Jedním z dlouho očekávaných bodů zápletky v One Piece, který se konečně dostává do popředí, a to po vzácné přestávce tvůrce Eiichira Ody, je opětovné představení obrů a cesta do jejich domoviny Elbaph. Pro fanoušky je to cesta, která se zdála nevyhnutelná už několik let – poprvé byla ukázána během odhalení pozadí Velké mámy, postavy, jejíž historie je neoddělitelně spjata se vztahem obrů k okolnímu světu. Význam obrů v One Piece však sahá daleko za hranice bývalého působiště hlavního padoucha. Ve skutečnosti jsou obři možná právě tím nejlepším příkladem specifické fantasy značky One Piece.
(Obrázek: Viz Media/Shueisha)
One Piece žije nejen z dobrodružství, ale také z potenciálu pro dobrodružství. Právě díky tomu je fantazie série tak všeobjímající a umožňuje, aby vše od starodávných pohádkových příběhů o zlatě na obloze a pirátských galeonách z roku 1700 pokojně koexistovalo s robotickými experimenty doktora Vegapunka a zombíky Gecko Moria. Za obzorem je vždy šance na něco velkolepějšího. Téměř nikdy si neřeknete: „Tohle pro One Piece nedává smysl,“ protože logika samotného One Piece velí, že tam venku je vždycky něco víc. Vždycky je tam nějaký zázrak, který ještě nebyl objeven. Kdyby nebylo, k čemu by pak bylo vůbec vyplouvat?
To se rozhodně děje v Malé zahradě, která je nejprve ukázána jako ostrov plný dinosaurů a později jako provizorní aréna pro obry Dorryho a Brogyho. Ačkoli technicky vzato nejsou prvními obry, kteří se v One Piece objevili (tím by byl John Giant a jeho rychlé objevení se v oblouku Loguetown), jsou prvními, kteří mluví o tom, že jsou obři, a také o Elbafovi. Skutečnost, že tam oba obři svádějí souboj už 100 let, aby urovnali spor, nejenže upevňuje smysl pro čest, který v sobě každý z obrů nosí, ale také ještě více vtiskuje posádce Slaměného klobouku ušlechtilost dobrodružství a odvážného bojovníka.
(Obrázek: Viz Media/Shueisha)
Jedním z dlouho očekávaných bodů zápletky v One Piece, který se konečně dostává do popředí, a to po vzácné přestávce tvůrce Eiichira Ody, je opětovné představení obrů a cesta do jejich domoviny Elbaph. Pro fanoušky je to cesta, která se zdála nevyhnutelná už několik let – poprvé byla ukázána během odhalení pozadí Velké mámy, postavy, jejíž historie je neoddělitelně spjata se vztahem obrů k okolnímu světu. Význam obrů v One Piece však sahá daleko za hranice bývalého působiště hlavního padoucha. Ve skutečnosti jsou obři možná právě tím nejlepším příkladem specifické fantasy značky One Piece.
(Obrázek: Viz Media/Shueisha)
One Piece žije nejen z dobrodružství, ale také z potenciálu pro dobrodružství. Právě díky tomu je fantazie série tak všeobjímající a umožňuje, aby vše od starodávných pohádkových příběhů o zlatě na obloze a pirátských galeonách z roku 1700 pokojně koexistovalo s robotickými experimenty doktora Vegapunka a zombíky Gecko Moria. Za obzorem je vždy šance na něco velkolepějšího. Téměř nikdy si neřeknete: „Tohle pro One Piece nedává smysl,“ protože logika samotného One Piece velí, že tam venku je vždycky něco víc. Vždycky je tam nějaký zázrak, který ještě nebyl objeven. Kdyby nebylo, k čemu by pak bylo vůbec vyplouvat?
To se rozhodně děje v Malé zahradě, která je nejprve ukázána jako ostrov plný dinosaurů a později jako provizorní aréna pro obry Dorryho a Brogyho. Ačkoli technicky vzato nejsou prvními obry, kteří se v One Piece objevili (tím by byl John Giant a jeho rychlé objevení se v oblouku Loguetown), jsou prvními, kteří mluví o tom, že jsou obři, a také o Elbafovi. Skutečnost, že tam oba obři svádějí souboj už 100 let, aby urovnali spor, nejenže upevňuje smysl pro čest, který v sobě každý z obrů nosí, ale také ještě více vtiskuje posádce Slaměného klobouku ušlechtilost dobrodružství a odvážného bojovníka.
(Obrázek: Viz Media/Shueisha)
Na Usoppa, který je obvykle zbabělý, tento projev obzvlášť zapůsobí. Na rozdíl od mnoha jiných Slaměných klobouků není jeho konečný cíl konkrétní, jako například „být nejlepším šermířem“ nebo „najít lék na každou nemoc“. Spíše si prostě přeje být takovým hrdinou, o jakém se obvykle vyprávějí příběhy. Naše první větší seznámení s obry jako takové funguje na prozkoumání idealismu One Piece. Naše nejdivočejší fantazie a touhy, které na papíře vypadají hloupě – pravděpodobně by se dalo vypíchnout několik děr ve větě „Bojovat, co by mohlo být věčnou bitvou, aby se urovnal malý spor“ – se mohou stát zdrojem skutečné důstojnosti.
Ale fantazie není jen čirý eskapismus, jak vidíme, když se obři objeví v dalším díle One Piece. Ať už jde o Oima a Kashii, kteří hlídají brány Enies Lobby poté, co je Světová vláda po desetiletí klamala, nebo o Veslovo tělo, které vzkřísil Gecko Moria jako prostředek pro své plány, či o podvod Matky Karmel, která je pod rouškou dobročinnosti obelhává, obři jsou často terčem manipulace. Pokud se podaří využít jejich sílu a podmanit si jejich vůli, jsou z nich mocní pěšáci. Světová vláda může trvat na tom, že chce zastavit pirátství, ale její cíle ve skutečnosti spočívají v dekapitaci jakékoli dobrodružné romantiky. Obři, rasa, která stojí za tím, že sebeúctu lze nalézt v boji a v dobrodružství, tomu brání.
(Obrázek: Viz Media/Shueisha)
Pokračující výskyt obrů v tak klíčovém, pozdním okamžiku hry One Piece (jejich dosud nevyřešený hněv na Velkou mámu, jejich vazby na Shankse a nejnověji překvapivý návrat Dorryho a Brogyho, aby pomohli Luffymu vypořádat se s monstrózními formami Pěti starších) obnovuje jejich význam pro fantasy One Piece ve více ohledech, než jen v tom, že dávají Slaměným kloboukům další X na mapě. Jsou s jeho světem spjaty jak fyzicky, tak tematicky a jsou nejen inspirativním příkladem „bojového ducha“ One Piece, ale nesou také břemeno jeho hněvu a zášti. Bez nich by se jeho svět – často doslova – zdál menší a jeho konflikty by se omezily na záležitosti území a chamtivosti, nikoli na věčnou hrdost bojovníků.