Po třech hodinách hraní Stalkera 2 a umírání všemi myslitelnými způsoby se nemohu dočkat, až tuto postapokalyptickou střílečku doporučím (téměř) každému fanouškovi Falloutu, kterého znám.

Jestli existuje herní série, která se vyznačuje takovou brutalitou jako Stalker, tak v ní ještě neumřu. Její prostředí, zarostlá uzavřená zóna kolem černobylské elektrárny, je klamně krásné. Její svěží zelené louky jsou však poseté radiací a smrtícími jevy zvanými anomálie, které sahají od ohnivých sloupů chrlících z popraskaného asfaltu až po neviditelné vichry, které vás mohou v jediném okamžiku odtrhnout od země. Bandité, které do Zóny přilákalo nadpřirozené bohatství vytvořené katastrofou, jsou připraveni návštěvníky v okamžiku zabít; zatímco živá maková pole skrývají zmutovanou zvěř, která si nedělá starosti s tím, co jí.

Přes to všechno jsem se nemohl dočkat, až vytáhnu svůj Geigerův čítač na další výlet. Od poslední hry série, Call of Pripyat, uplynulo už 15 let a za tu dobu se jen málokterá hra dokázala vyrovnat ponurému survival zážitku The Zone. Než jsem si však mohl zahrát dlouho očekávané pokračování série Stalker 2: Heart of Chornobyl, které vychází v listopadu, obával jsem se, že nejnovější díl trochu ubere na své drsnosti ve snaze zalíbit se mainstreamovějšímu vkusu – koneckonců se v tichosti stal jednou z největších chystaných her pro Xbox Series X v roce 2024, na níž Microsoft Gaming spolupracuje s vývojářskou společností GSC Game World.

Tyto obavy byly při zpětném pohledu velmi hloupé. Nedávno jsem navštívil GSC Game World v Praze – kam se polovina týmu přesunula kvůli ruské invazi na Ukrajinu – a během tří hodin Stalkera 2, které jsem si mohl zahrát, se hra stala téměř komickou v tom, jak málo se stará o hráče. V jednu chvíli jsem přežil napínavou přestřelku se třemi bandity, abych pak zemřel, když jsem si nedokázal včas obvázat krvácející ránu. Později se mi pokus o lov na bandu hledaných mužů kvůli jejich odměnám vymstil, když zvuk střelby přilákal smečku divokých psů, kteří usoudili, že vypadám jako nejchutnější slídil z celé skupiny, a roztrhali mě na kusy. Při jiných příležitostech jsem ani neriskoval boj, raději jsem bandity podplatil za klíčovou stopu, než abych kvůli ní plýtval omezenou municí v boji.

Jestli existuje herní série, která se vyznačuje takovou brutalitou jako Stalker, tak v ní ještě neumřu. Její prostředí, zarostlá uzavřená zóna kolem černobylské elektrárny, je klamně krásné. Její svěží zelené louky jsou však poseté radiací a smrtícími jevy zvanými anomálie, které sahají od ohnivých sloupů chrlících z popraskaného asfaltu až po neviditelné vichry, které vás mohou v jediném okamžiku odtrhnout od země. Bandité, které do Zóny přilákalo nadpřirozené bohatství vytvořené katastrofou, jsou připraveni návštěvníky v okamžiku zabít; zatímco živá maková pole skrývají zmutovanou zvěř, která si nedělá starosti s tím, co jí.