Stojím před tvrzí plnou banditů ve Skyrimu a zvedám kameru, abych viděl, jak na noční obloze nade mnou visí velký měsíc v úplňku. Jeho záře zdobící temnotu působí téměř jako osud. Z hlediska hraní rolí není nic lepšího. Vím, co mám dělat dál. Stisknutím ramenního tlačítka na ovladači PS5 se můj Dragonborn začne proměňovat. Můj pohled z první osoby se změní na pohled z třetí osoby a já sleduji, jak se jejich natažené končetiny formují do podoby vlkodlaka. Nyní v podobě šelmy dokončím proměnu tím, že vydám zastrašující zavytí, aby každý nepřítel v okolí věděl, že jsem tady.
Scéna je dokonale připravená k tomu, abych využil své lykantropické schopnosti, takže přesně to udělám. S bezohlednou odvahou se vrhám do zchátralé pevnosti, mrzačím každého v dohledu a živím se jejich těly, abych si odemkl další schopnosti. Zanedlouho zůstanu naživu jen já. Nezbývá mi nic jiného než čekat, až mě krvežíznivost přejde, abych se mohl proměnit zpět ve své obvyklé, nenápadné já císařského válečníka.
Původně jsem se do Tamrielu vrátil poté, co ve mně Starfield Shattered Space zažehl touhu vrátit se ke svému oblíbenému rozšíření Skyrim: Dawnguard. Ale jak už to tak bývá, rozsáhlé fantasy RPG od Bethesdy mě odvedlo od zamýšlené cesty a já najednou začínal nový běh, při kterém jsem se oddal způsobům Společníků a proměnil se ve vlkodlaka. Jak jsem rychle zjistil, tato lykantropická odbočka vlastně fungovala v můj prospěch, protože když jsem se konečně znovu pustil do rozšíření, můj sklon k hraní rolí mě povzbudil k tomu, abych k úkolům Dawnguardu přistupoval jinak.
Nejsem upír!
(Obrázek: Bethesda)
Starfield Shattered Space ve mně zanechal zamyšlení nad těmi nejlepšími DLC, kterých jsme se od Bethesdy za poslední roky dočkali, a Dawnguard pro mě vždycky byl a je pevným favoritem. Nejenže nás seznámil se schopnostmi upířího lorda, ale přinesl nám také strom dovedností bestiální formy, nezapomenutelný příběh a jednoho z nejlepších společníků v RPG v podobě prastaré upírky Serany. Starfield byl sice prvotním impulsem k dalšímu hraní Skyrimu, ale já jsem se chtěl pustit do něčeho, co se hodí k tomuto období; nic přece nevypovídá o Halloweenu tak jako upíři, chrliče a velké gotické hrady.
Stojím před tvrzí plnou banditů ve Skyrimu a zvedám kameru, abych viděl, jak na noční obloze nade mnou visí velký měsíc v úplňku. Jeho záře zdobící temnotu působí téměř jako osud. Z hlediska hraní rolí není nic lepšího. Vím, co mám dělat dál. Stisknutím ramenního tlačítka na ovladači PS5 se můj Dragonborn začne proměňovat. Můj pohled z první osoby se změní na pohled z třetí osoby a já sleduji, jak se jejich natažené končetiny formují do podoby vlkodlaka. Nyní v podobě šelmy dokončím proměnu tím, že vydám zastrašující zavytí, aby každý nepřítel v okolí věděl, že jsem tady.
Scéna je dokonale připravená k tomu, abych využil své lykantropické schopnosti, takže přesně to udělám. S bezohlednou odvahou se vrhám do zchátralé pevnosti, mrzačím každého v dohledu a živím se jejich těly, abych si odemkl další schopnosti. Zanedlouho zůstanu naživu jen já. Nezbývá mi nic jiného než čekat, až mě krvežíznivost přejde, abych se mohl proměnit zpět ve své obvyklé, nenápadné já císařského válečníka.
Původně jsem se do Tamrielu vrátil poté, co ve mně Starfield Shattered Space zažehl touhu vrátit se ke svému oblíbenému rozšíření Skyrim: Dawnguard. Ale jak už to tak bývá, rozsáhlé fantasy RPG od Bethesdy mě odvedlo od zamýšlené cesty a já najednou začínal nový běh, při kterém jsem se oddal způsobům Společníků a proměnil se ve vlkodlaka. Jak jsem rychle zjistil, tato lykantropická odbočka vlastně fungovala v můj prospěch, protože když jsem se konečně znovu pustil do rozšíření, můj sklon k hraní rolí mě povzbudil k tomu, abych k úkolům Dawnguardu přistupoval jinak.
Nejsem upír!
(Obrázek: Bethesda)
Starfield Shattered Space ve mně zanechal zamyšlení nad těmi nejlepšími DLC, kterých jsme se od Bethesdy za poslední roky dočkali, a Dawnguard pro mě vždycky byl a je pevným favoritem. Nejenže nás seznámil se schopnostmi upířího lorda, ale přinesl nám také strom dovedností bestiální formy, nezapomenutelný příběh a jednoho z nejlepších společníků v RPG v podobě prastaré upírky Serany. Starfield byl sice prvotním impulsem k dalšímu hraní Skyrimu, ale já jsem se chtěl pustit do něčeho, co se hodí k tomuto období; nic přece nevypovídá o Halloweenu tak jako upíři, chrliče a velké gotické hrady.
Říjen mi připadal jako ten správný čas na to, abych si znovu prožil úkolovou linii Dawnguardu, ke které jsem se už několik let nevrátil. Protože mě přepadla touha vrátit se do Tamrielu, rozhodl jsem se začít znovu jako nový Dragonborn. V minulých bězích jsem se ponořil do magie, naplno se věnoval kradmým dovednostem, abych vytvořil dokonalého vůdce cechu zlodějů, a ovládal luk, ale nikdy jsem se nevydal cestou válečníka. A tak jsem se s touhou co nejvíce se otřepat a vyzkoušet nové cesty, které jsem předtím nezkoušel, rozhodl pro cestu válečníka a věnoval body dovedností obouručním zbraním, těžké zbroji a kovářství.
(Obrázek: Bethesda)
Vzhledem k mým zvoleným talentům mi plnění úkolových linií Společníků dávalo dokonalý smysl. Ve Skyforge bych si odemkl unikátní zbroj a měl bych přístup k následovníkům, kteří by mi mohli snadno pomoci zlepšit mé dovednosti. Skutečnost, že se také můžete stát vlkodlakem, navíc přidala do kotle další přísadu spojenou s Halloweenem. Koneckonců, Dawnguardi jsou lovci upírů, a pokud se k nim chci přidat, není lepší způsob, jak to udělat, než se stát ikonickým popkulturním soupeřem krvesajů. Historicky vzato jsem rozšíření hrál vždy jen jedním způsobem: poté, co jsem našel Seranu a přivedl ji domů k jejímu otci, lordu Harkonovi, jsem se vždy rozhodl přijmout jeho nabídku na trochu jeho krve, čímž jsem se sám stal upířím lordem.
Ale jako můj nový vlkodlačí válečník bych se stal lordem s tesáky, což by popřelo mou zvířecí podobu a narušilo hraní rolí, do kterého jsem se ponořil – víte, to, při kterém jsem vyl na měsíc a krmil se bandity. Navíc jsem se oženil s Farkasem, druhem Společníků, který rovněž vyznával způsoby lykantropie. Těžko jsem se teď mohl otočit zády ke své zvířecí podobě, že? Poprvé jsem tedy Harkona odmítla a byla jsem rychle vykázána z gotického sídla, které on, Serana a spousta dalších tesákových přátel nazývali domovem.
Přihlaste se k odběru novinek GamesRadar+
Týdenní přehledy, příběhy z komunit, které máte rádi, a další informace
Kontaktujte mě s novinkami a nabídkami od dalších značek FuturePřijímejte od nás e-maily jménem našich důvěryhodných partnerů nebo sponzorůZasláním svých údajů souhlasíte s obchodními podmínkami a zásadami ochrany osobních údajů a jste starší 16 let.