Zdá se, že podle jakéhokoli měřítka se hraná adaptace One Piece od Netflixu rozjíždí s velkým úspěchem. Poté, co byl na konci srpna konečně uveden, jsou reakce na něj veskrze pozitivní a zdá se, že adaptace prolomila prokletí hraných anime.
Před vydáním první sezóny seriálu měl GamesRadar+ možnost promluvit si s showrunnerem Stevenem Maedou (který se o tuto čest dělí s Mattem Owensem) o tom, jak se k tomuto bodu dostal, o největší výzvě několikaletého projektu, o práci s herci a o tvůrci One Piece Eiichiro Odovi.
Následující rozhovor byl pro přehlednost a délku lehce upraven.
(Obrázek: Netflix)
GamesRadar+: Jak moc jste byl se seriálem One Piece obeznámen předem? A jak jste se na něj připravovali?
Steven Maeda: S One Piece jsem byl obeznámen, ale neměl jsem za sebou hlubší ponor. Něco málo jsem si přečetl, ale opravdu jsem se do něj neponořil. A tak, když jsem se o seriálu poprvé doslechl, řekl jsem si: „No, to je docela zajímavé, podívám se na to.“ A pak jsem si řekl: „No, to je docela zajímavé. A začal jsem číst a pak jsem četl dál a dál.
Měl jsem docela dobrou představu, že první sezóna bude East Blue, a tak jsem si řekl: „Tak jo, prvních 100 kapitol.“ A pak jsem si řekl: „Tak jo, první 100 kapitol.“ A bylo to. A tak jsem je prostě hltal a pak jsem je hltal znovu, protože je tam prostě tolik materiálu a člověk si ho musí dostat do hlavy. A pak, když jsem začal pracovat na seriálu, jsem také četl dál. A tak si říkám, jak jsme na tom teď? 1089 kapitol nebo tak nějak? Odův svět se prostě neustále rozrůstá.
One Piece je hodně a je za tím spousta práce! Ale co pro tebe bylo největší výzvou celé téhle věci?
Myslím, že pro mě bylo největší výzvou najít v seriálu rovnováhu. A tím myslím to, že fanouškovská základna je tak tvrdá, tak oddaná a tak oddaná tomuto seriálu. Takže jsem chtěl sloužit této fanouškovské základně a chtěl jsem, aby seriál působil jako: „Ano, tohle je One Piece!“. Obrovská výzva už sama o sobě.
Ale navíc, když do seriálu dostanete jen fanoušky a nikdo jiný se na něj nedívá, myslím, že se seriálu nedaří. Takže jsme se také museli postarat o to, aby byl seriál přístupný novým fanouškům a aby lidé, kteří si říkají: „One Piece, co to je?“, viděli upoutávku, naskočili na ni a řekli si: „Jé, jdu do toho, musím to sledovat dál.“ A tak jsme se snažili, aby to bylo přístupné i pro nové fanoušky. A tak bylo od začátku do konce výzvou najít rovnováhu mezi tím, kolik fanouškovských služeb udělat a jak moc se držet původní mangy, a kolik vymyslet a nechat seriál, aby byl vlastní.
(Obrázek: Netflix)
Jak jste se snažili zajistit, abyste měli správného Luffyho a tak dále? A jaká byla práce s herci?
Obsazení bylo pozoruhodné. Byli opravdu úžasní. Tak nesourodá skupina herců, kteří přijeli z celého světa. Jedna z věcí, která byla na obsazení pěkná, je, že Oda-san v jedné ze svých poznámek k SBS před mnoha lety položil otázku: Jaké národnosti by byly Slaměné klobouky, kdyby byly z našeho světa? A on na to odpověděl do nejmenších podrobností. Tak jsme to vzali a začali s tím.
Luffy, věděli jsme, že se chceme podívat z Brazílie do Jižní a Střední Ameriky. Věděli jsme, že chceme, aby Zoro byl Japonec. Věděli jsme tolik věcí, že jsme měli tuhle nohu v záloze, kterou posvětil sám Oda. A tak jsme si řekli: „Tohle je skvělý nápad, je to skvělá příležitost.“ A tak jsme si řekli, že to je skvělý nápad.
Proces obsazování byl obtížný už jen proto, že jsme opravdu hledali toho pravého člověka, bez ohledu na to, jestli byl známý, nebo ne. Nebyl to typický druh hvězdného castingu. A našli jsme některé lidi, kteří měli hodně zkušeností, a některé, kteří jich měli velmi málo.
A samozřejmě, jak jste zmínil u Luffyho, takovým objevem byl Iňaki Godoy. Kdyby se nám ho nepodařilo do seriálu dostat, nevím, kdo jiný by to dokázal. Protože on je tak šťastný a upřímný člověk, a to, co vidíte na obrazovce a v rozhovorech? To je Iňaki, a to je trochu těžké uvěřit, protože on je prostě takový.
A bylo tak zábavné sledovat, jak do role nejprve začal vnášet svou osobnost, ale pak se do ní opravdu vžil a dělal v ní věci, které nebyly ve scénáři, ale byly dokonale Luffyho. Prostě se rozběhl, aby se dostal z jednoho místa na druhé. A říká se: „Proč běží?“ Nevím, ale je to skvělé, tak v tom pokračujme! A tak jo, ten castingový proces, mám pocit, že jsme měli velké štěstí, ale také jsme před sebe dostali dobré lidi.
(Obrázek: Netflix)
Včera jsem s Odou udělal krátký rozhovor a z toho rozhovoru a ze všeho, co bylo veřejně řečeno, vím, že se nebál vyjádřit svůj názor na věci a že byl dost…
[směje se]
-silně angažoval. Jaké poznámky pro vás měl? Bylo něco, za co jste se musel přimluvit?
Určitě. Podívejte se na tvůrce, který má – je to génius. Tohle je jeho pískoviště a my si na něm jen hrajeme. Přitom osm televizních epizod není 100 kapitol mangy. A tak určitě muselo dojít k nějaké adaptaci. Je to adaptace. Pokud děláte 1:1, nevidím v tom smysl.
Přesto se v seriálu objevují momenty, které jsme považovali za věci, které se měly co nejvíce podobat manze. A pak jsou místa, kde jsme si dovolili trochu volnosti v naději, že to bude působit, jako by se to mohlo stát v One Piece, i když se to v manze přesně takhle nestalo.
Takže ano, Oda-san byl velmi svéhlavý, velmi náročný a neustále nám říkal: „Je tohle One Piece?“. A pro scénáristy a producenty bylo opravdu zajímavé učit se One Piece od něj a ze zdrojového materiálu, ale pak také vidět, jak se to přenáší na všechny naše vedoucí oddělení, když jsme se dostali do výroby, protože je to taková strmá křivka učení, abyste pochopili, co je One Piece a co ne. A já doufám, že jsme to většinou zvládli správně. Ale rozhodně to bylo pro všechny náročné a mám pocit, že jsme to zvládli.
Je zajímavé slyšet váš názor na to, protože samozřejmě existuje spousta adaptací. Je jich tolik napříč různými žánry. A originály těchto věcí jsou skvělé, ale 1:1, pokud nejste aditivní, co přidáváte ke konverzaci, že?
Přesně tak! Přesně tak. A proto pro mě první věcí, kterou jsem musel udělat, bylo… Dobře, jak to budeme strukturovat, protože pokud máme osm epizod na vyprávění příběhu, je to velmi odlišné od kapitol mangy, které nemusí mít nutně stejný druh zabudovaného oblouku a emocionality do osmi epizod. Udělali jsme několik změn a přidali několik věcí, které pomohly nebezpečnosti, sázkám a emocím. Způsob, jakým jsme udělali flashbacky pro všechny, a já jsem velmi stál o to, aby se flashbacky dělaly pro všechny, i když to bylo velmi nákladné. Ale myslím, že se to bohatě vyplatí.
(Obrázek: Netflix)
Jaká je vaše nejoblíbenější změna, kterou hraný seriál přináší?
Řekl bych, že jsou dvě změny, které se mi opravdu líbily a za které jsem velmi bojoval. Jednou z nich bylo urychlení pronásledování mariňáků s Garpem, Kobym a Helmeppem a zapojení těchto postav, které se do příběhu vrátí až kolem 300. kapitoly mangy, do příběhu, aby bylo cítit, že nám jsou mariňáci v patách a pronásledují nás.
A pak to také dalo příležitost vyprávět opravdu pěknou verzi příběhu Garpa a Luffyho, kdy v polovině sezóny odhalíme: „Panebože, to je děda!“ A pak jsme si řekli: „To je děda, to je děda!“ A také pak vidět paralelu mezi Kobym a Luffym, kdy se jeden snaží být nejlepším mariňákem, jakým může být, a druhý se snaží být nejlepším pirátem, jakým může být. To byla opravdu pěkná paralela v příběhu – jen to nebylo přesně v čase 100 kapitol.
Řekl bych, že druhá věc, na kterou jsem velmi hrdý, je, že jsem přivedl Arlonga a nechal ho být velkým záporákem první sezóny, takže první sezóna má jakousi strukturu, která začíná a končí cestou Východní modré. Ale zároveň to spojuje Arlonga jako antagonistu a také to uzavírá příběh Nami způsobem, který se na konci sezóny opravdu krásně vyplatí.
V průběhu let už musel mít Oda mnoho příležitostí něco takového udělat. Čím se podle vás tato liší? V čem je jiný nebo lepší tak, že dostal Odovu pečeť a skutečně zde překročil cílovou pásku?
Myslím, že nastal ten správný čas, aby tento příběh vyšel. Myslím si, že z technologického hlediska se vizuální efekty dostaly na takovou úroveň, že i když jsou velmi drahé, jsou pro tento typ pořadu cenově dostupné, a televizní pořady se dělají s ohledem na to, že se na ně vynakládá hodně času a peněz, aby se udělaly správně, aby se lidé nedívali a neříkali si: „Aha, víš, ty efekty jsou na hovno, to vypadá hrozně.“ To je ale jenom otázka času. To nikdo nechtěl.
Takže si myslím, že to bylo načasování, co se týče technologie, ale pak také, že je to velmi cítit jako příběh pro naši dobu, který je třeba vyprávět. O následování svých snů – a Luffyho superschopností, jak jsem vždycky říkal, je schopnost inspirovat sny jiných lidí, ne je natahovat. To tam je, ale to, že vás dokáže přimět, abyste si vzpomněli na sen, o kterém jste si mysleli, že je vaší minulostí, a přimět vás, abyste v něj uvěřili a šli s ním? To je úžasná superschopnost a myslím, že něco, co by mělo být právě teď na světě.
(Obrázek: Netflix)
V průběhu let jsi pracoval na spoustě velkých seriálů [Akta X, Ztraceni], ale zdá se, že je fér říct, že přinejmenším v mezinárodním nebo celosvětovém měřítku je tohle zdaleka nejprofláknutější práce, kterou jsi udělal.
Určitě.
Jak přistupujete k vedení takového pořadu? Liší se nějak výrazně od jiných pořadů? Nebo se tam dost věcí překrývá?
Je to výrazně odlišné od jiných pořadů. V běžném vysílacím nebo kabelovém schématu natáčíte třeba pilotní díl 15 až 20 dní, když máte štěstí. A pak se epizody natáčejí sedm, osm, dvanáct dní nebo tak nějak. Tento seriál se natáčel jako celovečerní film.
Množství času a peněz, které jsme měli k dispozici, odpovídalo celovečerní délce a kvalitě celovečerního filmu, každopádně se tomu velmi blížilo. Rozhodně to bylo nasazení nového klobouku, abychom mohli říct: „Dobře.“ To je skvělé. Vedl jsem už pořady, které byly napjatější a časově náročnější, co se týče toho, co jsme museli v daný den stihnout. Tohle bylo něco jiného. Takže počet stránek, které musíte za den stihnout, se výrazně snížil, což je skvělé, protože pak máte víc času se tomu věnovat.
Množství kulis, které postavil náš úžasný produkční a stavební tým; nikdy předtím jsem nic podobného nedělal. Obvykle postavíte kulisy jako Baratie, pokud si vůbec můžete dovolit kulisy jako Baratie, postavíte je a používáte je nejen po celou sezónu, ale používáte je po celou dobu trvání představení. Baratie jsme použili na dvě epizody a pak ji zbourali a mně to zlomilo srdce, když jsem viděl, kolik práce stálo postavit ji a pak ji zbourat. Stejně jako Windmill Village. Byla ve dvou epizodách ve flashbacku pro Luffyho – zbouraná. A nikdy předtím jsem nic takového nedělal. Takže to byl luxus a něco, co se podle mě vyplatí v obřím rozsahu, který uvidíte na plátně.
(Obrázek: Netflix)
Jak pro vás vypadá úspěch adaptace? Kromě toho, že se na to samozřejmě bude dívat spousta lidí, čísla půjdou nahoru, to je skvělé. Ale co by z toho udělalo úspěšnou hranou adaptaci?
Podle mě je to opět nalezení té správné rovnováhy. Vyplatí se najít tu rovnováhu, kdy si hardcore fanoušci seriál opravdu zamilují a oblíbí si jeho atmosféru – i ty věci, které jsou jiné – a kdy přijdou noví fanoušci a řeknou: „Nikdy jsem o One Piece neslyšel, ale tohle se mi líbí. Teď si chci přečíst mangu, chci vidět anime.“ Tohle se mi líbí. A stejný pocit jsem měl, když jsem poprvé viděl Hru o trůny. Říkal jsem si: „Co to má být? To si musím přečíst!“ A pak jsem si řekl: „Tohle si musím přečíst!“. Takže jde o to dostat oba tábory dohromady pod jeden stan a doufat, že s tím budou všichni spokojeni.
A pak si myslím, že lidi, které opravdu chci, a je to moje vlastní ego, ale lidi, které opravdu chci, jsou ti, kteří jsou odpůrci a říkají: „Tohle nikdy nebude fungovat.“ Živě hrané adaptace mangy nebo anime nefungují, jsou strašné ve všech směrech. A četl jsem pár příspěvků na sociálních sítích a podobně, kde lidé říkají: „Troufám si říct, že jsem teď viděl trailer a trochu v to doufám?“. Chtěl bych, aby si ti lidé řekli: „Panebože, mýlil jsem se. Je to možné, je to proveditelné a v seriálu to dokázali.“ A já jsem si myslel, že je to možné.
První sezóna hraného seriálu One Piece je v současné době k dispozici na Netflixu. Pokud jste s ní však již skončili, zde jsou některé z nejlepších seriálů Netflixu, které můžete právě teď sledovat.
A pokud vás zajímají další díly One Piece, konkrétně se můžete podívat na naše rozhovory s představitelem Luffyho IÑaki Godoyem, představitelem Zoro Mackenyu, představitelkou Nami Emily Rudd, představitelem Usoppa Jacobem Romerem Gibsonem a představitelkou Sanji Taz Skylar.