Byl to hořkosladký zážitek, když jsem v průběhu několika měsíců pomalu dohrával Baldur’s Gate 3 a pravidelně sledoval, jak společnost Larian vydává funkce měnící hru a vylepšení kvality života. Představte si, že se stravujete v bufetu se třemi michelinskými hvězdičkami a každou chvíli vyjde číšník, aby přidal k pomazánce další banger. A pak se z pátého jídla navíc vyklube něco, na co jste měli opravdu chuť – říkejme tomu SoufflÉ pro správu zásob – jenže teď už jste plní a moc toho nesníte. Víte, bylo to opravdu dobré, ale kdybych s tím počkala trochu déle, než jsem se zakousla, možná bych si to užila mnohem víc.
Tahle myšlenka – nebo její méně metaforická verze – mě letos napadala často. Rok 2023 byl úžasný rok pro hraní her a možná ještě lepší rok pro čekání na hraní her. Vydání hry Cyberpunk 2077: Phantom Liberty a její doprovodné aktualizace 2.0, která se vrací, je pravděpodobně nejextrémnějším příkladem čekání na vylepšení. Ale i u her, které byly původně vydány v tomto roce, může čekání i jen měsíc nebo dva vést k výrazně lepšímu prvnímu dojmu.
Udělejte skvělé RPG hry ještě lepšími
(Obrázek: Larian Studios)
Baldur’s Gate 3 je zajímavým příkladem, protože byla po spuštění programu Early Access uvedena na trh v celkově skvělé formě. Nebyla to katastrofa typu „počkej, až to opraví“ jako PayDay 3, to zdaleka ne. Na její hraní nebylo třeba čekat, a to platí většinou o všech hrách, o kterých budu mluvit. U Baldur’s Gate 3 jsem se skvěle bavil i bez výhod mnoha patchů po vydání a bylo zábavné podílet se na launchovém humbuku RPG. To je jedna z mála výhod hraní hry hned po vydání. Neexistuje žádná replika toho nového herního prostředí, kde všichni současně přicházejí na kloub a pracují s novým obsahem, a komunitní diskuze je na nejvyšší úrovni. Je to zábava! Den spuštění hry může být zábavný, alespoň pokud jde podle plánu.
Přesto je dnešní Baldur’s Gate 3 o hlavu lepší než Baldur’s Gate 3 ze srpna. Část mého já si opravdu přeje, abych si ji mohl zahrát poprvé – ne proto, abych si užil to samé znovu, ale proto, abych měl vybroušenější a méně piplavý zážitek. A ano, mohl bych si prostě vytvořit novou postavu pro čerstvou kampaň, ale teď po mně volá spousta jiných her. Navíc, jak už jsem říkal, jsem už docela nabitý.
Závidím lidem, kteří začnou svou cestu s dostupnými funkcemi, jako je magické zrcadlo, s připraveným post-herním epilogem, se správou inventáře společníka, která nestojí za starou belu, s dotaženým výkonem pro 3. akt a s tak důležitou fyzikou penisu. Baldur’s Gate 3 je hra, která má ve svém designu zapečené hromady třecích ploch, ale tyto patche obrousily nechtěné hrubé úhly a umožnily mnohem plynulejší zážitek. První den byl pro hraní Baldur’s Gate 3 skvělý – z nějakého důvodu korunuje náš seznam nejlepších her roku 2023 – ale s blížícím se koncem roku nikdy nebyla lepší doba.
(Obrázek: Bethesda)
Kolegovi z mega RPG Starfield bych dal jiné, poněkud paradoxní hodnocení. Dalo by se namítnout, že všechny hry lze neustále vylepšovat dalšími patchi, ale pokud se touto cestou vydáme příliš daleko, budeme čekat věčně, neustále lákáni na lepší imaginární verzi. Přesto se mi zdá, že z hlediska nevyužitého potenciálu je nejlepší doba na hraní Starfieldu teprve před námi, i když dnes běží a hraje se mnohem lépe než v září. A opět, není to tak, že by byl nebo někdy byl zcela nehratelný. Naše recenze Starfieldu dává plný počet hvězdiček, protože i přes zcela oprávněnou kritiku designových principů Bethesdy a jejich provedení ve Starfieldu, pokud vám vize této hry opravdu sedne, může být těžké ji odložit.
Spousta lidí už Starfield miluje, ale spousta lidí ho nemiluje, nebo ho alespoň nemiluje tak, jak by doufali. Nevím, jestli si jakýmkoli množstvím patchů může tahle věc reálně vysloužit odkaz na úrovni Skyrimu, natož aby se dostala na úroveň Baldur’s Gate 3 nebo dnešního Cyberpunku 2077. Vsadil bych se však, že Starfield bude mnohem zábavnější řekněme za půl roku. Bethesda slibuje v příštích patchích vrozenou podporu modů, mapy měst, vylepšené cestování a mnoho dalšího. Pokud to plán vydání dovolí, v polovině roku 2024 se pravděpodobně do Starfieldu pořádně zažeru, to vám můžu říct.
Ať se hry s živou službou rozkládají
(Obrázek: Blizzard)
Neříkám, že byste nikdy neměli hrát hry při spuštění. Když vyšel Elden Ring, vzal jsem si v práci týden volno, abych si ho zahrál, a pravděpodobně to udělám znovu kvůli Elden Ring 2: Electric Boogaloo, případně jen kvůli DLC. Myslím si, že byste si nikdy neměli hry předobjednávat, ale to je také vedlejší. Jde mi o to, že počkat si na hry je vždy lepší pro vaše peníze – pokud si nekupujete hry od Nintenda, které budou stát 60 nestydatých dolarů ještě dlouho poté, co se my dva vrátíme do vesmírného prachu – a často i lepší pro váš čas.
U her určitých žánrů je větší pravděpodobnost, že budou uvedeny na trh s problémy, a nic nevychází spolehlivěji nedodělané než hry v živé službě. Diablo 4 je pravděpodobně nejzřetelnějším příkladem z roku 2023, jak několik měsíců aktualizací na základě zpětné vazby může hru výrazně vylepšit. Jelikož jsem hrál hodně Diabla 3, věděl jsem od začátku, že Diablo 4 nebudu hrát první den. Nepotřeboval jsem křišťálovou kouli, abych předpověděl, že to bude minimálně několik týdnů zmatek. A ejhle, uvedení Diabla 4 na trh a jeho úvodní sezóna byly mírně řečeno chaotické. Méně laskavě řečeno, jsem rád, že jsem přeskočil bolest hlavy z první sezóny.
(Obrázek: Blizzard)
Vždycky jde o hlouposti. XP grind, drop rate, vyvážení tříd, endgame smyčka, díry v ekonomice zdrojů. Stejně jako čerstvě uvařené maso potřebují tyto věci čas na odpočinek. Jádro Diabla 4 bylo od začátku solidní, ale chyběly mu určité finesy a dlouhá životnost. Druhá sezóna se naštěstí docela proměnila. Už jen z přečtení poznámek k patchům mohu říct, jak moc se věci zlepšily, navíc komunita je dnes viditelně spokojenější a všichni moji kamarádi z Diabla mi říkají, že hra je v mnohem lepší kondici. Věci se vyvíjejí zhruba tak, jak jsem předpovídal, což znamená, že tento měsíc vypadá jako mnohem lepší čas nechat se vtáhnout do Diabla 4, zejména s blížící se prázdninovou přestávkou.
Tohle všechno je jen moje osobní pravidlo a stejně jako moje pravidlo přeskočit na nejnovější hru v sérii, je to případ od případu. Už když jsem psal recenzi na Armored Core 6, byl jsem z nejnovějšího mechovského nářezu od FromSoftware nadšený, ale nelze popřít, že díky určitému vybalancování zbraní po spuštění je více buildů a herních stylů mnohem životaschopnějších a zábavnějších. V podstatě totéž platí i pro Remnant 2, který jsem si při uvedení na trh také velmi užíval, a Lies of P, který nejen vyladil zbraně, ale také opravil většinu uměle prodloužených, úskok trestajících windup animací bossů. Všechny tyto hry byly při uvedení na trh dobré. Teď jsou lepší! Takže jestli si z tohoto článku něco odnesete, tak to, že byste se neměli nechat zlákat FOMO. Váš zážitek se nikam neposune. Nemáte co ztratit a můžete hodně získat, když si počkáte, až si zahrajete i ty největší hry – zejména ty největší hry.