Říct, že mi Batman změnil život, může znít jako dramatická nadsázka, ale skutečně mě navedl na cestu, která vedla k tomu, že jsem tady a píšu tento krátký milostný dopis, který právě čtete. Dokonce dokážu přesně určit datum, kdy se můj svět obrátil vzhůru nohama: 19. srpna 2008. Tehdy jsem v kinech poprvé viděl velkolepé dílo Christophera Nolana Temný rytíř.
Když jsem vyrůstal, měl jsem z kina hrůzu: bylo příliš hlučné, příliš tmavé a z vůně popcornu se mi dělalo nevolno. Protože můj cinefilní táta bral do kina mou mladší sestru, trávil jsem čas v knihkupectví vedle s mámou. Film prostě nebyl součástí mého života, a proto byli rodiče překvapeni, když jsem ke svým čtrnáctým narozeninám řekl, že chci vidět Temného rytíře. Ale na myšlence tohoto filmu bylo prostě něco, co ve mně vyvolalo zvědavost, od vzrušujících trailerů po virální marketingovou kampaň a samozřejmě mnoho, mnoho pětihvězdičkových recenzí. Zaujala mě také zpráva o tragické smrti hlavní hvězdy Heatha Ledgera, která mě seznámila s postavou Jokera. Kdo byl ten vysmátý maniak s ušmudlanou bíle pomalovanou tváří, zneklidňujícím úsměvem a špinavým fialovým oblekem? A proč ho ten maskovaný mstitel pronásledoval? Jaký byl mezi nimi vztah a proč byl ten muž sakra oblečený jako netopýr? Z tohoto pohledu outsidera jsem neměl ani tušení, ale věděl jsem, že na tyto otázky chci znát odpovědi.
Proč tak vážně?
(Obrázek: Warner Bros./DC)
Nic mě však nemohlo připravit nejen na to, jak zatraceně skvělý Temný rytíř je, ale i na to, jak velký dopad na mě bude mít. Už od první úderné úvodní scény Jokerovy bankovní loupeže jsem byl naprosto uchvácený – když běžely titulky, měl jsem pocit, že mám konečně oči dokořán. Ještě jsem nic na takové úrovni znovu nezažil a upřímně řečeno, pochybuji, že někdy zažiju.
Otevřel se mi nový svět a já byl odhodlaný se do něj hned ponořit a přečíst si o Batmanovi, Nolanovi a filmech obecně cokoli, co se dalo. Moje posedlost samozřejmě znamenala, že jsem se musel rychle zbavit strachu z kina, i když stále nesnáším vůni a chuť popcornu. Nakonec jsem si uvědomil, že bych chtěl svou lásku k filmům proměnit v práci, když mě táta seznámil s myšlenkou filmové kritiky a povzbudil mě, abych začal psát recenze na svůj vlastní blog (nechť The Mint Film Blog odpočívá v pokoji někde v hlubinách internetu). Nejenže to ovlivnilo mou kariéru, ale také jsem se díky tomu seznámila se svým partnerem, dalším filmovým fanouškem a novinářem.
Tichý strážce
(Obrázek: Warner Bros)
Je zvláštní, že za to všechno mohu poděkovat filmu a fiktivní postavě, ale je to tak – kdyby mě zvědavost ohledně Batmana nepřiměla postavit se svému strachu při sledování Temného rytíře a kdyby ten film nebyl neuvěřitelný, kdo ví, jak bych v životě dopadl. Tady asi ne…
A tento Batmanův den, který se letos slaví 16. září, je pro mě o to výjimečnější, že přichází dva měsíce po zážitku, který byl prostě splněným snem: rozhovor se samotným Nolanem pro jeho poslední triumf Oppenheimer (což je něco, co mi stále nepřipadá reálné). Mé tweety o tom sice v komentářích vyvolaly snobské reakce, když se lidé smáli tomu, že jsem se do kinematografie zamiloval díky superhrdinskému filmu, ale tomu se nedalo vyhnout. Co mě ale překvapilo, bylo množství lidí, kteří mi odpovídali a oslovovali mě, aby se podělili o vlastní zkušenosti s tím, jak Temný rytíř nebo jiný film o Batmanovi změnil všechno i jim. Když se nad tím zamyslím, opravdu se našel jeden pro každou generaci, od potrhlého seriálu Adama Westa z 60. let až po nedávné grimasy Roberta Pattinsona v roli maskovaného detektiva. Ano, hloupý muž převlečený za netopýra na mě měl takový vliv, ale i tak, nemělo by se to spíš oslavovat, než se nad tím hihňat? Myslím, že ano.
Den Batmana je 16. září 2023. Pokud jde o nadcházející filmy a seriály DC, na které byste si měli dát pozor, máme pro vás našeho průvodce.