Dostal jsem zprávu.
Ne, na obálce nebylo napsáno jméno Mary. Vlastně to vůbec nebyla obálka. Zpráva byla od desítky let starého kamaráda, který stejně jako já promarnil většinu svého dospělého života tím, že se věnoval zásadní a často trestuhodně podceňované hororové sérii od Konami.
Každý z nás zaslechl šuškandu, že nejznámější díl série, Silent Hill 2, se dočká remaku. Každý z nás se rozhodl – zvlášť a pak společně – že je to blbost. Silent Hill byl už dávno mrtvý, zabitý děsivým „Summer of Silent Hill“ z roku 2012 a ještě více znesvěcený veřejným rozvodem Konami se svým dosavadním zlatým dítětem, Hideo Kodžimou, jen o dva roky později. Zdroje mi řekly, že Konami občas do jeho mrtvoly šťouchalo klackem, jako by ji vyzývalo, aby se pohnula. A přestože jsem nikdy nebyl fanouškem hashtagů ani otřepaných vtipů o Pačinku, věděl jsem o Konami dost na to, abych si byl jistý, že na toto posvátné pokračování v žádném případě – opakuji: v žádném případě – nesáhne. Zvláště ne po debaklu Silent Hill HD Collection.
A přesto jsme tady. 50 dní od jednoho z nejočekávanějších hororových remaků všech dob.
Homecoming
(Obrázek: Konami)Take me there again
(Obrázek: Konami)
Podívejte se na naše preview Silent Hill 2 a zjistěte, co jsme si z prvních pěti hodin remaku odnesli my
Můžu být upřímný? K Silent Hillu 2 mám rozpačitý vztah. I když je to bezpochyby jedna z mých nejoblíbenějších her všech dob – byla to vůbec první hra, která mě dokázala ošklivě rozplakat -, je to také jeden z těch příběhů, u kterých byla jejich legenda natolik opředena a zkreslena, že jejich skutečné kouzlo zastínila hyperbola. Existuje tolik video esejů, které Silent Hill 2 rozebírají scénu po scéně, záběr po záběru, že většina z něj nyní leží obnažená jako umlácená figurína, a dokonce i jeho nejtemnější, nejtajnější části byly vydestilovány do hrubých zvukových poznámek a memů.
Dostal jsem zprávu.
Ne, na obálce nebylo napsáno jméno Mary. Vlastně to vůbec nebyla obálka. Zpráva byla od desítky let starého kamaráda, který stejně jako já promarnil většinu svého dospělého života tím, že se věnoval zásadní a často trestuhodně podceňované hororové sérii od Konami.
Každý z nás zaslechl šuškandu, že nejznámější díl série, Silent Hill 2, se dočká remaku. Každý z nás se rozhodl – zvlášť a pak společně – že je to blbost. Silent Hill byl už dávno mrtvý, zabitý děsivým „Summer of Silent Hill“ z roku 2012 a ještě více znesvěcený veřejným rozvodem Konami se svým dosavadním zlatým dítětem, Hideo Kodžimou, jen o dva roky později. Zdroje mi řekly, že Konami občas do jeho mrtvoly šťouchalo klackem, jako by ji vyzývalo, aby se pohnula. A přestože jsem nikdy nebyl fanouškem hashtagů ani otřepaných vtipů o Pačinku, věděl jsem o Konami dost na to, abych si byl jistý, že na toto posvátné pokračování v žádném případě – opakuji: v žádném případě – nesáhne. Zvláště ne po debaklu Silent Hill HD Collection.
A přesto jsme tady. 50 dní od jednoho z nejočekávanějších hororových remaků všech dob.
Homecoming
(Obrázek: Konami)Take me there again
(Obrázek: Konami)
Podívejte se na naše preview Silent Hill 2 a zjistěte, co jsme si z prvních pěti hodin remaku odnesli my
Můžu být upřímný? K Silent Hillu 2 mám rozpačitý vztah. I když je to bezpochyby jedna z mých nejoblíbenějších her všech dob – byla to vůbec první hra, která mě dokázala ošklivě rozplakat -, je to také jeden z těch příběhů, u kterých byla jejich legenda natolik opředena a zkreslena, že jejich skutečné kouzlo zastínila hyperbola. Existuje tolik video esejů, které Silent Hill 2 rozebírají scénu po scéně, záběr po záběru, že většina z něj nyní leží obnažená jako umlácená figurína, a dokonce i jeho nejtemnější, nejtajnější části byly vydestilovány do hrubých zvukových poznámek a memů.
Lidé však rychle zapomínají, že kdysi dávno jsme nevěděli nic. Když před 23 lety vyšel Silent Hill 2, nikdo z nás jeho tajemstvím ani symbolice nerozuměl. Věděli jsme o Pyramid Head, ale nevěděli jsme, proč Red Pyramid Thing vypadá nebo se chová tak, jak vypadá. Chápali jsme ten šokující dějový zvrat, ale možná jsme nedocenili, jak lahodně kruté byly některé z alternativních konců Silent Hillu 2 ve skutečnosti. Možná jsme viděli Abstraktního tatínka, ale mnozí z nás ani nevěděli, že se to tak jmenuje, natož důvody, proč. Některé motivy kolem smrti, klamu a duality nejsou nijak jemné. Některé z nich ale nepochybně jsou. Dokončení Silent Hillu 2 často zanechalo více otázek, než kdy zodpovědělo, a chytré rozhodnutí přiložit k vydání PAL 30minutový dokument Making Of jen prohloubilo jeho záhady.
Při přípravě tohoto článku jsem se ponořil zpět do análů Silent Hill Fóra, mého internetového domova, který je už dost starý na to, aby se dal pít (nejen ve Velké Británii, ale i ve Státech). Na začátku sekce Silent Hill 2 je stále přilepené vlákno Rychlé odkazy, příspěvek, který shromažďuje desítky a desítky nejčastějších otázek, které hráči v průběhu let pokládali. Je to trvalé svědectví – nejen o (většinou) přemýšlivé a přemýšlivé fanouškovské základně, ale také o tom, jaký dopad měl Silent Hill 2 na ty, kteří ho tehdy hráli. Málokdo, pokud vůbec někdo, z nás odložil ovladač, když se objevily titulky, a necítil se dojatý. Málokdo, pokud vůbec někdo, věděl, co se to sakra stalo v tom závěrečném souboji s bossem.
Přihlaste se k odběru newsletteru GamesRadar+