Myslím, že jsem měl štěstí, že jsem hrál Citizen Sleeper a Cyberpunk 2077 ve velmi specifickém pořadí. Blízkost je bonusem navíc, protože jsem svou druhou cestu Nočním městem ukončil pouhých 24 hodin předtím, než jsem poprvé ochutnal „RPG bonbónek“ Garetha Damiana Martina. O pět hodin a nespočet hodů kostkou později jsem sáhl po kusu papíru a načmáral si otázku, která mě celou dobu pálila v lebce: Je Spáč jen V?
Samozřejmě že není. Cyberpunk a Občan Spáč jsou dva naprosto samostatné RPG zážitky, každý nějakým způsobem ovlivněný stolními hrami, jejich postupy a futuristickými sci-fi motivy. Jedna z nich je trojrozměrná akční hra z pohledu první osoby se všemi efektními souboji a grafickou věrností, kterou byste od studia Zaklínač 3 očekávali. Druhá je textový, vyprávěcí, point-and-click solodev projekt. Proč tedy oba dystopické světy do sebe zapadají tak dokonale, že jsem z prvního sezení Citizen Sleeper odešel s podezřelým pocitem… návaznosti?
Kybernetický samuraj
(Obrázek: CD Projekt RED)Probuď se, spáčku!
(Image credit: Jump Over the Age)
**Zkoušeli jste… proplout nástrahami vesmírného kapitalismu ve hře Citizen Sleeper?
Ďábel je nejhorší z konců Cyberpunku 2077 – ano, včetně zničujícího epilogu Phantom Liberty „tváří v davu“. Po hodinách, kdy se s pomocí Johnnyho Silverhanda, jehož implantovaný osobnostní konstrukt ho proměnil ve věčného spolubydlícího s mozkem, který pomalu přebírá kontrolu nad vaším tělem, drží maniakální megakorporace, se V rozhodne důvěřovat Arasakovi. Hanako řekne, že V přivede do Arasakovy věže hlavním vchodem, a výměnou za pomoc při svržení jejího otcovraha nabídne lék na Vovu smrtelnou Johnnyho-itidu.
Myslím, že jsem měl štěstí, že jsem hrál Citizen Sleeper a Cyberpunk 2077 ve velmi specifickém pořadí. Blízkost je bonusem navíc, protože jsem svou druhou cestu Nočním městem ukončil pouhých 24 hodin předtím, než jsem poprvé ochutnal „RPG bonbónek“ Garetha Damiana Martina. O pět hodin a nespočet hodů kostkou později jsem sáhl po kusu papíru a načmáral si otázku, která mě celou dobu pálila v lebce: Je Spáč jen V?
Samozřejmě že není. Cyberpunk a Občan Spáč jsou dva naprosto samostatné RPG zážitky, každý nějakým způsobem ovlivněný stolními hrami, jejich postupy a futuristickými sci-fi motivy. Jedna z nich je trojrozměrná akční hra z pohledu první osoby se všemi efektními souboji a grafickou věrností, kterou byste od studia Zaklínač 3 očekávali. Druhá je textový, vyprávěcí, point-and-click solodev projekt. Proč tedy oba dystopické světy do sebe zapadají tak dokonale, že jsem z prvního sezení Citizen Sleeper odešel s podezřelým pocitem… návaznosti?
Kybernetický samuraj
(Obrázek: CD Projekt RED)Probuď se, spáčku!
(Image credit: Jump Over the Age)
**Zkoušeli jste… proplout nástrahami vesmírného kapitalismu ve hře Citizen Sleeper?
Ďábel je nejhorší z konců Cyberpunku 2077 – ano, včetně zničujícího epilogu Phantom Liberty „tváří v davu“. Po hodinách, kdy se s pomocí Johnnyho Silverhanda, jehož implantovaný osobnostní konstrukt ho proměnil ve věčného spolubydlícího s mozkem, který pomalu přebírá kontrolu nad vaším tělem, drží maniakální megakorporace, se V rozhodne důvěřovat Arasakovi. Hanako řekne, že V přivede do Arasakovy věže hlavním vchodem, a výměnou za pomoc při svržení jejího otcovraha nabídne lék na Vovu smrtelnou Johnnyho-itidu.
To je samozřejmě nejhorší možný výsledek pro Johnnyho i V, pokud jste do jejich přátelství investovali stejně jako já. Johnnyho vymažou bez možnosti odejít podle svých představ, V se otočí zády ke všemu, co spolu dvojice prožila, a konstrukt zavražděného patriarchy Sabura Arasaky je implantován do jeho vlastního syna – který se ve skutečnosti snažil zničit zlou korporaci zevnitř a mohl to dokázat, nebýt vás. Operace V se přesto zvrtne, a když se probudíte bez Stříbrné ruky, ale přesto odsouzeni do roka zemřít, má V na výběr: vrátit se na Zemi a dožít své dny, nebo nechat své tělo zemřít a zdarma se připojit k programu Relic. To znamená, že jejich engram bude zapečetěn v Mikoshi – stejně jako Johnny – aby potenciálně mohl být jednoho dne znovu implantován do funkčního těla. Stručně řečeno, doslova zaprodáte svou duši ďáblu. Kdo ví? Možná Arasaka nakonec najde pro V nové tělo? V jim přece může věřit, ne?
Mezitím se v izometrickém 2D světě hry Citizen Sleeper odehrává nový příběh. Když se Spáč probouzí na Oku, plavidle plujícím v obrovské propasti vesmíru, dozvídám se, že jsou svým způsobem syntetičtí. Jejich mysl je možná lidská, ale jejich tělo je výrobek, jedno z mnoha sériově vyráběných plavidel, které vlastní megakorporace Essen-Arp, a samotná jejich existence v něm je zločin. S digitalizovanou osobností, která se probudila po desetiletích pod zámkem Essen-Arp, Spáč uniká ze spárů korporace v ukradeném těle, které se pomalu rozpadá – ale odkdy megakorporace nechávají svůj majetek propadnout jen tak?
Kde je moje mysl?
(Obrázek: Fellow Traveller)
Syntetická versus organická existence a posvátnost života, která je na každou z nich kladena, je otázka, která se v obou hrách převrací.
Jak se prostřednictvím dialogových možností dozvídám více o Občanu Spáčovi, jsem čím dál tím více nadšený. Paralely s Ďábelským koncem jsou všude; vězení pro tělesné duše, vlastnictví samotné lidské psychiky, příslib implantace do nového těla, zastřešující otázka, zda digitální život představuje skutečný život… Hned je pro mě těžké nepovažovat svého Sleepera za nikoho jiného než za V, který se vrátil z Mikoshi a je na útěku před Arasakou ve vypůjčeném těle.