct, jestli se vývojáři ubírají stejným směrem. Na jedné straně jsme se dočkali vydání Shin Megami Tensei 5: Vengeance – další rozšířené reedice, která však nabízí zcela samostatnou příběhovou cestu, kterou si lze vybrat na začátku JRPG, spolu s uvedením na platformy mimo Switch. Na druhé straně tu pak máme Persona 3 Reload, remake původní Persony 3, která se nyní dočkala rozšíření DLC, jež zahrnuje dodatečný obsah epilogu přidaný ve vlastní staré reedici Persona 3 FES.
Metafora: Re-ReFantazio?
(Obrázek: Atlus / Sega)